Václav Havel a Václav Klaus FOTO: ČTK/Turek Tomáš
FOTO: ČTK/Turek Tomáš
Motivy, proč někam zvát s projevem Václava Klause, jsou poněkud záhadné. Je těžko představitelné, že by nějaká jeho řeč obsahovala jiné názory, než jaké vykládá už mnoho let. Pavědecké tmářství, zapšklost, k tomu mlčení o současných totalitních režimech, kde se mu dostává jakéhosi uznání, tak si je nepohněvá.
Před Hlávkovou kolejí toho zase říkal hodně. Tak aspoň jeden jeho postřeh: „Přestože od těchto událostí uplynulo již 32 let, mnozí jsme jejich pamětníky. Víme, že měl pád komunismu epochální, globální charakter, že komunismus neporazili ani naši studenti, ani naši disidenti, že se zhroutil jako každý podobný namyšlený pokus násilím potlačit lidskou svobodu a za cenu nesčetných lidských a materiálních obětí vybudovat neživotnou utopii. Pošlapání památky statečných studentů z doby německé okupace se stalo poslední kapkou, jíž pohár přetekl.“ Pak nějaké obvyklé fráze o covidu, klimatu a ohrožení svobody zdravotními opatřeními, což nestojí za zmínku.
Tu poslední větu o studentech z roku 1939 nějak nechápeme. Václav Klaus měl zřejmě nějaké vidění, protože u nás není nikdo, kdo by „pošlapával památku“ studentů z doby okupace. Nedělají to komunisté, antikomunisté, protofašisté, kryptofašisté, neofašisté, neomarxisté, údajní neomarxisté, liberálové, pražská kavárna, zemanovská hospoda V. cenové skupiny, prostě nikdo. Prostě nesmysl.
Dále pak Klaus používá známý demagogický rétorický trik, totiž že podsouvá druhým něco, co netvrdí, a pak se tomu vysmívá. Nikdo vážně netvrdí, že komunismus porazili studenti nebo disidenti. Studenti, tedy někteří, jak to odpovídá jejich povaze, zapůsobili jako spouštěč. Na komunistické mlácení na Národní třídě zareagovali rychle. Disidenti v těsném závěsu za nimi. V závěsu, protože si mysleli, že k „něčemu“ dojde až 10. prosince na Den lidských práv. Až za disidenty se přitrousili lidé z Prognostického ústavu. Kdyby tady ale disidenti a na ně napojení lidé celé ty roky předtím nebyli, neměl by ten další vývoj na co navázat a mohlo by to dopadnout jako v Rusku a Bělorusku. Velká energie by šla do ztracena. Václav Klaus bude do poslední vteřiny svého života zhrzený, že nikdy nebude počítán k aktérům těch prvních okamžiků a prostě logicky to bude Václav Havel a další.
Václav Klaus už také přechází ke skoro marxistickým tezím a hlásá jakési anonymní síly hýbajícími dějinami. Lidský činitel a úloha osobnosti v dějinách ho nějak nezajímá. Jako vždycky, když tou osobností nemůže být on. Podle něj „měl pád komunismu epochální, globální charakter“. No to tedy neměl, pane profesore. To bychom neměli dodnes komunistické režimy v Číně, na Kubě, ve Vietnamu a v Severní Koreji. Jistě, v Číně a ve Vietnamu je to komunismus jako v dobách Leninovy Nové ekonomické politiky. Komunistická strana si pěstuje pod kontrolou svou vlastní buržoazii, aby aspoň někdo vydělával peníze a něco vyráběl. O svobodě se tam moc mluvit nedá. To ale Václavu Klausovi nejspíš stačí. Lágr sem, lágr tam, čísla výroby a exportu vypadají hezky. V Číně rozjezdili komunisté demonstranty v roce 1989 tanky a na nějaké „síly dějin“ se vykašlali.
A pak tu máme ještě jednu pořád tak trochu globální mocnost, totiž Rusko. Ekonomicky slaboučké, ohledně armády silnější, pokud jde o jaderné zbraně dost silnou. Tam sice komunistickou stranu zakázali, tak si založili novou, ale hlavně sedí v nejvyšších funkcích věrní členové někdejší KSSS a zemi teď vedou jako za Brežněva. To ale Klaus moc kritizovat nebude, protože mu Vladimir Putin dal za zásluhy Puškinovu cenu a agent KGB Jakunin ho zve na sedánky užitečných idiotů ze Západu na ostrov Rhodos.
Komunismus jistě padl i kvůli své vnitřní slabosti a za příhodné mezinárodní situace a díky faktoru osobnosti jménem Michail Gorbačov. Pokud ale v nějaké zemi nebyla aspoň nějaká vrstva svobodně smýšlejících lidí, což mezi disidenty byli liberálové, konzervativci i prohlédnuvší bývalí komunisté, skončil by ten rozklad komunismu jen dalším rozkladem postkomunistickým. Ten by nejspíš vedl, jak to vidíme v zemích, kde se to nepovedlo, k nějaké podobě vlády silné ruky chránící zkorumpované kliky. Tak to vypadá ve státech, ke kterým mysl pozdního Václava Klause stále více tíhne.
