Dnes je to přesně 25 let ode dne, kdy premiéři České a Slovenské republiky podepsali dohodu o rozpadu společné federace. Václav Klaus a Vladimír Mečiar se sešli na zahradě brněnské vily Tugendhat a bez referenda zpečetili osud Československa. Rozdělení státu následně schválil parlament. V mnoha ohledech ale společný stát funguje i po 25 letech.

Rozdělením Československa vyvrcholila politická krize, která započala po červnových volbách v roce 1992. Klausova ODS a další české strany se nebyly schopny domluvit s Mečiarovým HZDS na společné federální vládě. Na začátku července parlament nezvolil Václava Havla prezidentem na další funkční období. 17. července Slovenská národní rada přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a Václav Havel abdikoval na funkci prezidenta České a Slovenské federativní republiky. Už tehdy bylo zřejmé, že společný stát směřuje ke konci.

Po čtvrtstoletí se pohled na rozdělení liší. Zastánci si pochvalují zlepšení vztahů mezi Čechy a Slováky, odpůrci poukazují na oslabení významu dvou menších států. Vadí jim také, že rozdělení státu nepředcházelo referendum, podobně jako před vstupem obou zemí do Evropské unie, kam Česko i Slovensko od roku 2004 patří. Slováci navíc, na rozdíl od Čechů, platí ve své zemi společnou evropskou měnou.

V některých oblastech se zdá, že k rozdělení státu ani nedošlo. Televize generují „československé“ soutěže, některé sportovní svazy usilují o společné ligy. V oblasti služeb v České republice běžně zaznívá slovenština. V Česku působí slovenští umělci, sportovci, pražská primátorka je Slovenka a slovenský rodák se dost možná stane českým premiérem. V čele celé řady tuzemských podniků dnes stojí Slováci. Kupříkladu ředitelem Českého rozhlasu byl donedávna Peter Duhan. Slovenští studenti mohou na českých vysokých školách studovat zadarmo. Na Slovensku běžně sledují filmy s českým dabingem a mají velmi dobrý přehled o české kulturní tvorbě. Naproti tomu veliký náboj mají souboje reprezentačních celků, zejména v hokeji či ve fotbale.