Václav Klaus nikdy nebyl přehnaným odborníkem na mezinárodní vztahy. Nyní je ale konečně možné mu za něco poděkovat a poblahopřát mu. Třeba k volbě přátel.
Pokud Klausovi šlo něco opravdu dobře, pak to, že se pravidelně trefoval do přání ruského prezidenta a jeho propagandy. Vychvaloval třeba i válečného zločince Slobodana Miloševiče, že prý je „na něm vidět, že to býval bankéř“.
Na mezinárodním poli uspěl zejména záběry, jak na státní návštěvě v Chile krade drahé protokolární pero – to opravdu obletělo celý svět.
Jeho poslední osobní útok na předsedkyni poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou měl vzít v ochranu jeho největšího zahraničního milce současnosti, maďarského premiéra Viktora Orbána.
Paní předsedkyně si dovolila vyjádřit přání, aby se maďarským voličům podařilo zbavit se poněkud autoritářského premiéra stejným (demokratickým) způsobem, jako se to podařilo těm českým v případě Andreje Babiše.
Pro Václava Klause šlo však o „nehorázné“ vyjádření a žádá proto její okamžité odvolání. V jeho podání byl Viktor Orbán přece vždy jen vlastenec a demokrat.
Snad aby Klausovým slovům dodal větší váhu, Orbán sám jen o den později telefonicky podpořil kazachstánského prezidenta, který vydal rozkaz střílet bez varování do demonstrantů a do země pozval zahraniční, především ruské jednotky. Jen aby ten jejich pobyt nebyl ještě za dvacet let „dočasný“, tak, jak si to pamatují Češi a Slováci.
Václav Klaus by teď snad mohl navíc vysvětlit, jestli je mu taková středoasijská forma demokracie také bližší než nudné móresy v Evropské unii.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.