Když člověk pozorně sleduje delší vystoupení bývalého prezidenta Václava Klause, může jej zaujmout zajímavý rozpor. Není to totiž ani zdaleka totéž, jako když někde mluví Miloš Zeman, a posluchač cítí jen znechucení a pocit trapnosti. Klaus je schopen říci spoustu racionálních věcí, které ale bohužel zkombinuje s bludy jako vystřiženými z dezinformačních webů.

V nedělní debatě Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News Václav Klaus velice dobře pojmenoval dvě věci. Tou první byla rostoucí moc státu nad občanem a omezování svobod lidí během koronavirové krize. Nebál se vyslovit proti kultu roušek, což bylo v České republice ještě donedávna takové nové náboženství.

V ekonomických otázkách je s Klausem taktéž možné souhlasit, protože velmi přesně ukázal na problém, který v Česku momentálně vzniká: země se zásadním způsobem zadluží a na nezodpovědnou politiku vlády, která stále zvyšuje schodek státního rozpočtu, bude doplácet ještě mnoho generací, které přijdou. Bývalý prezident a také exministr financí zdůrazňoval nutnost ušetřit na přebujelé státní správě a pomáhat lidem a firmám zejména prostřednictvím úlev, nikoli dotačními programy, které zjevně navíc nikdo nedokáže efektivně řídit.

Jenže pak jako by se v Klausovi přepnulo tlačítko a po doktoru Jekyllovi přichází pan Hyde. Nikoli v tom, že logicky propaguje stranu svého syna, to se dá očekávat. Člověka vlastně ani nepřekvapí ta a priori vyslovovaná kritika Evropské unie, která by byla podle Klause špatná, ať by její představitelé udělali cokoli, protože on ji vnímá jako nepřítele, nikoli jako organizaci, jejíž pevnou součástí je a musí být i Česká republika.

Klaus má ještě další témata. Fakt, že opozice kritizuje vládu, označuje za „politikaření“. Je podle něj nutné škrtat ve výdajích na obranu a neposílat české vojáky na mise NATO, ač jsme se členstvím, které Klaus jako aktivní politik samozřejmě podporoval, zavázali k jistým povinnostem. To je mu úplně jedno, bývalý prezident se utápí v čecháčkovství a ignoruje, že zájmy nás a našich západních spojenců jsou jedno a totéž.

Pak je tu obvyklá kritika Milionu chvilek pro demokracii, který podle něj jen kritizuje současný stav, nenabízí nic, a tudíž je k ničemu. A ten největší rozpor objevíme, když se Klaus vyjadřuje k připomínkám výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Bývalý prezident jasně a rezolutně odsoudí komunistický režim, aby pak nastolil otázku, kdo že to za těmi oslavami stojí a proč se takto nepřipomínala tato událost před pěti, deseti nebo dvaceti lety. Jako by bylo potřeba mezi racionální výroky zasít trochu těch konspirací.

Co se s Václavem Klausem stalo, to může asi nejlépe zhodnotit jeho okolí a ti, kdo jej dlouhá léta znají a sledují. Rozhodně nelze šmahem odsoudit všechno, co říká. Jenomže bohužel rozumné názory nemají váhu ve chvíli, kdy se vedle nich na stejnou úroveň postaví takové, které jsou dobré tak možná pro čtenáře Sputniku.