Je to smutné období pro exprezidenta Václava Klause. Je na tom vlastně stejně jako Miloš Zeman, kterého v poslední prezidentské volbě podpořil. Některé sloupy zamýšleného velkolepého životního díla se hroutí a nic moc tu nezůstalo.
V rozhovoru pro Právo 3. září komentuje Václav Klaus cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan: „Víte dobře, že bych opakoval své několik měsíců staré výroky, že cesta pana Vystrčila je prostě klukovina, nezodpovědnost, a je smutné, že se něco takového u nás stalo. Bohužel vnitřní politický souboj, vnitřní ambice přehlušují jakoukoli koncepci zahraniční politiky. A to mě děsí.“
Vystrčilův výrok „Jsem Tchajwanec“ u něj vzbuzuje jen pohrdání: „K těmto slovům pana Vystrčila musím říci jediné: pokud by měl v sobě ten člověk trochu studu, tak by tento superslavný výrok prezidenta Kennedyho měl pro něj znamenat jediné: já jako nulka nemám právo ho nikdy použít.“ A pak pokračuje: „Stavět zemičku, která má rozlohu o něco menší než Morava, proti jedné z největších světových velmocí, je dětinské. To mohou dělat malí kluci na písečku, a ne zodpovědní politici.“
Od Klause se nedozvíme nic o tom, co je ta „jedna z největších světových mocností“ zač. To chápeme, protože pokud by nechtěl lhát, musel by mluvit o tom, jak se Čína vůči nám chová nepřátelsky a arogantně. (A to ještě nemluvíme o tom, jak se chová doma.) Také by se musely probrat všechny ty velkohubé výroky prezidenta Zemana, kterému pomohl do funkce, o miliardách, které k nám budou proudit a nebylo z toho nic. Možná je ČLR světová velmoc, ale Tchaj-wan u nás svými investicemi zařídil více pracovních míst. „Podle dat CzechInvestu daly jím zprostředkované investice Tchaj-wanu v Česku práci 24 tisícům lidí, zatímco čínské jen 4000. Rozdíl vyniká o to markantněji, že malý ostrovní Tchaj-wan je země s 60krát menším počtem obyvatel než Čína.“ (Denik.cz)
Jak jsme tu už psali: „Realita je taková, že v letech 2014–2018, tedy za celou dobu Zemanova působení v prezidentském úřadu, u nás Čína investovala úhrnem 42 miliard korun, přičemž loni a letos došlo k naprostému útlumu. Tím se řadí až na 22. místo žebříčku zemí, které v Česku v tomto období investovaly, s pouhými 0,27 procenty celkového objemu investic. Jen pro porovnání, přímé investice z Evropy u nás dosahují 93,7 procenta.“
Vzhledem k tomu, že nám nehrozí okupace čínskými vojsky a ekonomicky z tohoto kapitalisticko-komunistického kolosu nic moc nemáme, není důvod se hluboce uklánět před Ústředním výborem Komunistické strany Číny. Šaškování Miloše Zemana s Krtečkem v čínské státní televizi a obdiv nad tím, jak se Číně povedlo „stabilizovat společnost“, Klausovi trapné nepřijdou, Vystrčilův výrok ano. Nám zase přijde trapné, když Klaus přijal Puškinovu cenu udělovanou Putinem. Tím samým Putinem, jehož režim má na svědomí tolik krve.
Klaus se v rozhovoru podivil: „Strašně by mě zajímalo, co bych měl dělat, abych byl ruským nebo čínským agentem. Co bych z toho měl? V Rusku jsem byl naposledy někdy před pěti lety. V Číně jsem sice byl loni, ale opravdu si neumím představit, jak by se takové moje agentství mělo projevovat.“
Není třeba tomu hned říkat agentství v přísném slova smyslu. Řekněme, že se Václav Klaus chová jako člověk, který vylepšuje obraz cizích mocností více, než je na místě. Co je mu odměnou, musí vědět on sám. Třeba mu stačí polichocení a občasné pozvání na Rhodos od agenta KGB Jakunina, muže blízkého Vladimiru Putinovi. Možná mu náklonnost věnují i lidé, kteří mají v Rusku a Číně nějaké obchodní zájmy. Snad tu také hraje roli obdiv k autokratům, se kterými se přece tak dobře jedná. Koho by občas nenapadlo, že by bylo hezké být také autokrat. To by se to všechno tak snadno řídilo!
Pak se lze za drobky přízně odměnit nějakým tím vhodným výrokem. Třeba tímto: „Lukašenko je poslední osobou, kterou já bych chtěl hájit. Už tehdy, jak říkáte, jsem mu zaslal velmi kritický dopis. (Klaus v roce 2004 jako prezident poslal Lukašenkovi dopis, kde zpochybnil regulérnost voleb. Pozn. red.) Mám nyní ale obavu, aby se v Bělorusku nestalo něco podobného, jako byl Majdan na Ukrajině, který byl podle mého zvenku připravený, a nešlo o autentické chování ukrajinského lidu.“
To se v Moskvě musí moc líbit. Tohle přece říkají oni, že to všechno bylo spiknutí připravené temnými silami na Západě. Kdepak by někde napadlo lidi, že se nechtějí nechat zavléct do užšího spolku s Kremlem, jak to hrozilo za prezidenta Janukovyče. Za tím musí být intriky.
Stará garda prostě odchází a představy nejsou naplněné. Klaus a Zeman neovládají žádnou velkou politickou stranu. Evropská unie se nerozpadá a my nevystupujeme. Zemanův vysněný kanál mezi moři nezačal ani jedním kopnutím do země a spuštění jaderného bloku (postaveného dle bezbožných přání některých lidí Rosatomem) je daleko. Čína je zkompromitovaná kvůli svému viru a chudnoucí Rusko nemá moc jasnou budoucnost. Pochodeň klausismu nesená Klausem mladším zatím dopadla jako letošní olympijský oheň. A k tomu je nutno přihlížet, jak ovace ve stoje dostává někdo jiný. To je jak pomsta Václava Havla z onoho světa.
Ještě není všem dnům konec, možná se ještě nějaké politické síly pokusí o „mobilisaci“, ale tihle dva muži už v tom velkou roli hrát nebudou.