Proč se zabývat výroky poněkud nestandardních osobností, jako je Petr Hájek? Ty méně důležité jsou dva. Z historického hlediska nám výlevy Petra Hájka na jeho Protiproudu dokreslují myšlenkový svět na Hradě v době prezidentského působení Klause staršího. To je už minulost. Pokud jde o přítomnost, tak se otrlý čtenář může dobře bavit, pokud má smysl pro nechtěný černý humor. Ten dar ale nemá každý, části populace by konzumování myšlenek z Protiproudu mohlo způsobit citovou újmu.

Třetí důvod, proč občas v rozumné míře číst takové fantasmagorie, spočívá v tom, že Hájek a podobní myslitelé naznačují, kam by se společnost podle nich měla ubírat.

Potenciál extremistů je ve společnosti tak asi 20 procent a za nepřízně doby může narůstat. Extrémní postoje nemusí nakonec zastávat všichni, stačí, když takových lidí bude mezi aktivními voliči asi 30 procent a pak je zle, protože se zamoří všechno. Asi tak, jako je to dnes u nás.

Politickým cílem lidí, které pracovně můžeme nazvat „půlnoční proroci“, abychom je odlišili od údajných „sluníčkářů“, je devastace liberální demokracie, její nahrazení utopickou „demokracií bez přívlastků“, vystoupení země z Evropské unie a nastolení bratrských vztahů s východními mocnostmi.

Teď slaví „půlnoční proroci“ a jejich věštecké instituty různá domnělá vítězství: zvolení Donalda Trumpa, brexit a získání premiérské funkce pro Borise Johnsona. To všechno třeba Petr Hájek považuje za znak probouzení se lidu. Fakta tam moc nesedí, protože Trump měl pro sebe méně hlasů než Hillary Clintonová a vyhrál kvůli archaickému volebnímu systému. Brexit dopadl velmi těsně a dnes by hlasování dopadlo nejspíš naopak a Johnson se stal premiérem nikoli hlasem lidu (66 milionů obyvatel), ale členů Konzervativní strany (160 000 lidí) a z těch pro něj hlasovalo 92 153.

Dobře, taková jsou pravidla, ale není potřeba z toho hned dělat národní probuzení.

Zpět k Hájkovi. Na Protiproudu jásá: „Premiér Johnson je nyní odhodlaný přesvědčit, že to jde. Že Mayová pouze zrazovala voliče, kteří rozhodli o odchodu. A kromě jiného způsobila, že Konzervativci dopadli, jak dopadli: většina jejich voličů se přesunula k Nigelem Faragem narychlo založené straně Brexit. Johnson je připravený prosadit odchod i bez dohody – a nepůjde-li to jinak, vypíše i předčasné volby, aby opět získal parlamentní většinu, kterou Mayová (záměrně) prošustrovala.“

Takže Mayová jako součást spiknutí. To u Hájka nepřekvapuje, ten vidí spiknutí všude.

Pak ještě zaprorokuje a zabrousí při tom i do klimatických změn: „Bude prostě brzy politické horko, které korunuje skvělé horké léto (možná na dlouhou dobu poslední, protože přirozený cyklus brzy přinese léta vlhká a chladná – což bude nepochybně další důkaz globálního oteplování). Pro vzdorující středoevropské země V4 (navzdory somnambulní slovenské prezidentce Soros-Čaputové) bude výsledek nesmírně důležitý. Pokud ‚Boris‘ nezklame, ukáže se, jak směšná byla masáž ‚nemožnosti odchodu‘. Což nakonec může přimět i zastrašené váhající (nejen ve střední Evropě), aby s daleko větší silou hlasitě promluvili.“

Hájek také doufá, že síly zla (rozuměj demonstranti na Letné) do té doby u nás nezakážou volby. Naštěstí jsou tu síly dobra, které to pohlídají: „Premiér Babiš a prezident Zeman jsou zatím zárukou, že to s tím zákazem ani u nás nebude tak lehké… Až se na podzim pokusí vyvolat i u nás to pravé ‚vedro‘, bude už možná Británie opět svobodná. A Trikolóra mladého Klause bude mít velkou šanci stát se ‚Johnsonovci‘ střední Evropy. Tak jako byla ODS ‚thatcherovskou‘ za Klause staršího, než ji zničili Fialové.“

Přece jen by měli půlnoční proroci trochu brzdit. Zanedlouho nemusí být Boris premiérem (Babiš taky ne), Spojené království už třeba nebude spojené a Velká Británie bude spíš malá. Naši vlastenci by si měli dát pozor na bratrovražedný boj o hlasy a připomenout si osud mentora Robejška.

Nejsme sice úplně malá země, ale pro tolik spasitelů se placená místa budou hledat těžko.