Přes Tichý oceán na sebe pokřikují dospělí muži, hrozí si pěstmi, ukazují si řekněme svaly, nadávají si a jeden druhého označují za pošuka, který už tady dlouho nebude. Mudrcové v Moskvě a Pekingu pokyvují hlavami a vyzývají k umírněnosti ve výrazech a k jednání někde u stolu. Okolní svět neví, jestli bude válka nebo nebude, ptá se, kdo je nebezpečnější blázen, a zdá se, že udělat nemůže v podstatě nic.

Jak jsme se dostali do téhle situace? Proč to zašlo tak daleko a kdo za to vlastně může? V tuto chvíli se dá říci jednoznačně, že vina leží na KLDR. Byla to ona, kdo provedl v poměrně krátké době několik jaderných i nejaderných pokusů s moderními zbraněmi a chlubí se svou schopností zasáhnout území USA. Vznikl dokonce klamný dojem, že za vším je třeba vidět obtloustlého arogantního severokorejského hejska. Nenechme se mýlit. Ti praví viníci se pohybují kolem něj – generálové v nažehlených uniformách, obyčejně víc než dvakrát starší než jejich Mladý vůdce.

Kim Čong-un, velice podobný „věčnému prezidentovi“, svému dědovi, radostně tleská a vesele se směje při startu každé další rakety. Jeho skutečná moc je nulová, je loutkou, předváděnou vlastnímu lidu a cizině. Skutečným vládcem KLDR je armáda, které je podřízeno úplně vše. Bez armády není KLDR, není vůdce, není nic. Armáda vybojovala existenci tohoto stalinského gulagu, armáda formuje jeho obyvatele, armáda je vždy na prvním místě. I Strana slouží především armádě, je to vlastně její civilní obdoba, která drží v kleštích „dělníky, rolníky a inteligenci“, jak ukazuje její znak.

Armáda bez nepřítele je k ničemu, armáda s mocným protivníkem je naopak prioritou. Donald Trump je pro vládce KLDR darem z nebes. Politicky ne příliš obratný, vznětlivý a prostořeký urostlý Američan je dokonalým obrazem nepřítele – boháč, agresivní, drsný a snadno karikovatelný. Má problémy na domácí scéně, není oblíben mainstreamovými médii, a tak je snadné proti němu mobilizovat opozici v jeho vlastní zemi i v cizině.

Severokorejští propagandisté mají žně. Dokonce ani nemusí pokaždé lhát, když chtějí ukázat zlého nepřítele, údajně číhajícího na svou příležitost. Jenomže jak je to s těmi atomovkami? Co když se vážně v KLDR zbláznili a chtějí vyvolat válku?

V dnešní době se nedá vyloučit skoro nic, ani válečný konflikt mezi KLDR a USA. Jak by dopadl v případě „all out“ situace je jasné. KLDR by zemřela i se svou armádou. Kolik by bylo dalších obětí a kde všude by k nim došlo, to netuší nikdo.

Stále jsem přesvědčen, že skutečným cílem KLDR je potvrzení toho, že je v USA brána vážně, že s ní USA budou jednat jako rovný s rovným, a že jednání nebude o likvidaci vražedného režimu, ale o modu vivendi mezi ním, Korejskou republikou a USA. Domnívám se také, že Rusko a Čína to dobře vědí a že nemohou udělat vůbec nic. Mlží a snaží se vytvořit dojem, že jsou konstruktivními partnery, kteří mají na vládce KLDR nějaký vliv.

Snaha položit KLDR na lopatky ekonomickými sankcemi se míjí účinkem. Není v zájmu Číny, Ruska a samozřejmě ani Korejské republiky, aby se přes jejich hranice hrnuly tisíce zbídačelých Korejců ze severu. Nevalily se ani koncem 90. let v době hladomoru, jehož důsledky KLDR pociťuje dodnes v podobě podvýživou fyzicky a mentálně poškozené významné části populace.

USA jsou navíc v nekomfortní situaci, čehož si stratégové v Pchjonjangu jsou také vědomi. Aby USA obhájily svou případnou vojenskou akci proti KLDR, nemohou udeřit jako první. Jenomže bez prvního drtivého úderu na severokorejské dělostřelecké a raketové baterie namířené na Soul bude každé vítězství hodně bolet. Nemluvě o tom, že nikdo nejspíš ani netuší, kolik spících buněk agentů a teroristů má KLDR všude po světě. Možná by mohl něco aspoň naznačit Írán nebo Hamas, ale asi se to od nich očekávat nedá.

Takže co s tím? Dobrá rada drahá. Cesta určitě nevede přes další eskalaci údernosti nadávek a ponižování z jedné i druhé strany. KLDR se ve skutečnosti chová jako nedospělý fracek, s nímž nemá smysl se hádat. Fracek ví, že soupeře nepřepere, a tak se jej snaží provokovat a znervózňovat. Trochu nadhledu a ostentativního ignorování jeho pokřiku by neškodilo. Když nepřestane, dostane pár pohlavků nebo pěstí do zubů – to jsou dnešní sankce.

Souběžně a důrazně je třeba přitlačit na jeho sponzory a pomocníky ve světě. Severokorejské rakety a jaderné zbraně nevznikly jen díky genialitě tamějších inženýrů. Nejde ani zdaleka jen o údajné ukrajinské motory – ty byly sovětské a vyskytovaly se leckdes, třeba u raket odpalovaných z kosmodromu v severní Brazílii. Technika. kterou předvádí severokorejská armáda při přehlídkách, je jako vejce vejci podobná tomu, co se dá vidět při přehlídkách v Moskvě nebo v Pekingu. Málo se mluví o aktivitách severokorejské tajné služby a diplomacie například v Íránu, na Blízkém východě nebo ve střední Asii. Málo se mluví o kšeftech, které s režimem dělali a dělají občané demokratických zemí, tu naši nevyjímaje.

Je to hra mnohem složitější, než by se zdálo, a je v ní angažováno mnohem víc hráčů, jejichž vazby jsou spletité a neprůhledné. Jen oni mohou dostat USA a KLDR z klinče a jen oni nás mohou uchránit před katastrofou.