Svět sledoval s očekáváním setkání Kim Čong-una s Donaldem Trumpem v Hanoji. Se smíšenými pocity pak zíral na předčasný Trumpův odjezd. Svět zůstal neukojen činy, takže média chrlí aspoň názory na to, co se vlastně stalo. Jen jedna země zůstává stranou mediálního rozruchu – Severní Korea. Podle státní agentury KCNA a tamějšího hlavního deníku Rodong Sinmun jednání skončila podáním ruky a slibem, že se oba politici zase někdy sejdou. 

„Opomenutí“ dramatického odchodu amerického prezidenta vede k domněnkám, že jde o nadějný signál. Nejspíš jsou to domněnky správné, ale je v nich skryto čertovo kopyto pochyb a obav z možného dvojího negativního dopadu. Na ukončení nepřátelství mezi Severní Koreou a Spojenými státy, a na urovnání vztahu obou korejských států.

Spor o to, co kdo vlastně řekl a slíbil, nemá řešení. Je to slovo proti slovu a každý uvěří jen tomu, čemu uvěřit chce podle svých sympatií k té či oné straně. Podle mého soudu Trump udělal chybu. Jestli byl zklamán přáním Severní Koreje, neměl odcházet, ale měl vzdorovat (pokud na něj KLDR tlačila) nebo mírně ustoupit (pokud říká pravdu KLDR). V obou případech by dveře zůstaly otevřené a summit by mohl být považován za úspěch. 

Trump už od začátku svých jednání s Kimem přistoupil na rozdělení korejské agendy do dvou větví, korejsko-korejské a KLDR-USA. V Hanoji obě větve nařízl, místo aby je upevnil. Použil totiž taktiku koňského handlíře, nikoli diplomata, jednajícího o komplikované agendě s protistranou, která si v zásadě nezasluhuje velké ohledy a kterou je těžké k jednání dovést.

Obě strany přišly s vlastním popisem momentu, který vedl k Trumpovu odchodu z jednání. Přiznám se, že pravděpodobnější mi připadá verze severokorejská – Kim žádal o uvolnění sankcí v oblasti civilní ekonomiky výměnou za kredibilní likvidaci jaderného centra v Jongbjonu. Jenomže… Civilní ekonomika je natolik obsažný pojem, že zahrnuje nejen dovoz potravin či prodej černého uhlí, ale i dodávky ropy a jiných komodit zpravidla „dvojího použití“. Na to zřejmě Trump reagoval. Možná kdyby nejprve napočítal do deseti, dopadl by summit jinak.

Jeho reakce je sice pochopitelná, ale není snadné ji omluvit. S KLDR mají USA zkušeností na rozdávání. Dokonce i v době nejhlubšího ochlazení vztahů fungovala mezi Washingtonem a Pchjongjangem tajná komunikační linka. Je známo, že v době hladomoru koncem 90. let byla humanitární potravinová pomoc OSN (z amerických sýpek) odkláněna k armádě. Něco podobného by Trump jistě nerad zopakoval. Děsivá reputace režimu v oblasti lidských práv také zrovna nepovzbuzuje ke vstřícnosti. I s dramaticky odlišnou interpretací těch samých slov už má Trump své zkušenosti. Poučil se on, poučili se jeho spolupracovníci. Přesto nevěřím, že Trumpova reakce byla ve scénáři.

Co bude dál, to zatím neví nikdo, ale kolečka diplomacie už se rozeběhla. Ve čtvrtek odjela do Pekingu delegace Ministerstva zahraničí KLDR. Už nyní také avizuje jihokorejská vláda snahu přispět konstruktivně k uskutečnění dalšího summitu. Jižní Korea je totiž momentálně obětí krachu hanojského setkání.

Po skončení summitu měl být v Soulu vyhlášen program „Budoucnost korejského míru a prosperity“. K tomu samozřejmě nedošlo a v Soulu se obávají, že jsou ohroženy i přeshraniční projekty. Patří k nim znovuotevření průmyslového parku v Kaesongu (KLDR), obnovení turistických cest z jihu na posvátná místa Korejců na severu, možná je ohrožena i slíbená cesta Kim Čong-una do Soulu. Ta by mohla vést po železnici, pokud by se ji podařilo dostavět – jedná se v podstatě o několik stovek metrů. Nepodařilo se ji obnovit už několikrát, vždy z důvodů politických a vždy byly překážky na straně KLDR.

Není divu, že Jihokorejci interpretují jako pozitivum fakt, že v oficiální zprávě KCNA se o konci summitu mluví, jako kdyby tak byl plánován. Bez hořkosti, bez ironie, bez toho, že by se došlo k čemsi nečekanému, co někdo zavinil.

KLDR je sice v prekérní situaci, ale může ještě nějakou dobu počkat. Zima končí, začínají jarní práce a do první sklizně rýže snad vydrží. Pro USA se tak nabízí možnost vstřícného humanitárního gesta, které by Kima zavazovalo

Vedou se také úvahy, že si KLDR s pomocí svých spojenců počká na novou americkou administrativu. Tato sázka je riskantní nejen proto, že by znamenala nejméně dvouletou pauzu. Trump také může být zvolen znovu a jen by se ztratily dva roky. Ani případný demokratický prezident by nemusel být velkou výhrou. Demokraté byli vůči KLDR za Obamy mnohem nekompromisnější než republikáni. 

I takové úvahy mohou být za smířlivým tónem Rodong Sinmun. Na hanojském neúspěchu mají podíl obě strany. Obě také nechávají otevřené dveře k pokračování příběhu. Byla by to naděje i pro Jižní Koreu. Ta by se mohla stát ne prostředníkem, to KLDR nepřipustí, ale jakýmsi tlumičem vášní na obou stranách Velkého předělu.