Byla to skoro zpráva dne. Starostka Prahy 10 Radmila Kleslová, pravá ruka Andreje Babiše, našla v pondělí dopoledne v Čapkově vile dlouho hledaný článek Ferdinanda Peroutky „Hitler je gentleman“. Senzační nález, z něhož by měl jistě radost zejména prezident republiky, zaměstnal na pár hodin desítky novinářů, zavařil sociální sítě a statečná starostka bránila hodnověrnost svého týmu, který během veřejné akce objevil potrhaný list Peroutkovy Přítomnosti z roku 1938 a odnesl ho jako relikvii na úřad městské části, aby ho předal k posouzení odborníkům.
Až odpoledne se postupně provalilo, že senzační nález ve vile předpřipravil literární kritik Jaromír Slomek, který nyní pracuje v korektorně časopisu Týden. Měl za to, že tím pobaví úzký kroužek publicistů shromážděných v Čapkově vile, zejména kolegu Jiřího Peňáse. Ale paní starostka neudržela své nadšení a vyrukovala s fantastickou zprávou na svém Facebooku. A tím se chytila do pasti a zesměšnila.
Protože ale veřejná diskuse směřuje občas různými absurdními cestami ve smyslu biblické věty „duch vane, kam chce“, tak se začaly brzy objevovat i hlasy, jež kritizují Jaromíra Slomka za špatný žert či neetické chování. Dokonce na webu Českého rozhlasu vyznívá titulek o Slomkově akci tak, že se novinář dopustil podvrhu.
Je to naprostý nesmysl. Jaromír Slomek se nedopustil podvrhu, jako třeba Václav Hanka, když „nalezl“ Rukopis královédvorský. Slomek si prostě udělal legraci ze zcela absurdní několikaměsíční diskuze a vůbec z neuvěřitelné situace, kdy prezident Miloš Zeman bojuje s mrtvým Peroutkou, protože při své chudší mysli netuší, že takové chování je v příkrém rozporu s jeho úřadem nejvyššího státního úředníka.
Je více než příznačné, že na tento lep naletěla Radmila Kleslová, dlouholetá pracovnice komunistické státní policie. Jestliže Peroutka leží v žaludku právě této sortě lidí, tak je zřejmé, že jejich motivem je maximálně pohnojit všechny kulturní tradice, které v této zemi vyznává mnoho demokraticky založených lidí. Rád bych k tomu jen podotkl, že celá tato absurdita, kdy síly normalizace v čele s prezidentem bojují proti Peroutkovi, vytváří dojem, že je tu zároveň jakási povinnost držet basu a bránit Peroutkův neposkvrněný štít. Peroutkův štít není bez poskvrny, protože všichni lidé mají své slabosti. Zároveň je ale otřesné, když se na jeho složitém kličkování v těžkých dobách našich dějin vyžívají lidé, kteří nijak nekličkovali, protože přímo a bez zábran aktivně sloužili totalitnímu zlu. To je podobné, jako by Joseph Goebbels pranýřoval drobné chyby v novinách. Radmila Kleslová si bohužel tento směšný i zvrácený rozměr své objevitelské radosti neuvědomuje a jistě si to neuvědomuje ani její stranický šéf.
Jaromíra Slomka je třeba se zastat. Jeho akce odhalila celkovou zhovadilost Hradem organizované Peroutkovské diskuze. Jinak má „nález“ ještě rovinu jakéhosi komického pošťuchování v obci literárních kritiků. Tu ale zaznamenáváme bez komentáře.
Jiří Peňás na svém Facebooku totiž o Slomkovi napsal tyto věty, které pozadí případu hezky ilustrují:
„Jaromír Slomek jest génius komplotu. Vetřel se do Č-ovy vily s podvrženým útržkem, vložil ho do klasikova spodního prádla a čekal, až toxická nálož exploduje. Tak ďábelsky vtipný je jen bohemista z Děčína, nápaditý hledač chybných přechodníků a špatných paginací. Bravo Jaromíre, Hanko a Lindo naší doby!“
Dodejme, že díky Slomkovi a jeho „součinnosti“ s Radmilou Kleslovou by naše literatura mohla být obohacena ještě o nějaké rukopisy.
