Tomáš Klus FOTO: Pavel Hofman
FOTO: Pavel Hofman
Přirození, milí a především angažovaní. Před několika lety otevřeli manželé Klusovi virtuálnímu světu dveře svého domova. A kdo by si myslel, že Tamara s Tomášem zůstali před veřejností již naprosto obnaženi, toho tahle dvojice stále ještě umí překvapit. Nikoli minulostí, ale především plány do budoucna. O hybridní válce s Ruskem i spojenectví mezi Andrejem Babišem (ANO) a Milošem Zemanem mluvili v rozhovoru pro časopis FORUM.
Tomáši, mluvil jste o tom, že nejsme schopni se poučit z historii, a pokud nebudeme stát na vlastních nohou, tak nás zase čeká pevná ruka. Ale nesměřujeme tam pomalu? Když vezmeme v potaz normalizaci, tak byl její nástup také pozvolný.
Tomáš: Doufám, že ne. Akorát jsem si četl reportáž o Janě Filipové. Já mám tu paní straně rád. Strašně ji obdivuji za to, že do toho šla. (Paní Filipová zažalovala Andreje Babiše za výroky o tom, že demonstranti na loňských protestech proti vládě byli zaplacení. Soud v září vyhrála a premiér by se měl nyní omluvit, pozn. red.) Ne každý chodí rád k soudu a já ji za to strašně obdivuji. Ale konkrétní reportáž byla o místě, kde žije, aby se k tomu obyvatelé nějakým způsobem vyjádřili. Ale oni nechtěli… To je to, co mě na tom děsí. Víme, že je tu obrovská spousta lidí, která podniká a má strach z toho říct, že nesouhlasí s Andrejem Babišem, protože jim bude nějakým způsobem ublíženo.
Nepřevládla ve společnosti po zastavení trestního stíhání v kauze Čapího hnízda apatie? Má společnost ještě sílu?
Tamara: Jedna věc je, jestli má společnost sílu. Ale když si člověk vezme tuto kauzu znovu do pusy, když je premiér skoro ospravedlněný… Tak proti komu můžete bojovat? Můžete bojovat proti justici a věcem jako soud, které bychom měli všichni respektovat. Teď je to takové hluché místo, které je hrozně nebezpečné. A myslím, že apatie ze všeho nejvíce, protože lidi mají najednou pocit i toho bezpráví a bezvětří. Ve smyslu, že najednou jak do těch pozitivních, tak negativních plachet již „nefouká“ ten vítr.
Ale neměli bychom žádat podrobné vysvětlení rozhodnutí státního zastupitelství?
Tomáš: No, tohle je zarážející…. Dost často nyní běží i v televizi kriminálky z politického prostředí. Tudíž je to lidem vlastně přiblížené, když je vyšetřována jakákoliv politická šarže, tak je to velký problém a lidi to vidí. Když tam má problém syn premiéra nebo ministerská manželka, tak je to vždycky velice těžké pro danou vyšetřovací službu, která hraje v seriálu. Takže mě zaráží to, že jsme takto nedůslední a nechceme vidět skrz tu kauzu. Ten spis měl dvacet tisíc stránek a nadřízený pana státního zástupce Šarocha to přečetl za týden. To je fakt mistr. Myslím si, že kdyby nedělal tohle, tak by měl dělat rychločtení. Byl by podle mě daleko lépe zajištěný než vztahem s ministerským předsedou.
Nezkomplikoval se zároveň přístup k těmto informacím? Není to těžké?
Tomáš: Ano. Když ze všech tamtamů celý jeden tam patří jedné zájmové skupině… A to „bývalé skupině“ Andreje Babiše… Hlavně to přízvisko „bývalá“ mě na tom zaráží úplně nejvíce. On snad dostal nějaké peníze za to, že tu firmu od něj někdo koupil? Ne, on ji někam dal, a kdykoliv bude chtít, tak si ji vezme. To je přece úplně nelogické… Má snad pocit, že jsme v téhle zemi všichni do jednoho úplní kreténi?
Proč to tedy tolerujeme?
Tomáš: To mě právě zajímá. Jak je možné, že je nám to jedno a necháme si ten bobek na hlavě a říkáme si, že nám přidal a můžeme jezdit za šest korun MHD. Pro mě nebyl problém Čapí hnízdo, ale střet zájmů. Navíc nemůže existovat férová politická soutěž v zemi, kdy má půlku médií nějaký politik. Protože si všechny ty babičky a dědečkové myslí, že je výsledkem práce Andreje Babiše přidání důchodu, ale to je lež. To není jeho zásluha… Je to pouze dojezd nějakých předchozích reforem. Jeho vina je, že nemáme teď nějaké státní rezervy. Tedy, kdyby teď přišla ekonomická krize, tak jsme v řiti. A když se podíváte, co se děje okolo nás, jak probíhá mezinárodní politika, tak my musíme mít nějaké zásoby. Je to strašně nezodpovědné.
Takže když se podíváte, tak Andrej Babiše plní slib a řídí i stát jako firmu. Ale ta firma je jeho. On zestátnil stát a nyní podniká stejně jako se všemi ostatními firmami, které skupuje. Vezme to, vysaje a vyhodí. Stejným způsobem devastace. A to, co po něm zůstává, je i fyzické… Vidíte ty lány pole, které zůstávají prolité pesticidem. Nemůžete pít vodu v okolí jeho polí. Jak to, že je nám to jedno?
Tamara: Ale já si nemyslím, že je to lidem jedno. Ale neexistuje tu dostatečně silná protistrana, která by měla lídra se schopností lidi přesvědčit.
Tomáš: Bohužel ani nemůže. Když přijde Vít Rakušan (STAN) nebo Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a budou tady něco vykřikovat… Tak to vykřiknou na Facebooku, Instagramu a třeba nějakého magazínu. Ale pak je tady padesát procent jiných médií, která jsou čtenější, protože jsou velká a mají tradici. A tak jejich hlas není slyšet, protože ani na přenosy z Poslanecké sněmovny se nikdo nekouká.
Manželé Klusovi FOTO: Roman Černý
FOTO: Roman Černý
Společně vychováváte tři děti. Jak bude vypadat svět, kde budou žít?
Tomáš: Uvidíme, musíme pro ně uhájit Evropu a zapojit všechny síly a uvědomit si, že je Česká republika jejím srdcem… Není srdcem Eurasie, Ameriky ani Afriky. My musíme začít bít pro Evropu.
Proč to musíme obhajovat? Kdy jsme se odklonili od polistopadových hodnot?
Tomáš: Tady je potřeba otevřít téma hybridní války Ruska vůči Evropě. Vím, že to politici dělat nemůžou, protože jsou politicky korektní a nemohou říkat všechno, jak si myslí. Ale evidentně tady působí Rusko jako destabilizační síla celé Evropské unie. Když se člověk podívá na to, jak se tam žije…. Jejich razie vůči gayům a okolním komunitě je jejich stěžejní téma, protože se nemají moc čeho jiného chytnout. Výborná knížka je Cesta k nesvobodě od Timothyho Snydera, kde popisuje, že se prezident Putin chytal určitého fašistického filozofa, který byl populární v třicátých letech. Jeho knížky rozdává svým kolegům a opravdu tam probíhá určitý nástup fašismu svým způsobem, že Rusko je spasitelem světa. Svou image zakládají na jakési nevinnosti, že za nic nemůže. Na základě toho si musejí vytyčit určitého nepřítele a tím je Evropa. Jejich cílem je Evropu zničit a udělat novou daleko větší verzi Sovětského svazu. Takovou imperiální mekku.
Pomáhá tomu náš prezident?
Tomáš: No jasně. Ale tady je otázka, jestli je tam hlubší smysl, nebo čistě otázka jeho ega. Když tam přijede nějaký lokální „nevýznamný“ politik, tak mu stejně jako Číňani umějí dát ten pocit, že je významný. Což si myslím, že třeba na Miloše Zemana platí. Jemu stačí ta pozornost, že je velký pán, protože jím vždycky chtěl být. Problém velkých pánů je, že chtějí být vždy ještě větší pánové.
Na čem stojí podle vás jeho spojenectví s Andrejem Babišem?
Tomáš: Těžko říct. Ale jedna věc je, že jsou si výhodní a spolu to tu mohou zvládnout. Za druhé se ta provázanost samozřejmě nabízí. Miloš Zeman byl premiérem naší země a „kardinál Richelieu“ podnikal. Byly tam umožněny poměrně záhadný podnikatelský záměry. Kdo ví, jestli na sebe něco vědí. Tady můžeme jenom spekulovat. Ale myslím si, že je minulost vlastně jedno, kdo si tady co hrabal na vlastní písečku… Pakliže stavět na něčem opozici, pak je to morálka. A jestli tady vyhrál případ Čapího hnízda, tak je to vlastně taky fuk. Důležité je, že to nebylo čisté. Možná to nebylo protizákonné, ale nebylo to fér. To je ten problém. Přece člověk, který tady vymýšlí, jak obejít zákony, nemůže být šéfem lidí, kteří téhle zemi dodávají zákony.
Jsme v tom bodě, kdy by měly veřejně činné osobnosti vyjadřovat i přímou podporu politikům?
Tomáš: S tou přímou podporou je to složitější. Já osobně bych toho člověka potřeboval dobře znát, nikoli pouze z několika schůzek, kde by mi představil program a pár nejbližších spolupracovníků. Na druhou stranu si myslím, že by veřejně činné osobnosti měly tuhle diskuzi otevírat…. Mluvit se svými fanoušky, nikoli jim vštěpovat názor ohledně toho, co mají dělat. Ale poukazovat na daná témata.
Samozřejmě je to strašně tenký led. A ne každý to chce dělat nebo se o to zajímá, ale ti, co ano… Ať už jdou a dělají to, protože teď je ten čas! Ty tlaky obrovsky sílí. Kromě Ruska je tady naprosto evidentní napojení na všechny pravicové extremisty. Ať už je to Marine Le Pen nebo Geert Wilders z Holandska. Před válkou to bylo přesně takhle. Tady se paktují fašisti a komunisti, pravice s levicí se shoduje na tématech. A to je přece vždycky špatně.
Celý rozhovor čtěte v časopisu FORUM! Objednat výtisk je možné ZDE.
