Krásný den jako by vybízel ospalou naději. Podnebí houstne a štváči dávají pravdě zabrat, ale podzim nenastává, masa nehnije, stačí se zhluboka nadechnout a neoněmět.
Věřím, že ta skutečná, ryzí duše našeho národa, soucitná a prahnoucí po svobodě, odolá nátlaku požíračů slov přesahujících významem jejich pragmatický, chladný a do sebe zahleděný kalkul, jimž dehonestují základní vlastnosti lidského srdce.
Pravda a láska zvítězí, musí, neboť jejich podstatou je respekt, a to i k nenávisti a lži, což naopak neplatí, proto je tak důležité ospalou naději probudit, dát jí hlas. Chaos, který se nám snaží štváči naordinovat, iluzi zlého světa, jemuž se lze ubránit pouze agresí a ostrým vymezením, rozdělováním a nálepkami, nikomu neprospívá.
Náš pocit občanské bezmoci jen posiluje moc v rukou mamonu, nepropadat mu, neprodat se za příslib pohodlí, kdy je něco děláno za nás a aktivní přístup k res publica je onou nadějí, že zase neskončíme za oponou. Že Srdce Evropy nepřestane bít. A to je budoucnost, kterou si zasloužíme, neboť jsme dali světu víc, než jsme zatím ochotni si přiznat.
Je čas uznat svou cenu a postavit se za sebe, přestat se stydět za ideály a hodnoty k nimž podvědomě inklinujeme době navzdory. Pak teprve bude Český stát stát za to.