Investigativní novinář Jaroslav Kmenta napsal reportážní knihu o miliardáři a politikovi Andreji Babišovi. Novinář nazval knihu Boss Babiš. Jak Kmenta uvádí, dává tím najevo, co si o Babišovi myslí.

„Babiš není klasickým gangsterem. Ale je to novodobý bílý límeček. Proto jsem ho také zařadil do knižní řady mapující český polosvět,“ uvedl Kmenta a dodal: „Babiš mezi tuhle smetánku bezpochyby patří. On se často ocitá na rozhraní dobrého světa a toho takzvaného špatného polosvěta. Ať se snaží vypadat jako ctihodný politik či byznysmen, v mých očích bude navždy zapsán jako jistý druh kmotra. Praktiky v byznysu a chování v politice tomu odpovídají.“

Novinář vydal již dříve sérii knih o šéfech podsvětí Františku Mrázkovi a Radovanu Krejčířovi. Ty nesly název Kmotr Mrázek a Padrino Krejčíř. Na motivy obou sérií byly natočeny celovečerní filmy Příběh kmotra a Gangster KA.

Na dotaz, zda očekává zfilmování i své nejnovější knihy, Kmenta uvedl: „Nepředpokládám, že tu nějaký filmař bude mít odvahu do toho jít.“

Proč vyprávění o Babišovi nezařadil spíše do série tzv. všehoschopných politiků, když v roce 2011 napsal také politický thriller Všehoschopní – Superguru Bárta o podnikatelské straně Víta Bárty Věci veřejné?

„I o tom jsem chvíli uvažoval. Přemýšlel jsem, že bych knihu o Babišovi zařadil do politické série ,Všehoschopných‘ a nazval ji třeba jako Hyperguru Babiš. Ale nakonec převážily argumenty pro Bosse. On se jako šéf šéfů v tom kmotrovském slova smyslu chová. Takový on prostě je,“ řekl Kmenta.

[ctete]156552[/ctete]

Kniha vyjde postupně na třech nosičích.

Boss Babiš vyjde přednostně nejdříve jako elektronická publikace. Už v pondělí 9. října 2017 si ji jako e-knihu můžete stáhnout u vybraných prodejců Wooky, Palmknihy a Kosmas.

Na pultech knihkupectví by se pak kniha měla objevit ve čtvrtek 12. října 2017.

Kniha se také již namlouvá a vyjde jako audiokniha. Ke stažení bude na serveru Audioteka.cz. „Pokud se to stihne, bude ke slyšení zřejmě již od 18. října 2017,“ upřesnil Kmenta.

Jaroslav Kmenta na svých webových stránkách uvádí, že Boss Babiš je reportážní kniha o temném světe Andreje Babiše. „Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje jeho skutečný podnikatelský zrod,“ uvádí Kmenta v anotaci knihy. Ta je podle jeho slov zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér.

„Všechna zásadní zjištění o Babišovi jsem již napsal v uplynulých třech letech do svého mateřského časopisu Reportér. Takže neočekávejte žádnou novou pecku. Není to krakatice plná odposlechů. Tahle publikace je cenná v něčem jiném. Můžete si přečíst vše důležité o Babišovi na jednom místě a jedním dechem jako ucelený příběh. Podle prvních reakcí mých kolegů, kteří knihu četli, přináší publikace i tak celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, ale její největší síla tkví podle nich v její autenticitě a syrovosti. Já k tomu dodávám, že je určena hlavně pro lidi, kteří dosud snad váhali nad tím, jaký obrázek si o Babišovi utvořit. Je to vlastně mrazivý příběh o naivitě mnoha lidí, kteří se nechali zviklat či – lépe řečeno – opít Babišovou koblihou,“ uvedl Kmenta.

Ukázky z knihy Boss Babiš:

Ještě v ten samý týden, kdy Babiš oznámil, že kupuje Mafru, vyvolal sám miliardář první skandál. Choval se jako slon v porcelánu.

V pátek ráno, 28. června 2013, volal politickému redaktorovi Lidových novin Janu Kálalovi a domáhal se odpovědi, proč v deníku chybí zmínka o čtvrteční tiskové konferenci jeho politického projektu ANO 2011. Babiš v telefonátu nejprve kritizoval, že Lidové noviny jeho vystoupení na svých stránkách vůbec nezachytily. Pak opakovaně naléhal a chtěl vědět, na čí pokyn se tak stalo. A rozloučil se vzkazem na adresu vedení redakce Lidových novin: „Doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest.“

Informace o nepatřičném telefonátu podnikatele Babiše se ihned rozšířila mezi novináře a na sociální sítě.

Babiš si uvědomil, že to přepískl a že bude muset situaci uklidnit. Proto nabídl, že přijede do obou největších redakcí Mafry – do Mladé fronty DNES a do Lidových novin, aby novinářům vysvětlil, že to tak nemyslel.

Mně volala asistentka šéfredaktora MF DNES Lucie Šmoldasová, že v redakci bude setkání s novým budoucím majitelem a že jsem taky zván. Byl jsem právě v autě na pražské Jižní spojce, na cestě za zdrojem k jedné kauze.

Nejdříve jsem si řekl, že na Babiše kašlu. Ale pak mi to nedalo, schůzku jsem odvolal, otočil auto a jel zpátky do redakce. „Třeba bude příležitost mu říct, jakou blbost udělal,“ říkal jsem si.

…

Setkání s Babišem se po krátké době chýlilo ke konci. Tak jsem ještě jednou zvedl ruku a řekl: „Já vám dám dvě rady, jestli můžu.“

Babiš s úsměvem, ale evidentně otráveně reagoval: „No tak povídejte.“

JK: Takže to vaše rozhodnutí už asi nezvrátíme, že?

AB: No já se omlouvám, ale asi ne.

JK: To jsem čekal.

AB: No tak povídejte… Jestli chcete, můžete mi dělat poradce…

JK: Ne ne. To v žádném případě. Ale beze srandy. Určitě chcete, aby tyhle noviny fungovaly, tak jak fungují dodnes. Myslím, že jsou nejlepší v zemi, a to i s chybami, které má každý. Já to hodnotím tak, že poté, co jsem se vrátil v roce 2003 zpět do Mafry, tak to bylo nejlepších deset let mého života… A MF DNES vnímám jako nejsvobodnější novinařinu, kterou jsem kde zažil… Prostě ty noviny jsou takové, jaké jsou… a přežily v dobrém i ty špatné roky… Tak jestli chcete tenhle trend nezávislé žurnalistiky zachovat, tak se vůbec nestarejte o to, jak tyto noviny redakčně fungují. Nemyslím ekonomicky, ale redakčně a obsahově. Abyste nedělal takový blbosti, jako že budete volat redaktorům vlastní redakce – viz Lidové noviny. Nebo abyste se rozčiloval nad tím, že noviny mají rozhovor s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem a proč ho nemají s vámi. To je cesta do pekel. To je jedna věc.

Babiš mě nechal mluvit dále. Tak jsem pokračoval.

JK: A pak ještě druhá rada. Já vím, že pro vás jsou teď média nový svět. Ale my jsme tady normální lidi. Žádní roboti. Ráno se tu sejdeme, poradíme se, jaké noviny dnes vyrobíme, co ten den dát na otvírák a co je událost. Včera jste měl tiskovku, jasně. Ale svět se netočí jen kolem vás. Lidi taky zajímá něco jiného. Třeba kvalita rohlíků nebo chleba…

AB: Kvalita chleba je skvělá. My (společnost Penam spadající pod Agrofert) vyrábíme nejlepší chleba.

JK: No tak já zrovna ten váš chleba jíst nemůžu. 

AB: Jak to myslíte?

JK: Je nekvalitní. Ale to je teď jedno…

AB: Vezmeme vás na prohlídku mé pekárny.

JK: Ne. Já chci říct něco jiného. Že tohle všechno, co vám tu říkám, je svobodná žurnalistika. Když do toho teď bude zasahovat nějaký majitel, ať je to pan Arnold, Werle nebo pan Babiš, tak je to vždycky špatně. Rozumíte?

AB: Rozumím.

JK: Takže druhá rada zní: Jestli se chcete politicky angažovat, tak si na to, abyste prezentoval své politické názory a postoje svých lídrů, využijte jiný formát. Třeba si to všechno dávejte do toho svého 5plus2. A vkládejte to pak jako přílohu do Mf DNES. Ať to nemá vliv na obsah těchto novin.

…

Porada skončila. Trvala asi 55 minut. Babiš poděkoval, rozloučil se a odešel. Faktickým majitelem novin ještě nebyl. Sice už podepsal příslušné smlouvy, ale ještě se čekalo na rozhodnutí antimonopolního úřadu a na další právní detaily.

Ty poslední rady jsem dával k dobru proto, že jsem věděl, že v této redakci už dlouho nebudu. Věděl jsem to asi tak pikovteřinu poté, co jsem se zprávu o novém majiteli Babišovi dozvěděl ve středu 26. června 2013 z tiskové zprávy.

Na té poradě jsem se vlastně loučil. Aniž jsem to tak zamýšlel. To, co jsem tam říkal, bylo „co na srdci, to na jazyku“.

Loučil jsem se s něčím, co jsem miloval, čemu jsem dal 17 let života. A bylo mi strašně líto a smutno, že Babiš tohle všechno pokazí. Bylo mi jasné, že jeho uklidňování, že bude všechno jako předtím, jsou jen planá slova.

Když odhlédnu od toho, co jsem o Babišovi tušil, tak už jenom samotný fakt, že politik vlastní noviny, je dostačující sebedestrukce. Politik Babiš je diskvalifikuje už jen tím, že je prostě vlastní. Snižuje tím jejich důvěryhodnost, vyvolává pochybnosti o nezávislosti a svobodě. Znevěrohodní jejich obsah – tedy hlavně ten politický.