Láďo, ty jsi katolický kněz. Často se účastníš akcí na podporu Ukrajiny. Jak vznikla ta potřeba vyjadřovat se veřejně? To není u kněží příliš obvyklé.
V prosinci 2013 jsem se účastnil manifestace Svíčka pro Natálii Gorbaněvskou před budovou Českého rozhlasu. Bylo tam několik Ukrajinců s vlajkami. Celá akce se spíše zvrtla v podporu hnutí na Majdanu a spontánně přesunula pod sochu svatého Václava na Václavské náměstí.
Dění na kyjevském Majdanu 24 hodin denně on-line přenášela internetová televize Espresso TV. Tu jsem pravidelně sledoval a zároveň ji konfrontoval s ruskou Russia Today, která o Majdanu vysílala pravý opak toho, co jsem v přímém přenosu viděl na vlastní oči. Hluboce jsem Ukrajince v jejich pokojném protestu obdivoval. Začal jsem chodit a zapojovat se do co možná největšího počtu manifestací a demonstrací na podporu Ukrajiny a seznámil jsem se přitom s řadou stejně smýšlejících Čechů, Ukrajinců i Rusů. V březnu 2014 do Prahy přivezli rozstřílené majdanovce. Chodil jsem za těmi, co byli v nemocnici na Karlově náměstí, postupně jsem se s mnohými spřátelil a zejména od nich si nechával vyprávět, oč na Majdanu šlo a jak to všechno bylo. Jak nepokračovat ve věci, které jsem se stal součástí?
Měl jsi už předtím nějaký vztah k Ukrajině?
Jako člověka, který žil deset let v cizině a vyzkoušel si, co to je být cizincem, nemít možnost žít ve vlastní zemi a být neustále občanem druhé kategorie, se mne vždy hluboce dotýkal obvyklý český postoj k cizincům, zejména Vietnamcům a Ukrajincům. Slyšet někoho hovořit o „rákosnících“ nebo „úkáčkách“ ve mně vždy vyvolávalo touhu toho člověka praštit. Ukrajince jsem tedy doposud vnímal jen touto optikou, jako Čechy vykořisťovaný národ, kterého mi je líto. Měl jsem několik výborných ukrajinských studentů, ale jinak jsem žádný zvláštní vztah k Ukrajině neměl. Oči a srdce pro velikost tohoto národa mi otevřel teprve Majdan.
Máš nějakou osobní zkušenost s ruskou dezinformační propagandou? Jak jí čelit? Je naší povinností se jí bránit, nebo máme spíš „nastavit druhou tvář“?
Jednu zkušenost už jsem zmínil – vysílání kanálu Russia Today, které bylo v přímém rozporu s fakty on-line přenášenými televizí Espresso TV. Jinak se domnívám, že každý, kdo se nějak veřejně vysloví, s reakcí ruské dezinformační propagandy musí počítat a nesmí se nechat znechutit. Čelit propagandě se dá jen trpělivým argumentováním. Je to sice vysilující a myslím, že to předem přesvědčené lidi nezmění, ale je důležité, aby vedle propagandy bylo slyšet také argumentaci druhé strany, jinak se propaganda snáze stane pravdou. Je naší povinností stavět se proti lži.
Vnímáš mezi lidmi neochotu se veřejně vyjadřovat k ruské agresi?
Řeknu ti takovou příhodu. Minulý týden jsem byl v jednom hotelu v Havířově. Při jedné z protiruských manifestací mi Ukrajinci přivázali ke kytaře ukrajinskou bikoloru. V Havířově jsem měl křtít knihu dvěma spolužákům ze střední školy a zahrát při tom na kytaru, asi před padesáti lidmi. Celou událost snímala pro Události z regionu i ostravská televize. Jelikož jsem nesl hodně věcí, kytaru mi pomohl vzít další člověk. Když mi ji pak před kamerou podali, abych zahrál, stužka byla pryč, prostě ji někdo sundal.
Jak to cítí církev? Z vyjádření některých katolíků, kteří jsou proruští, jde skoro strach.
Ano, někteří (ale nevím, zda mnozí) katolíci jsou skutečně proruští, ale stejně tak evangelíci, či pravoslavní. Myslím ale, že víra zde nehraje příliš velkou roli. Vysocí představitelé katolické církve se, pokud vím, až na biskupa Václava Malého, veřejně k věci nevyjadřují. Mezi kněžími je ovšem řada těch, kteří se veřejně proti agresi staví, jako např. Tomáš Halík nebo Václav Vacek. Je také pravda, že hlavní periodikum katolické církve, Katolický týdeník, je výrazně proukrajinský. Snažím-li se pochopit, proč jsou někteří křesťané proruští, je to zřejmě z těchto důvodů: 1) jsou proti válce, a tedy si myslí, že stavět se proti Rusku znamená k ní podněcovat, v jakési naivní představě o české neutralitě; 2) uvěřili Putinově náboženské propagandě a vidí v něm obhájce křesťanských hodnot proti vyprázdněnému Západu; 3) zastávají nejrůznější konspirační teorie o tom, jak jsme skrze Brusel ovládáni Washingtonem; 4) žijí v jakési naivní romantické představě o Rusku jako o zemi hlubokých duchovních tradic a velkých světců; 5) jsou prostě zmanipulovaní, dezinformovaní, neinformovaní, nebo jen hloupí.
Je to kritika svobodnějšího pojetí křesťanství. Myšlení takových lidí obvykle vychází z určité velmi úzké představy o Bohu, která bývá formována především jakousi osobní zkušeností a výchovou, mnohdy založenou na strachu. Může se jednat i o lidi teologicky vzdělané, ale jejich teologie je dle mého názoru od začátku založena na falešných předsudcích, fundamentálnímu přístupu k interpretaci Bible a z toho plynoucí černobílému pojímání křesťanství. „Jediné správné křesťanství“ je pak odrazem tohoto přístupu.
Co říkáš na to, že je společnost rozdělená? Není to něčí záměr ji rozdělit?
Já si nemyslím, že se jedná o záměr, i když putinovská propaganda se o to snaží. Spíš je to důsledek nedostatku skutečně velkých osobností ve veřejném prostoru. Jednoznačně se to ukázalo při prezidentské volbě v Zemanově lživé a negativní propagandě. Při říjnovém incidentu na Albertově bylo jasně vidět rozdíl mezi naším a kupříkladu slovenským, německým a polským prezidentem. Jejich projevy měly hloubku a v člověku vyvolávaly pocit „ano, takového prezidenta bych chtěl“, skutečného muže ducha, který národ inspiruje a spojuje. Zemanův projev byl plochý a prázdný a nenabízel nic, co by národ mohlo vést k jednotě. Jednota je otázkou spirituality, podle staré maximy sv. Tomáše Akvinského „ens et unum, verum, bonum, pulchrum converturtur“.
Byl jsi jedním z hlavních podporovatelů Karla Schwarzenberga, dovedeš si představit, jaké by to bylo, kdyby byl prezident?
Upřímně řečeno, nedovedu, nejsem prorok. Umím si ovšem představit, že by svou moudrostí, přehledem a vtipem získal na svou stranu i mnoho těch, kteří ho nevolili. On, řečeno fotbalovou terminologií, hraje Ligu mistrů, na rozdíl od ostatních, kteří hrají jen českou extraligu či okresní přebor, byť už neběhá tak rychle. Já naivně věřím v dobro v člověku a člověk, který je mužem ducha, toto dobro v člověku probouzí, protože každému člověku je tak samému se sebou lépe. Jen tak lze stavět mosty mezi lidmi a já věřím, že Karel Schwarzenberg by tímto mostem i za stávající společensko-politické situace byl.
Na závěr něco pozitivního. Máš nějaké velikonoční poselství?
Je třeba si vážit svobody. Velikonoce jsou původně židovským svátkem, křesťané je slaví proto, že o židovských Velikonocích Kristus vstal po svém ukřižování z mrtvých.
Původním poselstvím Velikonoc je oslava svobody. Židé byli Hospodinem zázračně vyvedeni z egyptského otroctví, ale celá generace si svobodu nezasloužila, neustále šilhala po zajištěné existenci v egyptském otroctví. Snad to byl důvod, proč se do zaslíbené země po čtyřicetiletém putování pouští dostaly až jejich děti, které nebyly zatíženy životem v otroctví. Zde se otevírá velká paralela s kyjevským Majdanem, který zahájili mladí lidé, ti, kteří se už narodili do svobodné Ukrajiny po rozpadu SSSR a nechtěli už žít životem svých rodičů.
Velikonoce ukazují, že žít svobodně je možné a že ani smrt nemůže svobodu člověku vzít. Ježíš Kristus ji přebil. Svoboda v Kristu je tou nejkrásnější svobodou. Vnitřně svobodný člověk dokáže žít i ve vnější nesvobodě, ale nikdy se nesmíří s tím, že by v ní měli žít i ostatní. Vnitřně svobodný člověk je proto prvním, který usiluje o vnější svobodu ostatních.
