V úterý proběhl u pardubického krajského soudu soud s knězem Erikem Tvrdoněm, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání a dostal tři roky nepodmíněně. Rozhodnutí soudu je konečné, mnohé otázky ale zůstávají, protože okolnosti jeho jednání a také postupu policie a soudu jsou dost nejasné.

V únoru 2015 obdržel Tvrdoň u havlíčkobrodského okresního soudu trest odnětí svobody na dobu pěti let za údajné znásilnění. Pardubický odvolací soud obžalovaného z vazebního vězení propustil a rozsudek okresního soudu zrušil. Nyní se tedy projednávalo odvolání.

Kdo je kněz Erik Tvrdoň? Narodil se v Hradci Králové v rodině lékaře a doktorky práv, nebyl nábožensky vychováván. Ke katolické víře se obrátil v osmnácti letech a ve dvaceti letech odešel na Západ. Několik let pracoval v Německu a nakonec odešel do Říma, kde vystudoval na Lateránské univerzitě. Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti a působil na různých místech jako kněz královéhradecké diecéze. Byl znám jako charismatický duchovní, který si dovede získat lidi a nadstandardně se jim věnuje. Nyní přichází zvrat, který znamená nejspíš konec jeho církevního působení.

O co vlastně v celém případě jde? Případ začal poté, co sedmatřicetiletá Petra Panská, „zasvěcená panna“, což je druh řeholního života v katolické církvi, na kněze podala oznámení. Podle ní na ni od léta 2012 vyvíjel psychický nátlak a koncem roku 2013 ji v jejím bytě prý čtyřikrát znásilnil. Kněze sama vpouštěla do domu i bytu a pokaždé mu pak připravila večeři. Policie kněze dva měsíce sledovala, pak po dvou měsících zatkla a poslala do vazby na návrh státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Po několika dalších měsících policie objevuje další údajně poškozené. Celkem jde o pět žen, tři dospělé ve věku 37, 31 a 18 let, jednu mladistvou ve věku 15 let a jednu nezletilou, které tehdy bylo 13 let. Pokud by se činy prokázaly, mohl být potrestán až deseti lety vězení.

Případ vzbudil značný zájem médií. Deník Blesk přišel s označením „chlípný farář“ a televize Nova používala obraty jako „zvrhlý duchovní“. To bylo ještě v době, kdy nepadl žádný rozsudek, ale novináři už měli jasno.

Abychom se vyhnuli různým peripetiím ohledně soudních odvolání a překvalifikovávání jednotlivých činů, můžeme věc shrnout podle pardubického soudu.

Pokud jde o jednotlivé případy, soud uvádí, že odsouzený postupoval podle stejného schématu, a to vyžadování erotických MMS, kterým předcházela nabídka různé pomoci (jednalo se o sociálně slabší ženy, které skutečně dostávaly různou finanční pomoc), nabídka ochrany před jinými muži, odstranění chuti na sex a vydírání. Na schůzkách pak údajně došlo k různým dotekům a sexuálním praktikám, a to za pomoci přemlouvání. Praktiky soud při jednání podrobně líčil, takže soudní jednání vypadalo trochu jako scénář nějakého pornografického filmu o několika dějstvích.

Podle soudu Erik Tvrdoň zneužil v případě Petry Panské také své znalosti o tom, že Panská vedla i jako „zasvěcená panna“ sexuální život s další osobou, a činil na ni nátlak. Ona se bála o své postavení v církvi a práci kostelnice, a tak knězi podléhala.

Státní zástupce u pardubického soudu požadoval přísnější trest, zdůrazňoval nesouhlas poškozených, to, že obviněný podle něj musel využít jistou fyzickou převahu a mělo by se posoudit, zda se nejednalo o násilí. Podle něj je přitěžující také to, že šlo o dlouhodobé jednání a že absentují polehčující okolnosti, protože Erik Tvrdoň se k činům nikdy nepřiznal.

K soudu byli přizváni dva znalci, Jaroslav Zvěřina a Jan Zbytovský, kteří obžalovaného vyšetřovali. Zvěřina uvedl, že nezjistil žádnou strukturální sexuální deviaci a že dotyčný nemá pedofilní preferenci. Použil pojem „nestandardní anamnéza“, čímž myslel, že obžalovaný si „vzhledem ke své profesní roli“ a celibátu nemohl „vytvořit strukturované sexuální jednání“. Ambulantní léčba nemá podle něj smysl, protože tu „není substrát“, spíše jde o „nezdrženlivost“. Na dotaz státního zástupce, zda by nějaká léčba neměla přece jen smysl, odpověděl, že terapie „neumí vytvořit etické zábrany“ a protože obžalovaný většinu deliktů nepřipouští, tak by terapie byla pro lékaře obtížná.

Jan Zbytovský dospěl podle svých slov k podobným závěrům. „Nestandardně strukturovanou osobnost“ vidí také ve způsobu Tvrdoňovy komunikace, především v případě nezletilé. Soudí, že se obžalovaný jeví být přitahován nezletilými osobami. Oproti Zvěřinovi by přínos terapie viděl v získání schopnosti náhledu na své jednání a skutečnosti, které obžalovaný sám nepopírá. Na dotaz předsedy soudu Aleše Holíka, zda tu hrál nějakou roli život v celibátu, Zbytovský odpověděl, že k takovému ovlivnění může dojít, ale že ne všichni, kdo žijí v celibátu, se musí vyvíjet tímto způsobem a že to, co je třeba nestandardní z hlediska většinové populace, tedy celibát, není zase nestandardní z hlediska jiné skupiny lidí, třeba právě v církvi.

Obhájce se Zbytovského ptal na to, jak se mu jeví postoj obžalovaného. Znalec uvedl, že dotyčný skutky nepopírá, ale jinak je interpretuje. Obhájce namítl, že nic takového ale v posudku není, tam je napsáno, že je Tvrdoň „neguje, že se staly“.

Erik Tvrdoň ve své krátké závěrečné řeči sdělil, že nepovažuje výpovědi poškozených za korektní a pravdivé. V případě esemeskové komunikace uvádí, že jsou jednotlivé věty vytrženy z kontextu a že ve spisu jsou i věci, které nelze doložit, třeba že nezletilou vyzval, aby se svlékla, ačkoliv nic takového v textových zprávách není. Nebyla také vyslechnuta její matka.

Soud pak po poradě vynesl již zmíněný rozsudek, kterým se Erik Tvrdoň odsuzuje ke třem letům nepodmíněně do věznice s dozorem, k propadnutí věci (notebook a mobily) a zákazu výkonu činnosti s mládeží do 18 let na dobu pěti let.

Soud ve zdůvodnění říká, že Erik Tvrdoň nepoužíval násilí, nepřekonával fyzický odpor a nedá se tedy mluvit o stavu bezbrannosti, neboť se v případě poškozených jednalo o osoby svéprávné, které s něčím souhlasily a něco odmítly. Zneužil prý ale své autority a schopnosti přemluvit. Soud přesvědčilo to, že všechny postižené vypovídaly podobně a popisují stejný vzorec chování, a proto je jejich svědectví věrohodné. Ochrannou léčbu soud zamítl.

Z praktického hlediska znamená nižší trest tří let to, že Erik Tvrdoň už byl devatenáct měsíců ve vazbě a bude mít tedy nejspíše nárok na podmíněné propuštění. Výrok o vině ovšem znamená konec dráhy duchovního.

Rozhodnutí soudu je tedy jasné. V čem jsou tedy možné nějaké pochybnosti?

Čistě lidsky bylo samozřejmě pochybné, když velká média hned na počátku mluvila o „chlípném knězi“ a znásilnění a pedofilii, aniž proběhl nějaký soud. Jak se pak ukázalo, k žádnému znásilnění nedošlo a kněz pedofil není. Zafungoval tady také automatismus, kdy se v rámci častého referování o případech pedofilie po celém světě automaticky objevuje takováto představa. Do tohoto rámce však tento případ nezapadá.

Základní problém celého případu je v tom, že všechny důkazy stojí na věrohodnosti výpovědí poškozených. Jde o tvrzení proti tvrzení. Přitom Petra Panská, která stojí na samém začátku, je člověk duševně nemocný a tři roky v plném invalidním důchodu třetího stupně (zde původně uvedenou informaci o zbavení svéprávnosti upravujeme ve smyslu, že nemá údajně podpisové právo z fyzických důvodů). Její tvrzení o opakovaném znásilňování soud nepotvrdil. Dnes Panská může samozřejmě tvrdit, že její psychický stav je následkem prožitého traumatu, což však neodpovídá tomu, co se o jejím chování z dřívějška ví.

Tvrdoň popírá, že by došlo k jednání, které dotyčné ženy uvádějí. To, že se shodují v popisu „schématu jednání“, považuje spíše za podivné. Některé z žen se navíc osobně znaly a mohly své výpovědi koordinovat. U nejstarších případů se jedná o skutky, ke kterým údajně došlo před deseti lety a nikdo se o nich nezmínil, dokud policie nezačala cíleně vyhledávat lidi, kteří Erika Tvrdoně znají. Schéma výpovědí může být dáno schématem policejního přístupu.

V případě nezletilé třináctileté dívky nebyla vyslechnuta její matka a u soudu už pak nevypovídala ani dívka sama, byť je jí dnes už šestnáct. Vychází se z její výpovědi, kterou udělala v noci po zadržení. U tří žen také můžeme vidět, že podnět ke vzájemným kontaktům nevychází výrazně od Tvrdoně. Pokud jde o Panskou, o péči o ni Tvrdoně požádal podle knězova sdělení královéhradecký biskup. Další poškozená byla žena, která požadovala od Tvrdoně peníze kvůli své sociální situaci. Když ten usoudil, že další peníze nemá smysl jí dávat, zaujala vůči němu nepřátelský postoj. V případě nezletilé to byla matka, která chtěla, aby se s ním dcera stýkala, protože dívka k němu měla už z dřívějška vztah jako k otcovské postavě a Tvrdoň sám odmítl, že by se matka – jak si ona přála – se svým novým partnerem přistěhovala do místa knězova působení. Soud také zamítl, že by zasílané fotografie, na kterých dívka je, byly pornografické.

O jednotlivých okolnostech a okolnostech jsme již psali ZDE.

Když to shrneme, k dispozici jsou především výpovědi žen, které soud vzal jako skutečnost. Jde o dění, u kterého nikdo kromě dvou osob nebyl. Panská, která celou kauzu iniciovala, je vážně duševně nemocná. Požaduje také kompenzaci půl milionu korun, s čímž ji soud odkázal na občanskoprávní řízení. Další osoba dostala od Erika Tvrdoně peníze kvůli své sociální situaci a poté, co jí (a jejímu milenci, se kterým žije) Tvrdoň další sehnat odmítl, začala se chovat nepřátelsky. Nedošlo k další výpovědi nezletilé a k výpovědi její matky. Z materiálů vzal soud v úvahu jen to, co vypovídalo v neprospěch obviněného. Z původní představy o znásilnění, pedofilii a dětské pornografii nezůstalo nakonec ani z hlediska soudu nic. V každém případě není tento výsledek v podání soudu příliš přesvědčivý.

K případu se ještě vrátíme rozhovorem s Erikem Tvrdoněm.