Kněz René Václav Strouhal v rozhovoru pro Svobodné fórum hovoří o tom, proč se podle něj církev až na výjimky nevyjadřovala k návštěvě 14. dalajlámy. Odsoudil také prohlášení ústavních činitelů směrem k Číně i to, že ministr kultury Daniel Herman doprovázel vicepremiéra Andreje Babiše po komunistickém vězení, v němž trpěli lidé, kteří si na rozdíl od něj s tehdejším režimem nezadali.

Společné prohlášení prezidenta republiky, předsedy vlády a šéfů sněmovny i senátu, ve kterém se distancují od setkání lidoveckých politiků s tibetským duchovním 14. dalajlámou a vyjadřují loajalitu komunistické Číně, vyvolává protesty veřejnosti i desítek poslanců a senátorů. Ale církev až na výjimky mlčí. Mají faráři v terénu shora nařízeného bobříka mlčení?

Bobřík mlčení na naši faru nedorazil. A jsem si jistý, že ani nedorazí. Chci prostě věřit tomu, že představitelé naší národní církve ctí takzvaný vatikánský Direktář pro službu i život kněží, který je právě o obraně morálních principů. I když jen v tichosti. Mimo jiné, tuhle obranu zásad demokracie a úctu k náboženskému přesvědčení teď veřejným moderováním dalajlámova vystoupení na Fóru 2000 úplně nejlépe demonstroval monsignor Tomáš Halík. Jeho postoj upřímně oceňuji.

Ale přesto, ani trochu vás nepřekvapilo, když dalajláma hovořil na Hradčanském náměstí a protější okna i brána pražského arcibiskupství zůstaly zabouchnuté, nikde ani živáčka..?

Opravdu neznám všechny okolnosti, abych objektivně posoudil atmosféru, která tam panovala. Ale je evidentní, že pokud se k návštěvě dalajlámy v Praze církev jako celek dosud nevyjádřila, není to pro ni takové téma. Snad by reagovala jinak, kdyby byl teď na Hradě místo Miloše Zemana znovu pan prezident Václav Havel. Uklidňuji se, že to není projev servility k současné hlavě státu na pozadí hradní večeře pana kardinála s čínským prezidentem…

Uklidňujete se? Znamená to tedy, že si připouštíte aspoň pochybnosti?

Pro takové vysvětlení chybí z mého pohledu srozumitelná motivace. Dominik Duka byl před rokem 1989 uvězněn spolu s  Václavem Havlem právě za své postoje proti totalitě. Takové změně nelze tak snadno uvěřit…

Tak to zkusme jinak, co by církevnímu tichu okolo pražské návštěvy dalajlámy řekla Papežská rada pro mezináboženský dialog? Žádná výtka Vatikánu Praze by podle vás nezazněla?

Papežská rada pro mezináboženský dialog by patrně jednala podle vatikánské diplomacie a ponechala si jistý odstup. Ale dalajlámovy názory na lidské soužití, včetně jeho aktuálních pražských výroků o soucitu a lásce jako dominantní emoci oproti nenávisti, egoismu a nacionalismu souzní s křesťanským učením. Takže by se jistě staly vítaným námětem pro takové mezináboženské setkání.

Už jsme tu vzpomněli státní večeři s čínským prezidentem. Český primas Dominik Duka mu při ní podle svých slov předal dopis, ve kterém Si Ťin-pchinga vyzývá k návratu náboženské svobody a respektování občanských a lidských práv v Číně. Ta jsou v Tibetu dlouhodobě porušována. Příležitost podpořit jejich dodržování osobním setkáním s dalajlámou přitom církev nevyužila. Ještě v tom necítíte žádný vliv pročínské politiky na církev?

Jak jsem už zmínil, chci věřit, že tomu tak není. Posláním církve je hájit všechny, jejichž práva jsou pošlapávána. Zvedá-li církev svůj hlas v jejich prospěch v jiných případech a dokonce kardinálským dopisem, o kterém jste mluvil, pak to je pro tentokráte minimálně neproměněná šance. Dalajlámova přítomnost v Praze je totiž pokaždé i prosbou o solidaritu s nespravedlivě pronásledovanými. I letos jako nositel Nobelovy ceny za mír neopomněl za takovou podporu poděkovat aspoň té tisícovce hlasů pro Tibet na Hradčanském náměstí. Určitě jej potěšila i tibetská vlajka na řadě českých vysokých škol včetně státních univerzit, od pražské Karlovy až po naši, brněnskou Masarykovu.

Jak na vás osobně působí veřejný distanc čtyř vrcholových představitelů republiky od schůzky dalajlámy s ministrem kultury Hermanem?

Při vší úctě, jednání pánů Zemana, Sobotky, Štěcha a Hamáčka pro mě není jen nesmyslným ohýbáním hřbetu před domnělým „velkým kamarádem“, pro kterého jsme beztak na okraji zájmu, ale je především pokrytectvím. Dělat se v očích někoho hezkým a současně se distancovat od setkání ministra kultury, do jehož kompetence zájem o náboženské záležitosti zkrátka patří, s Nositelem Nobelovy ceny za mír, postrádá veškerý diplomatický takt a obyčejnou slušnost. Tenhle servilní výkřik k uším komunistické Číny se dá směle přirovnat k někdejšímu  ujišťování Gustáva Husáka a jeho politbyra KSČ o nerozborném přátelství českých komunistů se Sovětským svazem v čele s Brežněvem. Nemluvě o tom, že bezpochyby nepřinese ani očekávaný efekt.

Hradní úředník Ovčáček si zase pustil ústa na špacír, když označil setkání ministra kultury „ a spol.“ s dalajlámou za mediální populismus. Navíc prohlásil, že pokud se s ním chce ministr stýkat, měl by odstoupit z vládní funkce. Vy v postoji lidovců účelovou snahu o popularitu nehledáte?

Že pan Ovčáček mluví stále častěji spíš za sebe než za prezidenta a navíc s tragikomickou sebejistotou, je, myslím, kdekomu zřejmé. Bylo by totiž legrační si myslet, že by si tím lidovci naklonili naši vesměs ateistickou společnost. Přetékající pohár bezostyšné kritiky církve kvůli státní nápravě křivd a zrůdných zločinů, kterých se na ni dopustil totalitní režim, to jen podtrhuje. Navíc teď takovou popularitu lidovci nemají zapotřebí, jsme přece čerstvě po volbách, kde velmi výrazně uspěli. A do parlamentních voleb na jejich postoj k dalajlámovi čeští voliči s pověstnou, krátkodobou pamětí stejně zapomenou. A podávat demisi za setkání s nositelem Nobelovy ceny? To je leda praktika despotických vládců. Faktem je, že v  dějinách národů bývaly jejich podržtašky také tak pyšní, jako hradní úředník Ovčáček . Ovšem jen do doby, než je semlely Boží mlýny…

Nepřekvapil vás nečekaný postoj Andreje Babiše? Výjimečně se totiž nezastává Hradu a setkání politiků KDU-ČSL s dalajlámou dokonce hájí. A veřejně prohlašuje, že si ministra Hermana váží. Co v tom čtete?

Přiznávám, že mravní pohnutky pana vicepremiéra Babiše k souznění s dalajlámovými  principy svobody a demokracie bych od člověka, který jindy pohrdá demokraticky zvoleným parlamentem a stát by nejradši řídil jako firmu, možná dokonce svoji, zrovna moc nečekal… Na druhou stranu se mi zdálo značně nevkusné, když právě pana Babiše jako exponenta někdejší nomenklatury KSČ doprovázel právě lidovecký ministr a duchovní pan Herman po bývalém komunistickém kriminále, kde byly umučeny tisíce čestných a statečných lidí, kteří si na rozdíl od pana Babiše s komunistickým režimem nezadali…

Dodržování lidských práv bez ohledu na hranice zemí prý už není na pořadu dne. Byznys je jim podle čtyřech nejvyšších politiků země zjevně nadřazen. Pokud byste zítra k takovému tématu kázal ve vašich farnostech , co byste tam řekl farníkům?

Na politiku jako téma kázání v kostele jsem obezřetný. Spíš bych pozornost těch, kteří se tu právem obávají o osud křehkého daru demokracie u nás i ve světě, obrátil k reálným číslům našeho obchodování s Čínou. Ta jsou totiž stále zanedbatelná a prospívají tu jen několika vyvoleným byznysmenům s politickou podporou. České republice zatím ne. Farníkům bych ale určitě zmínil dalajlámova slova o konzumním způsobu života, protože ten za pouhých několik let poškodil veřejný zájem o víru a náboženství stejně, jako v této souvislosti často vzpomínaná éra vlády komunismu. Právě tibetský duchovní totiž na pražské přednášce povzbuzoval, aby se lidé tolik nezabývali hmotnými statky když řekl, že „peníze jsou důležité, ale důležitější je dosáhnout vnitřního pokoje.“ Mluvil mi z duše. Modlím se, aby nás bylo stále víc…