KOMENTÁŘ / Zatajil se nám dech, když jsme si uvědomili, jak odešel z tohoto světa Karel Schwarzenberg. Jako skutečný šlechtic, který se na svůj odchod poctivě připravil a vtiskl mu velkou myšlenku. Slyšeli jsme třicet čtyři úderů zvonu Zikmund jako poděkování za každý rok naší svobody. Ale také děsivá slova o velké bázni před Bohem ze středověkého hymnu Dies irae.
“Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty..”
Tato píseň o Božím soudu nad životem každého jednotlivce byla vyškrtnuta z liturgie za pontifikátu papeže Pavla VI. jako projev příliš negativní středověké spirituality. Karel Schwarzenberg si ji ale přál na svém pohřbu mít a je jasné proč. Jde o vyznání víry ve vážnost lidského údělu, který je opakem banality. Víry, že se člověk bude zodpovídat ze svého života a podle toho se tu má chovat.
Korunou celého obřadu, o kterou si kníže také požádal dopisem, byla koleda Narodil se Kristus Pán, nejkrásnější píseň našeho dětství. Rakev v té chvíli už plula jako loď prostorem katedrály, vojáci pochodovali a my jsme děkovali za život. V té chvíli Karel Schwarzenberg přemohl svoji smrt a zanechal nám velkou věc. Víru v pravdu a lásku, které nikdy nemůže nic zničit. Ani Putin, Hitler naší doby. Ani Donald Trump, zlý a nebezpečný kašpar. Ani Babiš, Orbán nebo Wilders. A ani naše vlastní selhání.
Náš život také pluje časem a svět kolem se mění. Odešel Ivan Medek, odešel Václav Havel, odešel Jan Sokol, odešla Hana Hegerová, odešla královna Alžběta. Z mých známých mi nejvíce chybí Emanuel Mandler a sochař Jirka Beránek.
Prezident Petr Pavel ve své jinak skvělé řeči uvedl, že po Karlu Schwarzenbergovi tu zůstalo velké prázdno. S tím nelze souhlasit. Po všech těchto lidech tu v našich srdcích zůstalo naplnění. Píseň Narodil se Kristus Pán je hymnou vítězství nad smrtí. A Karel Schwarzenberg se tím skutečně projevil jako náš vychovatel. Přesně tak, jak to řekl ve své promluvě Tomáš Halík. Namístě je vděčnost, že jsme mohli poznat tak velkolepou osobnost. Moc potřebujeme duchovní aristokracii, jakou reprezentoval kníže Karel ze Schwarzenbergu.
Budou Vánoce, znovu se někdo narodí a nic nekončí. Tento pohřeb nebyl jen smutný. Byl vyjádřením naděje a oslavou hodnot, na kterých stojí česká demokracie.