Způsob politické kampaně „door to door“ neboli „ode dveří ke dveřím“ není v našem kraji zažitou věcí. Přesto na tento druh oslovení voličů nyní vsadila koalice SPOLU. Jednoznačně lze říct, že udělala dobře. Politici se totiž vzdálili občanům natolik, že je nutné se ukázat i jinak než při vystoupeních na tiskovkách či za pultem v poslanecké sněmovně. Navíc tím SPOLU ukázala výhodu, kterou má proti Andreji Babišovi. Nebojí se lidí.
Předvolební kampani koalice, vzniklé ze spojení ODS, KDU-ČSL a TOP 09, jde vyčítat spoustu věcí. Od rozpačitého startu až po některé vizuály, které působily spíše komicky než jako propagace politického subjektu, který chce vést tuto zemi.
Za několik posledních týdnů ovšem nastala velká změna. Jindy nudná kampaň, kterou každé volby prezentuje především Občanská demokratická strana, najednou dostala nový náboj. Jako by se najednou marketéři SPOLU probrali a uvědomili si, že Marek Prchal není jediným člověkem, který v této zemi umí vymyslet kampaň na míru.
Prvním trumfem bylo jednoznačně získání Babišova know-how a vystartování s antikampaní. Generátor hesel na plakáty majitele hnutí ANO posloužil jako třešnička na dortu a jasný vzkaz „nebudeme hrát v rukavičkách s někým, kdo po nás šlape“. To byl přesně ten impuls, který koalice pod vedením Petra Fialy nutně potřebovala. Hrozilo totiž, že se Babiš po zdecimování Pirátů a STAN vrhne na druhého koaličního soupeře. Než to stačil udělat, zaútočil on.
V sobotu 11. září k tomu všemu navíc SPOLU přidala další kamínek do mozaiky. Politici z demokratické koalice začali chodit přímo k voličům. Zazvoní jim na dveře, pozdraví je, požádají, jestli s nimi mohou prohodit pár slov a dát jim svůj program.
Překvapení lidé zažívají něco neskutečného. Ti „lidé z televize“ přišli až k jejich dveřím a mluví s nimi. Vzhledem k tomu, že v naší zemi existuje stále velká část občanů, kteří politikům nevěří, nesnáší je a myslí si, že kopou jen sami za sebe, je to krok správným směrem. Na chvilku si třeba někteří uvědomí, že v „té Praze“ nesedí v parlamentu jen lidé, kteří jim chtějí uškodit.
„Zřejmě jim nejsme úplně jedno,“ řekli si třeba někteří lidé, kterým se představila Markéta Pekarová Adamová nebo jim podal ruku Marian Jurečka. Nikomu určitě v ten moment nevadí, že má Petr Fiala na sobě oblek, což mu mnozí vyčítali, protože v něm prý vypadá nepřirozeně a málo lidově.
Lidovost ovšem neznamená tepláky a oplzlé řeči. Stejně tak setkání s voliči není jen o tom, že uděláte mítink na náměstí a tam se podepisujete nebo někomu dáte leták. Tak to sice Andrej Babiš umí na jedničku, ale na akci, jakou nyní rozjela koalice SPOLU, by si netroufl.
Premiér by se totiž nemohl setkat napřímo s lidmi, které chce přesvědčovat, aby ho volili. Pro Babiše jsou „obyčejní“ lidé plebs, který mu nestojí ani za to, aby se mu podíval do očí při podání ruky. Představa, že by neměl pod kontrolou, kdo se na setkání s ním dostane, je pro něj hrozivá. Navíc tolik bodyguardů, kteří paranoidního premiéra hlídají, by se ani nevešlo na chodbu normálních činžáků, které Fiala, Adamová, Jurečka a další členové SPOLU v sobotu navštívili.
Iniciativa koalice je chvályhodná. Jak na ni zareaguje Babiš, je otázkou. Vzhledem k jeho neomalenosti se dá předpokládat například přirovnání k podomním prodejcům. Problém je ovšem v tom, že jediný, kdo tady lidem prodává šunty, je on sám. Ať už v politice, formou slibů a zákonů, nebo skrze své potravinářské firmy.