Jiří Kobza (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Věrný politický souputník Tomia Okamury Jiří Kobza pokračuje ve své myšlenkotvorbě. Je sice obtížné překonat jeho vlastní názor z loňského roku, kdy popřel přistání Američanů na Měsíci, ale snaží se. Teď vysvětluje, jak byl stalinský Sovětský svaz něco jiného než Hitlerovo Německo.
Musíme uznat, že na Parlamentních listech dostal Kobza 28. února skutečně inspirativní otázku: „Proč se podle vás v Česku až tolik rozšiřuje démonizace Ruska a Vladimira Putina? Nedohráváme si tím nějaké vlastní starší příběhy a traumata?“
Kobza, jak celkem víme, žádnými traumaty z Ruska a Putina netrpí, takže nadšeně souhlasí.
„Určitě ano, chápu to jako součást a důsledek třicet let trvajícího vymývání mozků a institucionální rusofobie, kdy za nejtragičtější moment naší novodobé historie je vydáván 21. srpen 1968, a nikoli brutální genocidní okupace českých zemí Německem 15. 3. 1939, která si vyžádala téměř 400 000 životů našich lidí. Přičemž tato okupace Československa Německem, se všemi oběťmi a utrpením našich lidí, stejně jako reinkarnovaný nacismus jsou v současnosti relativizovány až bagatelizovány, vzpomínky na hrdiny odsouvány do pozadí a historie této okupace a druhé světové války je přepisována,“ tvrdí významná postava SPD.
Že vychází z nějakých relevantních studií, které se zabývají smýšlením našich lidí a obsahem médií a dalšími výstupy, skutečně pochybujeme. Kdyby chtěl ale nějaké vysvětlení, proč se dnes připomíná rok 1968, tak kvůli tomu, že ještě žije dost pamětníků, kterým to změnilo na jednu generaci život. Těžko také přehlédnout, že zatímco nacistické Německo už dávno neexistuje, dnešní Rusko momentálně z důvodu technické nouze vysílá na Ukrajinu bojovat obstarožní tanky téhož typu, jaké obsazovaly Československo. I ty lži moskevské propagandy jsou stejné. Snad by ale poslanec Kobza mohl aspoň ocenit, že se dnes dost připomíná i rok 1938 a mnichovská dohoda. Tedy uplácení diktátora územím za „mír pro tuto dobu“.
Pak tam má ještě jednu zajímavost. „A náš osvoboditel, Sovětský svaz, je v podstatě dáván na roveň nacistického Německa, případně je označován za větší zlo než Hitler. To nemohlo na názorech lidí, zejména mladších generací, nezanechat své stopy,“ přemítá Kobza.
Chatrné znalosti čehokoli včetně historie se nevyhýbají ani některým poslancům, jak je vidět. Stalin a Hitler si nemají moc co vyčítat. Počet obětí Stalinova režimu se odhaduje na dost široké škále od tří do 20 milionů lidí. Pokud to někomu připadá jako velké rozpětí, je to dáno mimo jiné (kromě nespolehlivosti záznamů ze SSSR) také tím, jestli tam zahrneme třeba i oběti hladomorů. Ty byly v tak velkém rozsahu způsobeny nejen neschopností sovětského režimu, ale také cynickým nezájmem o vlastní obyvatelstvo, a nakonec i snahou cíleně vyhubit celou společenskou vrstvu takzvaných kulaků.
Masová likvidace nevinných lidí, kteří byli schopni řídit stát, pochopitelně vedla i k šíření epidemií, a pak tu máme ještě oběti deportací při stěhování celých národů z místa jejich původu někam na mrazivou Sibiř. Další položky bychom mohli přidávat. Obrovské množství obětí vojáků Rudé armády šlo na vrub i neschopnosti velení, které bylo navíc zdecimováno Stalinovou čistkou na konci 30. let.
Sovětský režim byl mimořádně „úspěšný“ při likvidaci svých vlastních občanů. Tolik k tomu srovnávání válečných zločinců mezi sebou. U nás znamenal příchod sovětské a americké armády konec nacistické okupace, ale zároveň na celém území republiky záhy nastolení totality pod sovětským dohledem. Takhle jsme si osvobození nepředstavovali. Ruskojazyční občané východu Ukrajiny také asi nečekali, že je Moskva „osvobodí“ bombardováním jejich domovů. Jak je zjevné, neprosili se o osvobození žádného typu.
Snaha relativizovat zločiny současného kremelského režimu některými lidmi je skutečně pozoruhodná. Označit Putina a jeho kliku za zločince není démonizace, je to střízlivý popis. Zpochybňovat a zlehčovat ruské genocidní praktiky je nechutné a je otázka, zda by takové počínání nemohlo být zajímavé i z právního hlediska. Tak snad dotyční vědí, co dělají, aby se třeba jednou něčemu nedivili.
