Několikrát do týdne komentují v České televizi dění na domácí politické scéně zaměstnanci jejího nejvlivnějšího aktéra, Andreje Babiše. Hudebník a někdejší disident Michael Kocáb popsal, proč tam lidé z holdingového vydavatelství Mafra nemají co dělat.
Ať už je redakční politika veřejnoprávní televize dílem strachu editorů o práci, podcenění konfliktu zájmů redaktorů Babišova vydavatelství, či kombinace obojího, Česká televize svůj postup na dotaz deníku FORUM 24 už dříve ospravedlňovala v kodexu ukotvenou zásadou poskytovat rovnoměrný prostor „jednotlivým názorovým proudům k vyjádření názoru,“ což vedení zpravodajství čte tak, že prostor mají dostat i novináři z vydavatelství začleněného do holdingu Agrofert. Podle televize jim náleží i proto, že Babišovy noviny svými zprávami a komentáři denně oslovují desetitisíce čtenářů. Toto vysvětlení ale stojí na hliněných nohách. Účelovou argumentaci zaměstnanců hájících podnikatelské a mocenské zájmy svého nadřízeného těžko vydávat za názorový proud, a nezmanipulovaných médií se srovnatelným zásahem jako holdingové noviny je také o dost víc, než kolik si jich televize zve.
Problém Babišových médií nedávno výstižně pojmenoval hudebník a bývalý disident Michael Kocáb v rozhovoru pro sérii Prostor X týdeníku Reflex. Kocáb se pozastavuje nad normalizačními prvky ve společnosti, k nimž právě ovládnutá média výrazně přispívají. „Jak komunisté, tak před nimi strůjci třetí říše si uvědomovali, že pokud chcete hníst mínění národa, tak musíte ovládnout média,“ zasadil současnou situaci do historického kontextu. Postupy se liší, cíl je ale stejný. Totalitní stát to měl jednoduché v tom, že média rovnou podřídil vládnoucí, většinou komunistické straně, zatímco v demokracii je potřeba média skoupit a až pak lze přes ně uplatňovat vliv, připomněl Kocáb. Na moderátorovu námitku, že pořád ještě existují veřejnoprávní média, odvětil poukazem na politicky obsazované rady, které tato média ovládají. Poté, kdy si Babiš koupil centrální média, ta veřejnoprávní bude ovládat tím, že jejich rady začne obsazovat svými lidmi, načrtl další vývoj Kocáb.
Hudebník odmítl, že by jeho odsudek ovládnutých médií byl příliš příkrý kvůli možnosti, že by zahrnul i případné, stále ještě nezávisle píšící novináře, jak mu namítl moderátor. „To naprosto nepadá v úvahu, ten tlak je tam vykonáván. V určitých segmentech mohou být nekontrolováni, ale kdyby to nějaký redaktor přehnal směrem, kterým se to nehodí, tak na něj ten tlak bude vyvíjen,“ vysvětluje Kocáb a připomíná, že ovládnutá média Mafry deformují obraz skutečnosti mnohdy nenápadně polopravdami anebo tím, že o některých skutečnostech jednoduše neinformují vůbec.
Klíč k obraně proti uchvacování svobodných médií je podle Kocába otázkou statečnosti novinářů. Z ovládnutého média by odešel, nezval je do veřejnoprávního zpravodajství ani publicistických relací, protože by měl na zřeteli, že od nich nedostane objektivní informace – ti, kteří se svým majitelem názorově nesouznějí, se rozhodují mezi tím, jestli řeknou pravdu, nebo se nechají vyhodit, řekl Reflexu s tím, že žádný novinář v Babišem ovládnutém médiu nemůže být úplně svobodný.
