Byly to krásné a idylické časy, když se ještě mezi sebou hádali stoupenci levice a pravice. Současné domácí problémy a celosvětové výzvy pravo-levé dělení zcela rozbouraly a ukázaly „kdo je kdo“. Což o to, kdyby šlo o demokratickou diskuzi a výměnu názorů, podpořenou občas i fakty, bylo by ještě vše v pořádku. Nevadila by dokonce ani neznalost, pokud je člověk otevřené mysli a schopen vývoje. Nikdo učený z nebe nespad, že jo? Problém nastává, když se na blbostech (i jednoduše vyvratitelných) trvá, nebo se jich dokonce záměrně využívá k manipulaci.
Jedním a velice rozšířeným mýtem je, že Angela Merkelová způsobila svým pozváním uprchlickou krizi. Kdyby se jeho šiřitelé aspoň občas podívali na zprávy, jistě by jim neuniklo, že tu uprchlická krize již několik let zuřila. A to zejména na jihu Itálie. Již tenkrát německá kancléřka vyzvala Evropskou unii k podpoře jižních států EU, neboť bylo jasné, že obrovský přísun uprchlíků nemohou samy zvládnout. Nyní se karta obrátila. Vlivem syrského konfliktu došlo k otevření balkánské cesty, konkurencí převaděčských gangů klesly jejich „služby“ a i východní státy jižní Evropy zažily do té doby nevídaný příval imigrantů z oblastí postižených válečnými konflikty. V této situaci bylo rychle dosaženo stavu, kdy to země, tvořící hranici schengenského prostoru, přestaly zvládat. Buď bylo dosaženo ubytovacích a zásobovacích kapacit, nebo byl místy nával tak velký, že policie nestačila uprchlíky ani registrovat a byla nucena hranice otevřít. Aby země, které i bez uprchlíků měly výrazné problémy, zabránily ještě větší humanitární katastrofě, pustily uprchlíky dál do sousedních zemí.
Zčásti díky obrovskému náporu, ale i kvůli chaotickému přístupu tamní vlády začala silně eskalovat situace v Maďarsku, jedné z tranzitních zemí uprchlíků na cestě do Rakouska a dál. Maďarsko sice začalo opevňovat svou jižní hranici plotem, zároveň před ním však uvízly tisícovky uprchlíků, které nepouštěli dál, protože jako první na celé trase začali Maďaři uplatňovat tzv. Dublinský systém. Všichni máme ještě v živé paměti obětavé cesty našich dobrovolníků, kteří ve svém volném čase a na vlastní náklady organizovali sbírky a jezdili pomáhat na budapešťské nádraží Keleti i do dalších míst. V srpnu 2015, kdy už situace hrozila eskalovat, aby zabránila ještě většímu neštěstí, Angela Merkelová prohlásila, že je Německo připraveno přijmout všechny syrské uprchlíky. Nápor z Maďarska byl tak velký, že je po několika dnech dokonce ani rakouská policie nestačila registrovat a byla nucena rezignovaně mávnout rukou. Kam až by se situace bez tohoto vstřícného kroku německé kancléřky vyhrotila, si lze jen těžko představit.
[ctete]42847[/ctete]
Tolik historie. Faktem tedy je: německá kancléřka Angela Merkelová v době vrcholící uprchlické krize otevřela dveře všem syrským uprchlíkům. Co to znamená? BAMF (Bundes Agentur für Flüchtlinge und Migration) neboli Spolková agentura pro uprchlíky a migraci byla pověřena, aby v případě syrských uprchlíků neuplatňovala tzv. Dublinskou dohodu, která říká, že budou uprchlíci vráceni do té země, ve které poprvé vkročili do schengenského prostoru. Prakticky se toho však příliš nezměnilo, neboť syrští uprchlíci v Německu většinou azyl stejně obdrželi. Do konce července r. 2015 bylo dle informací Spolkového ministerstva vnitra odsunuto pouze 131 Syřanů. Smyslem Dublinské dohody je, aby azylové řízení neprobíhalo ve více zemích dohody současně. Je však ponecháno na libovůli každé země, zda chce pokračovat v již jinde započatém řízení. Dohodu mezi sebou uzavřely všechny členské země Evropské unie spolu s Norskem, Islandem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem.
Na své letní tiskové konferenci z 31. srpna 2015 Angela Merkelová na téma uprchlíků řekla: „Naprostá většina z nás naštěstí nikdy nezažila pocit naprostého vyčerpání, spojeného se strachem o vlastní život, život svých dětí nebo partnera… Pro zacházení s lidmi, kteří k nám nyní přichází, musí platit jasné zásady. Tyto zásady nevychází z ničeho menšího než z našich zákonů, z naší ústavy. Za prvé: je to základní právo všech politicky pronásledovaných na azyl… Ochranu poskytujeme i všem, kdo k nám utíkají z válek… Druhá zásada je lidská důstojnost každého člověka. To je zásada, kterou obsahuje už 1. článek naší ústavy. Jedno, zda se jedná o našeho občana, nebo ne, jedno, odkud a proč k nám přichází a jaké má vyhlídky, že bude na konci řízení uznán za uchazeče o azyl…“
V rozhovoru pro časopis Rheinische Post z 11. září 2015 k tomu dodává: „Ústavní právo na azyl pro politicky pronásledované nezná žádnou horní hranici; platí i pro uprchlíky, kteří k nám přicházejí z pekla občanské války. Přicházejí k nám však i lidé z bezpečných zemí, jako např. z Balkánu, se svým, z jejich pohledu pochopitelným, přáním žít u nás lepší život. Pokud však nezjistíme žádné důvody k poskytnutí azylu, což je u těchto lidí skoro ve všech případech, musí se rychle vrátit do své vlasti.“
Komentář, uveřejněný 9. září v Neue Zürcher Zeitung, k nastalé situaci uvádí: „Dramatické události uplynulého víkendu ukázaly, že se dohody z Dublinu již nedaří prosadit, a tudíž jsou mrtvé. Svým rozhodnutím umožnit tisícům v Maďarsku neregistrovaných uprchlíků průjezd a vstup do země Vídeň a Berlín oficiálně kapitulovaly před realitou, a zabránily tak humanitární katastrofě.“ Článek uzavírá slovy, že „je nevyhnutelné realizovat plány EU na vytvoření nouzových a dlouhodobých mechanismů ke spořádanému rozdělení a přesídlení velkého počtu uprchlíků. Fakticky totiž již k přesídlení dochází – chaotickou cestou a za pomoci kriminálních převaděčů. I východoevropské země musí uznat, že situace není udržitelná, že musí být Dublinské dohody od základů reformovány a že se příjmu uprchlíků nemůže zhostit pouze Německo.“
[ctete]42902[/ctete]
Lze tedy úspěšně oponovat J. X. Doležalovi, tvrdícímu, že Angela Merkelová uprchlíky pozvala a který tím zase polemizuje s Tomášem Klvaňou, který říká, že ne. Za prvé: tranzitní země nestíhaly uprchlíky registrovat. Dokonce sama Merkelová si při setkání se španělským předsedou vlády 1. září 2015 v Berlíně posteskla, že Dublin není členskými zeměmi naplňován. Za druhé: jelikož nebyli uprchlíci registrováni, nemohlo ani dojít k jejich dvojí registraci, což je hlavní smysl Dublinské dohody. Za třetí: Merkelová tak spolu s rakouským předsedou vlády Wernerem Faymannem zabránili humanitární katastrofě tisíců syrských uprchlíků v Maďarsku. Za čtvrté: došlo k výraznému odlehčení nárazníkových a tranzitních zemí.
Ostatně již v dubnu minulého roku, tedy několik měsíců před tím, než se uprchlická krize přesunula i do středovýchodní a západní Evropy, Angela Merkelová na zvláštním zasedání EU v Bruselu požadovala, aby byl konfiskován majetek převaděčských gangů, a dokonce uvažovala o ozbrojeném zásahu k eliminaci převaděčů a jejich plavidel v Libyi. To by však nešlo bez mandátu OSN a považovalo se za vyloučené, že by mu Moskva dala zelenou. Kromě toho Merkelová navrhovala změnu Dublinu tak, aby došlo ke spravedlivějšímu rozdělení uprchlíků mezi členské země Unie. Již tehdy končilo 75 % všech uprchlíků ve Švédsku, Německu, Francii, Maďarsku a Itálii. Dublin totiž vůbec neříká, že uprchlík musí v zemi registrace zůstat. Výše uvedené země si je již v té době na dobrovolné bázi přerozdělovaly, aby tím pomohly nárazníkovým zemím.
Co z toho všeho vyplývá? Jednak, že politika Německa je konzistentní a že Angela Merkelová na blížící se problémy upozorňovala dlouho dopředu. Nejspíš to ale všem připadalo jako malování čerta na zeď. A za druhé, což z právě řečeného i logicky vyplývá: Angela Merkelová za uprchlickou krizi opravdu nemůže.
Video o vzniku a průběhu uprchlické krize (s českými titulky):
