Boje za takzvaná práva pracujících dosahují intenzity, která paralyzuje život společnosti a většině lidí škodí. Třeba čteme: „Týdenní stávkou část letušek a stevardů Air France na vrcholu letní sezony protestuje proti nové kolektivní smlouvě, která má vstoupit v platnost 1. listopadu. Air France odhaduje, že do stávky se zapojí asi dvě pětiny palubního personálu, podle odborů to bude až 70 procent letušek a stevardů.“
On do Paříže poletí nakonec někdo jiný. Nejde o život. Kdo chce do Paříže, dostane se tam. Jen s tím bude trochu problém.
Socialismus je ideologie která vznikla aby chránila zájmy pracujících lidí a všech občanů před takzvaným „diktátem volného trhu“. Ve své době socialismus skutečně dokázal zmírnit některé dopady tvrdého kapitalismu, jak se vyvíjel od poloviny 19. století. Na začátku 21. století prožíváme spíše to, že socialistické ideje lidem škodí.
Stále čteme o opakujících se stávkách zaměstnanců francouzských aerolinií, o boji taxikářů s lidmi, kteří chtějí nezávisle podnikat s individuální přepravou lidí, o boji zemědělců za svá práva, čímž se myslí, že se nemají dovážet levné potraviny ze zahraničí. O boji moravských vinařů proti stáčenému vínu. O boji kdekoho proti kdečemu.
Každá profesní skupina lidí chce hájit své zájmy. Pravoslavná církev v Rusku nesnáší náboženskou konkurenci, francouzští instalatéři nesnášejí polské instalatéry, čeští prodejci nesnášejí majitele vietnamských večerek. Nepracují tolik.
To je jedna stránka věci. Koho je víc, francouzských instalatérů, nebo Francouzů, kteří potřebují levného instalatéra?
Na světě nejsou jen zaměstnanci, jsou tu i lidé, kteří potřebují práci.
Je samozřejmě rozdíl mezi socialismem SSSR a švédským socialismem. V tom jednom se žije špatně a v tom druhém dobře. Ale za každý oběd se platí. Pokud je Evropa plná kvalifikovaných a mladých a nezaměstnaných lidí, je v něčem problém. A tím problémem je tyranie profesních skupin, které si nechtějí připustit, že konkurence je zdravá a slouží všem.
