
Premiér Petr Fiala (ODS), Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia / FORUM 24
FOTO: Profimedia / FORUM 24

KOMENTÁŘ / Vede se řada debat o měnícím se mezinárodněpolitickém kontextu a nové geopolitice, a to nejen v souvislosti s gejzírem šokujících návrhů Donalda Trumpa. Ve hře je obranyschopnost Evropy, způsob jejího zajištění před dalším kolem ruské expanze, ale i prohlubující se rozpory v těchto agendách ve střední Evropě, které mohou vážně narušit další směřování Evropské unie. Kam se posune Česko? Diskutujeme existující názory, ale zejména rýsující se volební závazky našich parlamentních i dalších stran. Jde o varianty vývoje po volbách. Zatím zdaleka není jasno, kam kdo míří.
V pozadí geopolitických debat je jednou z mála jistot, že potřebujeme navyšovat výdaje na obranu. A lépe to dělat a plánovat od nynějška než čekat na další šoky nebo chybná či ignorantská rozhodnutí.
České výdaje na obranu
Zažil jsem obojí v roce 2015 s návrhem navyšování obranného rozpočtu krátce po ruské okupaci Krymu a napadení východní Ukrajiny. Tehdy jsme byli na zoufalé úrovni 1,1 % HDP s hluboce podfinancovanou obranou. Navrhoval jsem na tehdejší poměry šokující navýšení na 1,5 % během tří let. Odmítl to jak ministr obrany Martin Stropnický, tak premiér Bohuslav Sobotka. Válka byla daleko a zaskočila nás až o sedm let později – špatně připravené.
Dnes je paradoxně situace kvůli rusko-ukrajinské válce a Trumpovi v Bílém domě mnohem srozumitelnější. Výdaje jsme navýšili. Od letošních 2 % se ale budeme muset pohybovat dále směrem ke 3 % v příštím roce. Půjde o dalších přibližně 80 miliard korun. Rozpočtově se přitom pohybujeme v podmínkách, kdy zároveň s navýšením výdajů na obranu potřebujeme snižovat rozpočtový deficit a řešit jeho strukturální problémy. Jinými slovy, navyšování o 80 miliard korun nepůjde dalším růstem rozpočtového dluhu, ale naopak jeho snižováním.
Rozpočtová kvadratura kruhu
Politicky bude navyšování znamenat odlišný přístup k celému rozpočtu než dosud. Jaká je dnešní politická konstelace z tohoto hlediska? Víme to? Ptám se proto, že řešení této kvadratury kruhu může být zásadní v rozhodování, koho budu na podzim volit v parlamentních volbách. Vidíme hlavním kandidujícím stranám do karet? Ptáme se jich na postup?
Věcně půjde v obranných agendách o to, abychom měli dost prostředků na úspěšné dokončení akvizic potřebných k naplnění našich závazků k NATO (těžká brigáda). Zároveň abychom například měli na protiraketovou obranu k ochraně jaderných elektráren. Vidíme na Ukrajině, jak s nimi Rusové záměrně hazardují.
A peníze budou také třeba k reformě personalistiky, která by přivedla do armády nové vojáky ochotné sloužit a bojovat, abychom se nepropadli do situace, kdy nebude nikdo, kdo by obsluhoval nákladné moderní zbraně. Možná také budeme muset vyslat naše jednotky na obtížné mise k zajištění hranic Ukrajiny po ukončení ruské válečné agrese. I priority obranných výdajů jsou podstatným tématem.
Kdo je kdo v české geopolitice?
Pohled na politickou diskusi o financích na obranu naznačuje latentní rozdíl mezi koalicí a opozicí. Opozice, zejména Babišovo hnutí ANO a Okamurovo SPD, se staví k navyšování obranných výdajů spíše negativně. Zejména v souvislosti s odmítáním další vojenské podpory Ukrajiny a budováním evropského obranného pilíře. SPD explicitně míří proti akvizici moderních stíhaček F-35 a peníze na obranu dát nechce.
Umím si ale představit posun Andreje Babiše ke zvýšení obranných výdajů pod americkým tlakem. Není ale vůbec zřejmé, kde ANO vidí zdroj nových výdajů. V daních, nebo ve zvyšování zadlužení? Ze zkušenosti (covidové období) předpokládám, že zdroj by ANO hledalo v prohloubení zadlužení, ale raději to neřekne. Ale my bychom to asi vědět měli, ne? Nebudeme se ptát?
V případě současné vládní koalice je jasně deklarována vůle obranné výdaje navyšovat a zároveň deficit rozpočtu snižovat. Rozpočtová praxe vlády ovšem dokladuje spíše rozpor mezi deklarovanými úmysly a praktickým konáním. Již v rozpočtu pro letošní rok koalice sáhla k nepravdivým údajům na příjmové i výdajové straně rozpočtu. Podvod? Spíše neochota dát reálná čísla na stůl.
Je samozřejmě otázka, jak fakticky nepravdivá čísla interpretovat, pokud se stala zákonem hlasováním poslanecké sněmovny i podpisem prezidenta. Právě ze strany Hradu ale nyní očekávám kvalifikovanou debatu o navyšování obranných výdajů, směru jejich vynaložení, a to právě i z hlediska jejich rozpočtových zdrojů.
Občan Neználek?
Jako voliči se pohybujeme v situaci, kdy na straně opozice nevidíme vůli ani kompetenci obranné výdaje navyšovat, natožpak debatovat o tom, kde na to vezmeme. Na straně koalice sice vůle je, ale stojí na chabých a poněkud nevěrohodných rozpočtových výkonech. Osobně to vnímám spíše jako riziko než růst důvěryhodnosti obranné politiky. A nechávám nyní stranou zneklidňující vnitřní rozpory v samotném resortu obrany.
Samozřejmě pro podzimní parlamentní volby mohou a budou existovat i jiné priority než navyšování obranných výdajů. Rozhodně bychom ale měli tyto agendy zevrubně diskutovat a znát před volbami. Rozpočet pro novou vládu a novou poslaneckou sněmovnu ostatně začneme navrhovat za pár měsíců. Rozpor mezi deficitem a navyšováním obranných výdajů bude na stole tak jako tak.
Kudy tedy vede voličova rozpočtová cesta? K odpovědným reprezentantům volebních stran a jejich seriózním návrhům, nebo do lampárny hlavního nádraží?