Slavný tanec. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Úřad ruského prezidenta.
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Úřad ruského prezidenta.
KOMENTÁŘ / Bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová uvedla, že v Rusku dostává plat v rublech. Kneisslová se přestěhovala do Ruska a moc se jí tam líbí. Moskva se umí o své kolaboranty postarat. Doufají v to i ti naši?
Paní Kneisslová vzbudila pozornost už tím, že se na její svatbě stavil sám Vladimir Putin a zatančili si spolu. Stalo se v létě roku 2018, tedy čtyři roky po anexi Krymu. Jistě, Putin tehdy letěl do Německa na setkání s kancléřkou Merkelovou, tak proč by nemohl navštívit rakouskou ministryni zahraničí. Tohle ovšem byl projev soukromé něžné náklonnosti, a paní Angela také naletěla Putinovi víc, než bylo třeba.
Klec plná papoušků Kremlu (její oficiální název je TASS) vznesla dotaz, jestli paní exministryně sleduje směnný kurs. (Jinými slovy, jestli si něco myslí o poklesu rublu.) Ona pravila, že jej sleduje, ale protože pracuje v Petrohradu na státní univerzitě, dostává plat v rublech.
„Týká se mě to v menší míře, protože s Evropskou unií už nemám nic společného,“ řekla.
Zdá se, že to tak je, protože vyšlo najevo, že se usadila ve vesnici Petrušovo. Novinářům sdělila, že musela opustit dosavadní život a začít znovu a že se jí život v ruské vesnici líbí a místní obyvatelé ji přijali dobře. Rakouští diplomaté jí prý chtěli odebrat občanství jen proto, že učí na ruské univerzitě. Předtím také v textových zprávách reportérovi listu Washington Post tvrdila, že emigrovala z Rakouska kvůli „výhrůžkám smrtí“.
V roce 2020 začala Kneisslová přispívat názorovými články do ruské státní televize RT. V březnu 2021 byla ruskou vládou jmenována do představenstva státní plynárenské společnosti Rosněfť. Krátce před zahájením ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 odmítla zprávy zpravodajských služeb o chystaném ruském vpádu jako západní „válečnou hysterii“, kterou nafoukla média. Kneisslová odstoupila z představenstva společnosti Rosněfť v květnu 2022, když invaze začala. Teď už je to ale v pořádku a paní je tam, kam ji srdce táhlo.
Není jediná ze západních politiků, kdo se zapojil do ruských kšeftů. Německý exkancléř Gerhard Schröder byl roce 2017 Ruskem nominován na pozici nezávislého ředitele správní rady ruského největšího producenta ropy, společnosti Rosněfť. Na Rosněft byly tehdy právě uvaleny západní sankce kvůli roli Ruska v ukrajinské krizi. Schröder sdělil, že za tento „částečný úvazek“ bude pobírat asi 350 000 dolarů ročně. V roce 2022 byl Schröder nominován do představenstva společnosti Gazprom.
Bývalý francouzský premiér François Fillon byl v prosinci 2021 jmenován členem představenstva společnosti SIBUR Holding, největší integrované petrochemické společnosti v Rusku. Z této funkce odstoupil v únoru 2022 po ruské invazi na Ukrajinu.
Francouzská „vlastenecká“ politička Marine Le Penová, respektive její strana, si v roce 2014 půjčila devět milionů eur od První česko-ruské banky v Moskvě na volební kampaň, a to navzdory sankcím Evropské unie uvaleným na Rusko po anexi Krymu.
Italský politik Matteo Salvini hrdě nosil mikinu s Putinovým portrétem. Poslanci německé strany AfD byli placeni Moskvou, aby zabránili dodávkám německých zbraní Ukrajině. To je ta strana, na jejíž sedánky tak rád jezdil řečnit Václav Klaus.
Jak někdo může věřit západním politikům, kterým ruské peníze nesmrdí? Pro některé už byla ruská invaze na Ukrajinu přece jen moc (u nás třeba pro Miloše Zemana) a odsoudili ji, ale pochybnosti o síle jejich úsudku a čistých motivech jsou na místě.
U nás máme politiky a politické útvary, které ve svých vyhlášeních v podstatě opakují teze kremelské propagandy. Rusko bylo vyprovokováno Západem, nic není černobílé, neměly by se uvalovat sankce a dodávat Ukrajině zbraně, měli bychom kupovat ruský plyn. Hlavním terčem kritiky jsou „Washington“ a „Brusel“. K nim se připojuje hejno takzvaných bezpečnostních expertů, které můžeme spolehlivě najít v Parlamentních listech a dezinformačních webech a jsou citováni v řetězových e-mailech. Kolorit všemu dodává ještě zvláštní Američan v Praze Erik Best, který se těsně před invazí posměšně ptal, kdy to začne, jestli si ještě stačí dojít na oběd.
Dokázat někomu formální agentství je těžké, protože ono ani nijak formalizováno být nemusí. V širším slova smyslu je agentem ten, kdo jedná v zájmu někoho. Tady je to zas poměrně jasné. Jistě by ale bylo zajímavé prozkoumat financování některých politických subjektů a všelijakých mírových iniciativ. Odměna pro vlivové agenty ovšem nemusí být jen finanční, stejně jako mohou být různé motivy kolaborantů.
Když vidíme některé západní politiky, kterým není hloupé ještě dnes leštit Putinovy polobotky, bylo by naivní očekávat, že Česko je jakýsi ostrov, kterému se ruské korupční snahy nějak zázračně vyhnuly.
