Minulý týden vyšel na webu A2larm.cz pozoruhodný text Apoleny Rychlíkové a Ondřeje Slačálka, v němž nám autoři (pardon, autorka a autor, abychom byli genderově korektní) vysvětlují, že šéfredaktor Respektu Erik Tabery má pravdu, když vyzývá demokratické strany k povolební kolaboraci s Andrejem Babišem. A mají k tomu důvody, na které stojí za to se podívat více.
Zajímavý je už pohled autorů na to, co je to pravicová strana. Zařazují sem KSČM a ODS pod případným vedením Václava Klause mladšího. Z toho se dá hned zpočátku vyvodit, že pravicové je to, co je podle autorů špatné, naopak to, s čím bezmezně souhlasí, je levicové. Hlavní dělicí čárou pravice a levice je postoj k uprchlíkům. Možná jste si mysleli, že to je třeba role státu nebo daňové zatížení, ale to jste se spletli.
Pohodlná mobilizace
Dále přichází výsostně „politická“ otázka. „Nebude nakonec lepší, pokud se Babišovým partnerem stane některá ze „standardních“ stran, která bude schopná aspoň do určité míry plnit roli kontroly a vnitřní opozice?“ Podle Rychlíkové a Slačálka je to mnohem chytřejší tah než „pohodlně mobilizovat“ a „být vždy tak trochu dobro“. Kromě toho, že A2larm.cz je tedy pravděpodobně dobro absolutní, nezbývá než se ptát, zda kolaborace je tím pádem považována za lepší pozici než upozorňování na nebezpečí člověka, který se Českou republiku snaží zařadit do svého holdingu. A jestli se tedy mezi lepší zařadí ta strana, která se s hnutím ANO po volbách spojí (možná se díky této optice automaticky stane dobrou, tedy levicovou).
[ctete]98653[/ctete]
V další části se dočítáme o obehrané písničce o tom, že nástup Andreje Babiše způsobily zlé, zkorumpované politické strany. „Strana jednoho miliardáře, který nebude nikomu nic dlužit, „transparentní“ v tom smyslu, že nebudeme muset hledat temné kmotry za ní, neboť její šéf bude sám sobě kmotrem, se v tomto kontextu může jevit jako přesvědčivá odpověď. Jistě, můžeme se přít o tom, zda je tato léčba ještě horší než nemoc anebo zda je stejně špatná,“ píše se v textu. Nutno podotknout, že o tom se přít vůbec nemůžeme, to je pravda. Babiš za sebou kmotry mít ani nemusí, protože je z nich největší a nejsilnější. Pokud tohle někdo považuje za lepší možnost než samozřejmě mnohdy problematické, ale demokratické strany, není třeba přít se s ním vůbec o ničem.
Rychlíková a Slačálek oprávněně kritizují sociální demokracii, která logicky nemůže být křišťálově čistou stranou. Nelíbí se jim zejména ministr vnitra Milan Chovanec. Ani autorka tohoto textu s ním nesdílí jeho pohled na uprchlickou krizi, ale jeho srovnání s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, který systematicky pracuje na zničení nezávislosti české justice, bere dech. „Máme se nyní ze strachu z Babiše postavit na barikády a říkat, že Milan Chovanec je ,standardní demokratický politik‛, zatímco třeba Robert Pelikán z ANO, jeden z mála českých politiků, který si uchoval humanistické smýšlení a ještě zvedl ze země téma dlouho neřešených exekucí, je prašivý pes?“ V překladu: Můžete ničit český právní systém, jak chcete, ale přijeďte na kole a nalepte na své ministerstvo cedulku HateFree, a všechno je v pořádku.
Kdo je vlastně novinář?
Autoři kritizují Adama Drdu za zmínku o těch, kdo se zúčastnili ankety Lidových novin Kniha roku, kterou považují za významnou kulturní instituci. Uznávají dokonce, že pro řadu novinářů je těžkou otázkou, zda pracovat pro Babiše. Jenže v tom se poněkud pletou. Není to těžká otázka. Pro novináře je totiž nepřijatelné, aby pracoval v tisku ministra financí, který navíc nepřiznává, že je reálně stranickým plátkem. Ti, kdo v těchto novinách pracují dnes, žádnými novináři nejsou. Jsou to zaměstnanci Agrofertu.
[ctete]97849[/ctete]
Další roztomilé adorace členů hnutí ANO se dočkáme u Jiřího Zlatušky a Roberta Pelikána. Jsou to prý odborníci, kterým „stávající zavedené strany nabízely leda možnost zařadit se vedle hromady nekompetentních lidí a mafiánů, dělat stranickou kariéru, polykat ropuchy při sledování podivných obchodů.“ Výborně. Andrej Babiš těmto pánům nabídl realizaci v oboru a čisté hnutí bez mafiánů po boku těch opravdu kompetentních! Jako příklad můžeme jmenovat Adrianu Krnáčovou, Dana Ťoka, Jaroslavu Jermanovou nebo Martina Komárka. Profesionalita a kompetence par excellence.
Babiš také není definicí vítězství úspěšného manažera, ač se to v textu tvrdí. Jeho převzetí firem není totéž co budování od nuly. Jeho minulost nezmizela a ať to Rychlíková se Slačálkem popírají jakkoli, je zásadní, mnohem zásadnější než bakalářský titul Milana Chovance.
Autoritář? Možná ano
Základní neshodu ovšem ukazuje toto sdělení: „Ano, výrazný Babišův úspěch může znamenat vážnou změnu k horšímu, možná i posun k autoritářství. Ale právě proto není důvod, aby otázka příštích voleb byla pouze ,Babiš sí – Babiš no‛.“ Člověk by řekl, že v případě někoho, kdo představuje posun k autoritářství, se odpovídá jednoznačné NE. Škoda že podle redaktorů A2larm.cz to není pravda.
[ctete]97758[/ctete]
Rychlíková s Slačálkem mají dojem, že se u nás dostatečně nekritizují opravdové problémy, jako třeba kapitalismus. Žebříček hodnot, který takovou věc staví výše, než zničení demokracie, která u nás do roku 2013, ač samozřejmě ne bez problémů, nepochybně vládla, je naprosto nepochopitelná. Stejně jako zesměšňování mobilizace proti oligarchovi, proti tomu nejproblematičtějšímu a nejhoršímu produktu toho zlého kapitalismu.
Problémem České republiky opravdu není kapitalismus, není jím genderová korektnost a není jím ani postoj k uprchlíkům, žádné tu totiž nemáme. Problémem je to, co tady máme a co se rozrůstá – ohrožení demokracie, konec svobodných (a to opravdu neznamená stoprocentně kvalitních, jenže kvalita těch nesvobodných prostě není důležitá) médií a budoucnost, která může znamenat, že Andrej Babiš kromě spravedlnosti a premiérského křesla převezme také ministerstvo vnitra. To se totiž k bezpečnostní divizi Agrofertu výborně hodí. A pokud tady někdo bude mezitím bojovat proti kapitalismu, nezbývá než mu popřát mnoho štěstí. Jistě to bude lítý boj, Rychlíkovou, Slačálka i celý A2larm.cz ale může potěšit, že mobilizace podporovaná státními penězi bude ještě pohodlnější než to naše štvaní proti absolutnímu zlu.
