Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Opozice a odpůrci demokratických stran rozjedou zřejmě velkou kampaň proti distanční korespondenční volbě. Na projednání změny zákona to nic nezmění, protože se o tom bude jednat v parlamentu, ale povede to k dalšímu znechucení veřejnosti.
Pirát Jakub Michálek motivy řady odpůrců shrnul celkem výstižně, když 3. ledna oznámil, že vláda podpořila korespondenční volbu. „Abychom mohli jednodušeji volit, když budeme v zahraničí. A nemuseli cestovat 1000 kilometrů na ambasádu. Jde o lidi na pracovním pobytě, studenty na Erasmu a české krajany. Proč chce opozice těmto občanům komplikovat život? Jsme připraveni a odhodláni splnit, co jsme ve volbách slíbili. Korespondenční volbu měla v programu i minulá vláda. Teda než zjistili, že tam moc nemají úspěch. Takže jim to pomůžeme splnit,“ napsal na síti X.
„Zatímco ve 24 státech Evropské unie je to naprosto běžné a občané mohou vykonávat své volební právo, Česká republika zůstává jednou z posledních zemí, kde to možné není. Naši občané jsou tím do určité míry diskriminováni, pokud se podíváme na výkon a rovnost, tedy na všeobecnost volebního práva, měli bychom jim umožnit volit,“ říká senátor Marek Hilšer.
Opozice a hlasy některých politologů a právníků tvrdí, že není možno dostatečně zajistit, aby byly volby tajné, na což mají občané podle ústavy nárok. To je technická záležitost, kterou samozřejmě země, kde distanční volbu mají, musely řešit a vyřešily, například systémem dvou obálek. Volební lístek je v jedné, která se vloží do druhé, doručovací. Nakonec záleží na tom, nakolik mají občané důvěru v dodržení listovního tajemství. Pokud ji někdo nemá, distanční volba není povinná. Pokud jí někdo nevěří, nemusí tuto možnost využít. Může hlasovat na ambasádě, jet domů nebo nevolit vůbec.
Tohle by řada občanů, kteří tento systém neznají, mohla nakonec pochopit a přijmout. Můžeme tedy očekávat, že odpůrci se soustředí na to, aby vyvolali nevoli vůči občanům, kteří žijí v zahraničí. To nebude těžké, protože je lze vylíčit jako ty, co „šli za lepším“, nežijí tady, nejsou spojeni s vlastí a neměli by tedy do ničeho mluvit. Andrej Babiš, který byl kdysi pro korespondenční volbu a ANO ji mělo v programu, by se mohl rozpomenout na roky své spolupráce s StB a na výraz „emigračka“. Zrádná, vykořeněná a kosmopolitní vrstva obyvatel na svou zemi jistě kašle a tato individua ji opustila kvůli mrzkému penízi, zatímco „našilidi“ v potu tváře vydělávají poctivé vlastenecké české koruny, aby měli na chléb (z Penamu).
Volební právo ale není vázáno na to, kde se člověk momentálně nachází, ale na to, že je někdo občan. Teď tu není, ale za rok třeba bude, má tady rodinu a majetek. Ať je kdekoli, vztahují se na něj české zákony, tedy nemá menší právo do něčeho mluvit. Má ho stejné, jako ho má volič ANO, který v životě došel nejdál k silážní věži Agrofertu, když se vydal dál než do konzumu koupit vodňanské kuře.
ANO a SPD se mají čeho obávat, pokud by lidé v zahraničí možnost volit distančně využili. V roce 2021 ve volbách do sněmovny Piráti a STAN dostali v zahraničí 50,47 procenta hlasů, Spolu 34,26, zatímco ANO jen pět procent a SPD 2,19 procenta. To je v podstatě jediný důvod, který tyto politické útvary (a ještě nějaké mimoparlamentní) proti změně mají.
Kromě vysvětlení technických záležitostí, které by pochopil i absolvent základní školy, by se argumentace prosazovatelů distanční volby měla vyrovnat s psychologickou válkou, kterou opozice povede. Nebude to jednoduché, protože půda pro demagogii byla připravena komunistickým režimem a lze využít temné lidské vlastnosti, především závist a sklony ke kmenovému myšlení. Z politického hlediska by ale problém neměl nastat, pokud vládní strany budou až do konce na prosazení trvat. Většinu na to mají.
Nakonec možná ještě změna zákona skončí u Ústavního soudu. Komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo soudí, že by to bylo dobře, protože rozhodnutí ÚS by odstranilo pochybnosti a bylo by důležité pro důvěru občanů v náš volební systém.
Na tom jistě něco je, nesmíme ale zapomenout, jak iracionální bývá propaganda odpůrců demokratických stran. Jejich fanouškům se povedlo třeba namluvit veřejnosti, že předvolební koalice před posledními volbami byly „slepenec“ a „podvod na voličích“, ačkoliv tady taková spojenectví podle zákona máme od 90. let. Takové výroky jsou naprostý nesmysl a jen prokazují, jak osoby s volebním právem mohou být současně fatálně nevzdělané ohledně samotných základů našeho systému. Toho političtí predátoři ze všech sil využívají.
Pokud vláda uspěje, bude země o něco demokratičtější a vstřícnější k občanům. Na tom by se mělo trvat.
