Jak se pozná, že je vláda totálně v koncích a že ji lidé nerespektují? Že proti nim pošle represivní složky. Fyzický nátlak je to poslední, co zbývá. Ukázkovým příkladem bylo dění na náplavce v centru Prahy poslední dva večery. Kolona pomalu jedoucích policejních aut vyháněla návštěvníky z náplavky. Policista je z megafonu upozorňoval, že když neodejdou, policie proti nim použije donucovací prostředky.

Jinak řečeno, odejděte z náplavky, nebo na vás zaklekneme a hodíme vás do antonu a do cely. Lidé tam vyrazili, protože je hezky, protože je to doma těch x měsíců už nebaví a protože jim premiér Andrej Babiš, ministři Jan Blatný a Jan Hamáček a spol. zakázali jezdit na chaty, chalupy a výlety mimo Prahu.

Lidé na nařízení kašlou, protože jsou mnohdy zcela absurdní, podivně se vyhýbají byznysu premiéra, jsou nekonečná, a protože vláda totálně nezvládá komunikaci. Protože plná náplavka je problém, ale narvané hypermarkety a hobby markety nevadí. Protože farmářské trhy jsou zakázané, ale do supermarketu si pro potraviny od velkoproducentů lidé dojít mohou. Protože lidé musí být zavření doma, ale na chatu, kde by byli na svém pozemku, jet nemohou.

A v tom je ten problém. Vláda ve své trvalé zmatečnosti zavádí nesmysly, které už lidem lezou krkem. Že je potřeba dodržovat odstupy a nosit respirátor nebo roušku, to už asi pochopil každý. Ale nekonečné prosby vlády, ať lidé ještě vydrží dalších 14 dní nouzového stavu, během kterého navíc vláda vyhazuje miliardy bez výběrových řízení, to už je zkrátka moc.

Jaký je rozdíl, když jsou lidé na náplavce a když jsou v hypermarketu nebo v metru? Můžeme se těšit, že pan premiér bude v neděli hystericky ječet v „čaulidi“ a mávat fotografiemi z náplavky. Za vše teď mohou lidé z náplavky, ne on a jeho zoufalá neschopnost. Ve skutečnosti je to samozřejmě přesně naopak.