V minulém týdnu proběhlo první kolo volby do Rady ČT, ve kterém volební výbor sněmovny vybral 12 kandidátů. Ti se na dubnové schůzi sněmovny utkají o 4 volná místa, která rozhodnou o pozici České televize pro dalších několik let. Již dnes zde přitom sílí hlasy o změnu směřování média a odvolání stávajícího vedení. Jaké je složení vybraného tuctu nových kandidátů a v čem volební výbor selhal? Nad tím se ve svém komentáři pro web Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky zamýšlí Jakub Macek, sociolog médií a člen Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity.

„Na čtyři uvolňující se místa v Radě České televize se přihlásilo více než půl sta uchazečů. Byl to přitom ve své barvitosti slibný rezervoár: zahrnul nejen uchazeče více či méně zřetelně napojené na parlamentní strany, ale i lidi pohybující se zcela mimo stranické mapy. Přihlásili se liberálové i konzervativci, praví i leví. Kandidáti se zásadní odbornou znalostí médií i České televize, kandidáti navržení organizacemi mediálních profesionálů i univerzitami, osobnosti zřetelně kritické k současné ČT stejně jako osobnosti kritické vůči této kritice. Potud je vše výborné – ukázalo se opět, že zájem kontrolovat televizi veřejné služby je rozprostřen napříč celou společností.

Členové volebního výboru sněmovny ovšem ostatním poslancům pro finální volbu nových radních předvybrali minulý týden dvanáctku kandidátů, která barvitá rozhodně není. Naprosto čitelně se jedná o kandidáty konzervativní až ultrakonzervativní, v převážné většině otevřeně odmítající současné vedení i pojetí ČT. Čili o kandidáty, kteří jistě dělají radost ANO, SPD, KSČM, prezidentu Zemanovi a vůbec všem těm, kteří ČT vidí jako obtěžující otravnost kazící klid na politickou práci, anebo jako semeniště nestoudného liberalismu a progresivismu. O odbornost kandidátů, o důvěryhodnost nominujících organizací ani zajištění plurality ale členům volebního výboru nešlo buď vůbec, nebo jen mimochodem.

Alarmující přitom není jen to, že volební výbor do druhého kola vybral Pavla Černockého, který neskrývaně sympatizuje s krajní pravicí a antisemitskými konspiračními teoriemi.

Špatně je zkrátka už to, že výbor dospěl k takové jednobarevné předvolbě. A to nejen kvůli tomu, že i sami postupující kandidáti se zaklínají tím, že ČT by neměla být médiem jednoho hlasu a jednoho postoje. Špatně je to především proto, že zákon poslance zavazuje, aby složení Rady ČT reprezentovalo důležité názorové proudy v české společnosti a současně aby radní byli věcně kompetentní a nezávislí na politických stranách.

Proč volební výbor takto selhal?

Důvody jsou patrně jednoduché. (Uzávorkujme teď, že se blíží volby, že existující Rada ČT zahájila otevřenou konfrontaci vedení televize a že oboje posiluje snahu poslanců podpořit svou stranu příběhu).

Příčinou je, že politici Radu ČT nechápou jako nástroj, jímž televizi veřejné služby a její nezávislost na politické moci kontroluje veřejnost, ale že ji vidí jako nástroj kontroly politické.

Nechtějí Radu ČT (a tedy Českou televizi) autonomní, ale krotkou a ovladatelnou. A současná parlamentní většina – zjevně nesmířená s existencí pluralitní, editoriálně nezávislé a vůči politikům kritické televize veřejné služby – si takovou krotkou, ovladatelnou Radu ČT právě vytváří a nebojí se u toho hlasitě mlasknout.“

Jakub Macek je členem Katedry mediálních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako docent. Ve svém výzkumu se zaměřuje na roli nových a starých médií v každodenním životě jejich uživatelů, mediální publika a polarizaci společnosti. Je autorem řady odborných publikací a článků. Od února 2019 je také členem správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Komentář jsme pro čtenáře deníku FORUM 24 převzali s laskavým svolením NFNŽ