Otakar Foltýn s Ondřejem Vetchým na tiskové konferenci spolku Skupina D k projektu Drony Nemesis pro Ukrajinu FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Fenomenální úspěch. Tak lze lapidárně popsat výsledek iniciativy Drony Nemesis, tedy sbírky na dodání bezpilotních letounů pro Ukrajinu. Vybraly se stamiliony korun a desítky tisíc těchto životně důležitých strojů mohou podpořit obranu napadených proti ruské agresi.
Češi by si měli gratulovat a uspořádat oslavu na Václavském náměstí za přítomnosti všech zúčastněných i představitelů armády a ministerstva obrany. Vždyť dokázali něco opravdu důležitého. Namísto toho čelí organizátoři palbě ze všech možných stran. Související aktivity prý dokonce vyšetřuje vojenská policie. Populární tvář sbírky, herec Ondřej Vetchý, se proti útokům musel začít bránit formou trestního oznámení. Vládní koordinátor Otakar Foltýn se veřejně ohradil. Není divu, že se organizátoři podniku ptají, komu že to tak velice leží v žaludku. Mohlo by se totiž zdát, že skoro všem.
Rusové „skáčou radostí“
V první řadě jsou tu samozřejmě samotní Rusové a jejich čeští poskokové. Každému, kdo sleduje aktuální dění na ukrajinské frontě, musí být jasné, že drony naprosto změnily podobu války, a Češi jich na Ukrajinu posílají přes dvacet tisíc. To už je číslo citelné i z taktického hlediska. Není proto divu, že se ruské tajné služby budou snažit veškerými dostupnými prostředky takové dodávky narušit. Mají to koneckonců i v popisu práce.
Ruská motivace pro očerňování a rozvracení skupiny organizátorů okolo Dronů Nemesis je v tomto smyslu naprosto jasná a vlastně přirozená. Tím spíš, že její členové se proti Putinově agresi angažují i v jiných oblastech. Úspěch a uznání pro jejich Skupinu D by mohly někoho inspirovat k dalšímu podobnému podniku. I tomu se Rusko bude samozřejmě snažit veškerými dostupnými prostředky zabránit.
Občanstvo postrachem politika
Poněkud s rozpaky a možná i se žárlivostí pak na úspěch iniciativy, nad kterou de facto převzala záštitu česká armáda reprezentovaná náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou, hledí i naše politická reprezentace. Jsou to koneckonců oni, politici, kdo by měl sklízet slávu za „svůj“ projekt muniční iniciativy i za další podporu Ukrajině, která díky nim probíhala a probíhá, a to, přiznejme si, v nesrovnatelně robustnějším měřítku. Bezpochyby mají i nyní čeští politici pocit, že to oni by měli rozhodovat o tom, jaké pomoci se dostane komu, jak a kam. Namísto toho je v mediálním prostoru zastiňuje „iniciativa vojáků a herců“, kterou podpořily davy občanů, aniž by se kohokoli ptali na svolení.
Češi tak dali jasně najevo, že své názory umějí převádět do praktických činů, které mají skutečný a nezanedbatelný efekt i v oblasti tak strašlivé, jako je válečný konflikt. S trochou nadsázky lze říct, že aktivní občan je pro svou nepředvídatelnost postrachem každého politika, bez ohledu na stranickou příslušnost. Liší se jen míra, s níž to různí političtí představitelé dávají najevo. Není divu, že organizátoři čelí tlaku politických představitelů zleva i zprava. Ti se totiž nemohou nechat za žádných okolností zastínit.
Štempl světem vládne
Do skládačky těžkostí, jimž ovšem v naší zemi čelí pán i kmán, je potřeba doplnit království české byrokracie. Stačí si vzpomenout na nedělní lidsky zcela pochopitelné postesknutí české ministryně obrany Jany Černochové, že ona si přece nemyslí, že by čeští dronoví dobrovolníci dělali něco špatného. Nechce ale „dopadnout jako Vlasta Parkanová, že ji pak bude někdo deset let tahat po soudech a říkat, že něco věděla a nekonala“.
Vláda byrokracie mává nad hlavou stejným Damoklovým mečem „štemplu“ všem -běžným smrtelníkům posílajícím peníze na drony, politikům, a také organizátorům veleúspěšné sbírky. „Fakt se v době války bavíme o tom, že si někdo bude hrát na puntičkáře při vyplňování a kontrole všech předpisů?“ ptá se překvapeně voják a koordinátor strategické komunikace Foltýn. Česká byrokracie samozřejmě na jeho postesknutí, stejně jako na všechny ostatní otázky poskytne tutéž univerzální odpověď – „bez bumážky ani ránu“. Proti „huráprojektům“ českých nadšenců zpochybňujících „důsledné lpění na každém písmenu“ musí být navíc zaujatá už z principu.
Bude v tom nějaká čertovina
Posledním nepřítelem organizátorů, na kterého ale budou všechny žaloby a výhrady krátké, je odvěká lidská, v českých podmínkách silně rozbujelá, nedůvěra k úspěchu. Česká sbírka Drony Nemesis je ve všech ohledech ohromný úspěch, a to nejen pro organizátory, ale i pro český národ jako takový. Je to něco, na co můžou být Češi (stejně jako na celou poskytnutou pomoc Ukrajině) právem hrdí. Něco takového se ale v očích pohodlně skeptické společnosti jistě nepodařilo jen tak samo sebou. Takový úspěch podle ní někde jistě tají nějakou čertovinu, tu by pak bylo záhodno odhalit alespoň hypoteticky, aby výsledek nepůsobil tak znepokojivě úctyhodným dojmem.
Není možné se spokojit s tím, že se prostě podařila dobrá věc. Nemělo některé z vozidel, které tisíce dronů na Ukrajinu vezly, alespoň propadlou technickou? Nepřekročil některý z řidičů na trase Praha-Kyjev maximální povolenou rychlost? To by v tom byl čert, abychom nenašli alespoň nějakou skvrnu na něčem, k čemu jsme sami nijak zásadně nepřispěli a co teď poněkud zpochybňuje naše sebevědomí a sebehodnocení.
I proto má systematické očerňování Skupiny D a jejich sbírky na drony tak silný společenský ohlas. Kdyby se sbírka nepovedla a jejich úsilí skončilo katastrofálním nezdarem, mohla by jim tato část české veřejnosti odpustit a cítit se přitom vznešeně.
Šlo by to určitě snáze než připustit, že navzdory všudypřítomně omílaným slovům o poklesu podpory české veřejnosti Ukrajině projekt Drony Nemesis již nyní omračujícím způsobem uspěl, a spolu s ním i všichni, kdo se rozhodli jej podpořit. Došlo k tomu navzdory mnohým silám, které se ho snažily a nadále budou snažit zastavit. Pokud se organizátorům nyní podaří i nadále jim vzdorovat, bude to pro tuto zemi a její občany inspirativní úspěch. Možná ještě cennější, než bylo jednadvacet tisíc dronů pro bojující Ukrajinu.
