Je těžké předpokládat, že by nás komunisté ještě něčím překvapili. Za jedno století už toho provedli a navykládali tolik, že nás neudiví nic. Na vteřinku zaujmout, to ale ano, to oni dokáží.

Teď například přišel místopředseda KSČM Josef Skála s myšlenkou, že s Donaldem Trumpem může přijít bezpečnější svět. V rozhovoru pro Parlamentní listy 31. ledna pravil: „Šance na poněkud bezpečnější svět se však rýsuje. Do Trumpa buší jen fanklub politických mrtvol – a ‚levice‘, co si nevidí na špičku nosu.“

Jestli je třeba takový senátor McCain politická mrtvola, o tom lze úspěšně pochybovat a není také úplně jasné, kdo je ta levice, co si nevidí na špičku nosu. Jestli je spravedlivé označit za politickou mrtvolu Hillary Clintonovou, pro kterou hlasovala většina lidí, co přišli k volbám, je také poněkud problematické. Nevyhrála a v politice bude nejspíš končit, ale předvedla poněkud jiný výkon než komunisté, kterým ubývá členstvo a klesají preference.

Zvláštní porucha některých lidí spočívá v tom, že jsou schopni věřit dvěma protikladným věcem. Přitom už ve středověku myslitelé věděli, že něco nemůže být pravdivé a nepravdivé „v témže smyslu“, tedy třeba současně bílé a černé. Ono „v témže smyslu“ pochopí i školák, který ví, že v noci jsou všechny kočky černé, i když jsou některé z nich ve dne bílé.

Trumpa třeba napadlo, že by se proti teroristům mohly použít na Blízkém východě jaderné zbraně, čímž během kampaně poněkud znepokojil i jinak otrlé komentátory. Trump usoudil, že zbraně, u kterých vyloučíme, že je použijeme, jsou k ničemu. Jak by jejich použití vypadalo zrovna na Blízkém východě, což je za branami Evropy, aby při tom nenastaly ony pověstné „vedlejší škody“, není úplně jasné. Ale co, s Trumpem může přijít bezpečnější svět, že.

Komunističtí bossové si dnes žijí v mnohem větším osobním bezpečí, než to bylo za Stalina (to se soudruzi mezi sebou věšeli) a Brežněva (to se soudruzi sesazovali a mizeli do důchodu a zapomnění za doživotního dozoru tajné policie) a užívají si výhod kapitalismu, který proklínají. Někteří z nich vesele kapitalisticky podnikají.

Pojem podvojné myšlení je slavný od dob Orwellova románu 1984. Doublethink je schopnost současně přijímat dva vzájemně si odporující názory jako správné. Někdy se také v psychologii mluví o kognitivní disonanci, kdy rozporuplné názory mohou způsobit konflikt v něčí mysli. Rozdíl je v tom, že v případě kognitivní disonance si je osoba rozporu vědoma, zatímco u doublethinku nikoli. V době paktu Ribbentrop-Molotov bylo třeba se nějak smířit s tím, že Hitler najednou není tak úplně nepřítel. Soudruzi to nějak skousli a věřili, že momentální válka je imperialistický konflikt, než Německo napadlo SSSR, a nebylo už třeba vytvářet krkolomné myšlenkové konstrukce, co ani nebyly moc myšlenkové.

Komunisté ale dokázali bez problémů zvládnout i jiné rozpory. Revoluce měla vypuknout podle Marxe v Anglii, protože to byla vyspělá země s průmyslovým proletariátem a nakonec k ní došlo v zaostalém agrárním Rusku. Marx hlásal odumírání státu a Stalin ho posílil až do nestvůrných mezí. Pomohla dialektika, „jednota protikladů“. A bylo to.

Soudruhovi Skálovi se také nezdá ochrana menšin, multikulturalismus, občanská společnost. Vykládá cosi o tom, jak jsme měli „extraligu inženýrů“, a nějak opomenul porovnat rozdíl mezi počítačem z Tesly a počítačem z Microsoftu. Ameriku považuje za zemi, kde strádá „dolních“ 300 milionů Američanů a nemluví o průměrném věku dožití ruských mužů. Vykládá cosi o inženýrech za socialismu a nevšiml si, že podle ruských akademiků je na tom Rusko ohledně inženýrů nejhůře od 30. let. Loni akademik z Ruské akademie věd Alexandr Kulešov (ZDE) prohlásil, že na tom ohledně počtu inženýrů Rusko nebylo tak zle od roku 1929. Ne že by byli ruští inženýři špatní, Američané používají i ruské raketové motory, ale systém Rusům znemožňuje jejich nadání uplatnit.

Soudruh Skála je schopen na jednu stranu vykládat, že NATO patří do sběru, ale neobjasňuje, proč Rusko Aliance tak rozčiluje. Kritizuje britské koloniální panství v Indii a nějak zapomíná, co by byla Indie bez angličtiny, anglických železnic a anglického politického systému, který koneckonců zemi umožnil samostatnost. Američané podle něj vysávají celý svět, ale byli to oni, kdo Afghánce zbavil Talibánu (nařídil dlouhé vousy a zakázal fotbal, což jim poněkud lezlo na nervy) a kdo v Africe masově potírá díky programu nenáviděného prezidenta Bushe AIDS, což zachránilo víc lidských životů, než jich bylo ztraceno během konfliktů v Iráku a Afghánistánu. Byl to ostatně Kreml, kdo za vlády Brežněva uvrhl socialistickými experimenty a dosazováním svých loutek Afghánistán do chaosu, ze kterého se už nedostal.

Podvojné myšlení není něco, co by bylo vlastní jen komunistům. Dnes si třeba mnoho lidí myslí, že Babiš nemusí v politice krást, protože už má peněz dost. Jaký je profil člověka, který se o své blaho staral za každého režimu, a kdyby komunismus vytrval ve své truchlivé existenci, byl by dnes Andrej možná soudruhem ministrem zahraničního obchodu ČSSR, o tom neuvažují.

Stejně tak další věří Zemanovi, který prokazatelně lež učinil svým životním stylem a má na krku za lhaní dva rozsudky. Věří Zemanovi, který zesměšňuje někoho za jedno vystoupení v pornovideu, a zatím se ve stínu Hradu děly všelijaké věci. Věří Zemanovi, který mluvil o spálené zemi a jak bude vázat členské legitimace do kůže členů ODS a provede akci čisté ruce, aby se všichni nakonec dočkali jen opoziční smlouvy a v kriminále skončil jen jeho vlastní ministr Ivo Svoboda. Do toho všeho napříč spektrem jsou někteří lidé schopni současně věřit tomu, že uprchlíci jsou líní, a ještě nám po dokonané invazi do Evropy seberou práci. Nebo že nás uchrání v pohraničních hvozdech před imigranty udatní čeští hasiči vodními děly. Kam natáhnou hadice, až jim voda dojde, a jestli to udělá dojem na válečné běžence, kteří mají s vodou z pobytu na nafukovacích člunech na moři dost zkušeností, s tím už si hlavu nelámou, stejně jako s mezinárodním právem. Byl by to nekonečný výčet, ale podstatný je princip. Někdo je prostě schopen věřit tomu, že jedna a jedna může být současně dvě i tři. Protože se tak cítí dobře, mírní to jejich frustrace a odpovídá prastaré lidské touze po mesiáších a snadných řešeních.

Jiný recept, než že máme mluvit s lidmi, co nepozbyli rozumu úplně, ale jen částečně, však není.