V komunistických Haló novinách píše 13. listopadu Roman Blaško, že na Slovensku teď bude zakázáno pojmenovávat ulice nejen po představitelích fašistického a nacistického režimu, ale také komunistického. Vůbec se mu to nelíbí a přijde mu to stejné jako zakazovat kříže.
Blaško nejdřív ve svém článku vysvětlil, jaké tažení proti soudruhům zase probíhá: „Národní rada Slovenské republiky 4. listopadu přijala zákon, který navrhli poslanci vládní koalice, že na Slovensku bude až na výjimky zakázáno pojmenovávat ulice a veřejná prostranství po představitelích komunistického, fašistického a nacistického režimu, stejně jako umisťovat na památníky, pomníky či pamětní desky symboly propagující zmíněné ideologie.“
Zmiňuje, že v zákoně je i věta o „nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému“ a že „komunistický režim v Československu v letech 1948 až 1989 byl protiprávní a směřoval k potlačování základních práv a svobod“. A co víc, jaká hrůza: „Někdejší Komunistickou stranu Československa (KSČ) a její odnož Komunistickou stranou Slovenska (KSS) zase parlament označil za zločinné organizace.“
Normálnímu člověku není jasné, co mu na tom vadí, když to všechno je pravda. Vlastně je mu to jasné, když se s jistou námahou vmyslí do hlav mizejících příslušníků komunistické strany. Oni prostě pořád nepochopili, co byli a co by zřejmě rádi byli znova. Jak jim můžeme věřit, že se nějak vyrovnali s minulostí, když kromě několika stydlivých výroků po vzniku KSČM jsme od nich neslyšeli nějaké distancování se od zločinné minulosti?
Ale ne, Blaško si vede svou: „Tak takto nastupuje fašismus v novodobé formě. Tento zákon je v přímém rozporu s mezinárodním právem o lidských právech a svobodě vyznání.“
A hned se pustil do historického srovnání: „A tak žádám poslance slovenské vládní koalice, aby tento zákon novelizovali o doplnění, že se ruší všechny symboly katolické církve, názvy všech svatých s výjimkou těch nejsvatějších, protože katolická církev v srpnu roku 1572 masakrovala Hugenoty ve Francii, kde zavražděných byly desítky tisíc a jejich beztrestné vraždění trvalo několik let. Dále prokazatelně katolická církev vedla inkviziční procesy. Upalovala nevinné věřící na základě smyšlených obvinění s cílem zabavit veškerý jejich majetek.“
A tak dále. Soudruh ovšem přiznává, že s tím zákazem křížů žertuje. A hned činí dojemné vyznání: „A teď vážně, jsem členem KSČ a symboly naší strany jsou pro nás nesmírně významné, protože pod těmito symboly naši otcové a dědové riskovali své životy v boji proti vykořisťování a za spravedlivější svět. KSČ na VII. sjezdu při nástupu fašismu přišla s koncepcí jednotné fronty proti fašismu. Bohužel přišel čas se postavit novodobým a jiným formám fašizace společnosti opět koncepcí boje proti fašismu.“
Tak jen Romanu Blaškovi připomeňme, že církev se za to, co bylo špatné, omluvila mnohokrát. Nic podobného u komunistů vidět není. Církev kromě svých temných stránek ovšem taky zachránila, co se dalo, z trosek římské říše. Přenesla přes období chaosu vzdělanost a právo, udržela za stěhování národů nějaké společenské struktury, byla u vzniku univerzit a špitálů, učila lidi číst, psát a umožnila velká umělecká díla. Po komunistech zůstala jen zaostalost a vzpomínka na jejich zločiny.
Pokud jde o ten nacismus a fašismus, byli to soudruzi v Moskvě, kdo podepsali pakt Ribbentrop–Molotov, a ti samí soudruzi dodávali Hitlerovi strategické suroviny v době, kdy Velká Británie bojovala o přežití.
Tady zas jednou někdo nevyužil příležitost mlčet.
