V posledním roce nezažíváme vůbec jednoduché časy. Čím hůře je, tím větší máme tendenci přemýšlet o tom, co nás čeká a jaké budoucnosti se dočkáme. Také redaktor komunistických Haló novin a bývalý kandidát KSČM do horní komory parlamentu Roman Blaško uvažuje o tom, co přinesou následující roky a desetiletí. Nic pěkného to ale není.
Roman Blaško, který neúspěšně kandidoval v loňském roce do senátu za Komunistickou stranu Čech a Moravy na Praze 6, napsal do Haló novin článek s názvem Tři koncepce budoucnosti lidstva. Těžko se tomu věří, ale jde o čtení, které je ještě o několik úrovní horší a děsivější než to, co se zde běžně dočteme. Blaško svým textem dokazuje, že by na stránkách komunistických novin mohly vycházet ještě daleko hrůzostrašnější věci, než se tam většinou objevují.
Blaško svůj bláznivý a demagogický výklad o budoucnosti lidstva začíná takto: „Ano, ukazuje se v poslední době, že svět se přetváří z unipolárního na bipolární svět. Prim v globalizovaném světě budou hrát tři velmoci, a to Čínská lidová republika, Spojené státy americké a Ruská federace. Všechny tyto země mají své koncepce – počítají s objektivním faktorem globalizace našeho světa. Budoucnost lidstva »má na stole« v podstatě tři zásadní koncepce rozvoje lidské společnosti. Na pořádný výklad těchto koncepcí je tu malý prostor, ale alespoň minimálně si je představme.“
Už tady by bylo dobré, kdyby komunista své sdělení podložil nějakými argumenty, čísly a především zdroji, ze kterých čerpá. Proč například mezi trojici velmocí, které budou hrát prim, řadí Rusko? Opravdu dnes nejsou jiní adepti, kteří Ruskou federaci strčí do kapsy a kteří mají v první řadě mnohem větší budoucnost než mnohými problémy sužované Rusko?
Co třeba taková Indie? Není na tom ekonomicky i demograficky výrazně lépe a nedá se očekávat, že má před sebou mnohem větší růst a bouřlivější rozvoj než Putinova federace? Jinak řečeno – nepatří budoucnost spíše Indii než Rusku? Roman Blaško lpí nostalgicky na Rusku, což jeho úsudek zjevně zatemňuje.
Digitální diktatura nového druhu
Redaktor Haló novin dále pokračuje: „První je Koncepce udržitelného rozvoje. Zmiňoval jsem se o ní, když jsem psal sérii reportáží z Čínské lidové republiky. Tato koncepce také upozorňuje, že má čínské rysy. To znamená, že její pojetí spočívá v postupném, ale dynamickém ekonomickém a životním růstu při zachování jasných pravidel a stability světa. Tento globální projekt má ČLR nejen rozpracovaný, ale oficiálně schválený a přijatý všemi vládními institucemi. Ze všech tří koncepcí je o něm už dlouho slyšet i u nás. Tento projekt řeší ekologické, ekonomické, bankovní, vojensko-bezpečnostní, sociální a vzdělávací otázky včetně postupného odstraňování chudoby.“
Je pozoruhodné, že Blaško se nijak nepozastavuje nad tím, že Čína takovou globální koncepci vůbec má. To samo o sobě je totiž už dost děsivé. Když si představíme, že země, která je velmi direktivně a autoritativně řízená jednou stranou a která aspiruje na digitální diktaturu úplně nového druhu využívající nejmodernější technologie k naprostému dozoru nad svými obyvateli, plánuje přeměnit podle svého vzoru celý svět, je to vskutku hrozivé.
Další věc, která by každého měla zvednout ze židle, je, že jde o koncepci zahrnující snad všechny oblasti lidského života, jak vypočítává i sám Blaško. To, že se ve stranických sekretariátech jednoho státu, který se k jiným chová dost nepřátelsky, naprosto svévolně a netransparentně rozhodne a naplánuje tohle všechno, a to ještě s globální ambicí, by samo o sobě mělo budit odpor. Bohužel se to netýká Romana Blaška, který naopak po téhle koncepci toužebně pošilhává.
Někdejší kandidát do senátu dále píše: „Druhá je Koncepce sociální bezpečnosti, o které je slyšet už podstatně méně. Je to koncepce Ruské federace. Ta je přijata a schválena už přibližně 13 let nejvyšším zákonodárným orgánem, Státní dumou, ale pracuje s ní jen určitá část institucí. Tato koncepce je založena na zapojení každého občana do řídicích procesů na patřičné úrovni. Její podstata spočívá v budování zejména identity a suverenity každého národa při jeho spoluúčasti a spoluodpovědnosti s tím, že nutnost znalosti řízení společnosti musí mít ona sama a sama taky za ni musí nést odpovědnost. Jedno z hlavních hesel koncepce je, že bez teorie a vzdělání nemáme žádnou budoucnost.“
Neexistující třetí koncepce
Opět, když si představíme, že by se globální budoucnost měla odvíjet od toho, co vymysleli v Rusku, oprávněně nás bude jímat hrůza. Proboha, jaké „zapojení každého občana do řídicích procesů na patřičné úrovni“? Ono v Rusku snad něco takového je? Ruská opozice a Alexej Navalnyj by o tom mohli vyprávět svoje.
Zároveň je však patrné, že sám Blaško přikládá větší váhu a budoucnost čínské koncepci, která je tím, na co sází více. To je ovšem horší varianta, protože globální vliv Číny už tu je a v nadcházejících letech bude rozhodně ještě větší, a tím pádem i nebezpečnější než vliv Ruské federace.
Komunisté a spolu s nimi i Blaško potřebují svého nepřítele, a ten je spojený s třetí koncepcí, o které redaktor Haló novin píše: „Třetí je globální koncept Zlaté miliardy. To je však koncepce, která byla do nedávna spíše brána jako konspirační. Nevíme totiž, jestli je schválena patřičnými vládními institucemi USA, ale tam mají teď trochu jiné problémy. Její podstata, alespoň co já jsem zjistil, je velmi jednoduchá: počítá s redukcí lidstva z několika miliard na jednu takzvanou zlatou miliardu. Jakým způsobem budou »redukovat« lidský materiál, to si opravdu můžeme jen domýšlet. Nicméně Vladimir Putin se o této koncepci zmínil ve svém projevu na Davoském fóru, kde před ní v náznaku varoval. To je signál, že tato koncepce skutečně je, nebo bude uplatňována.“
Co k tomu dodat? Žádná taková třetí koncepce samozřejmě neexistuje, což je tím nejlepším vysvědčením pro Spojené státy americké a jejich demokracii. Blaško s ní operuje jen proto, aby měl čím strašit a aby měl pozadí, na kterém by mohl prosazovat čínskou cestu. Jak uvádí v závěru svého článku: „Je důležité se o tyto koncepce i nadále hluboce zajímat a je potřeba vytvořit podmínky pro správnou volbu pro naši další budoucnost. Přiznám se, že mě osobně děsí nějaká koncepce, která mě cynicky nazývá lidským materiálem a má v úmyslu mě redukovat.“
Za jedno ale Romanu Blaškovi můžeme poděkovat: Jasně popsal to, čeho bychom se měli obávat a na co bychom si měli dávat opravdu velký pozor, a to je právě ona čínská koncepce budoucnosti lidstva. Ta představuje skutečné nebezpečí, které bychom rozhodně neměli podceňovat.
