Komunista Zdeněk Ondráček navrhuje, aby se ubralo z peněz na Ústav pro studium totalitních režimů, aby bylo více prostředků na hasiče a policisty.
30. listopadu řekl ve Sněmovně: „Policisty i hasiče je třeba za jejich službu náležitě odměňovat, a to i podle míry jejich rizika, které při výkonu služby podstupují. To platí samozřejmě i pro civilní zaměstnance těchto bezpečnostních sborů. Vedle toho je zde Ústav pro studium totalitních režimů, který dlouhodobě vykazuje výsledky své činnosti, které co do kvantity, ale ani co do kvality neodpovídají výdajům s nimi spojenými. Je tedy otázkou, zda v roce 2017 potřebujeme tento úřad v takovém personálním obsazení a tím pádem i výdaje, které jsou co do mzdových výdajů prakticky totožné s rozpočtovou kapitolou 358 Ústavní soud.“
Pak konkrétně navrhuje, jaké peníze Ústavu seškrtat.
„Na ústavu pracuje 50 historiků, ale vedle těchto lidí z ÚSTRu funguje také Ústav pro soudobé dějiny a Ústav Akademie věd. Všichni bádají a pátrají po tom samém.“
Ondráček navrhuje vzít Ústavu z částky na platy a ostatní platby za provedenou práci celkem 90 milionů korun. Komunisté ho odměnili potleskem.
Ondráček proslul tím, že v roce 1989 za listopadových událostí zasahoval jako příslušník Veřejné bezpečnosti na Václavském náměstí. Zdá se, že Ondráček se instituci mstí osobně, protože v rámci projektu Paměť národa, kterého je ÚSTR garantem, byl 28. listopadu uveden rozhovor s jeho otcem Jaroslavem Ondráčkem, bývalým komunistickým funkcionářem z ÚV KSČ. Ondráček starší tam říká: „Kluk můj tady sloužil v té době u pohotováku. Jenže oni je tam nepustili, oni stáli někde vzadu a pustili tam ty kluky z prvního ročníku, který z toho byli chudáci vyděšení, když jim zapalovali ty svíčky pod nosem a tak dále.“
Krom toho emotivně mluví o tom, jak vedení strany zaspalo čas na vhodnou reakci a že všechno bylo vyprovokováno falešnou zprávou o smrti studenta, kterou hned šířila Svobodná Evropa a pak studenti začali vyvážet revoluci do krajů.
Ondráček není první komunista s podobným návrhem. Už loni požadovala komunistka Marta Semelová, aby se ÚSTRu sebralo padesát milionů a daly se na sociální služby.
Že se zrovna komunistům nelíbí něco, co se jmenuje Paměť národa, je celkem pochopitelné. Jim by vyhovovalo, kdyby si lidé nic nepamatovali. Úplně ideální by pak bylo, kdyby se vzpomínky na minulou dobu utvářely podle seriálů z tehdejší doby, třeba Okres na severu a Třicet případů majora Zemana. To byla idyla. Sem tam samozřejmě nějaké nedostatky („víme o nich a budeme je řešit“), v nejhorším případě „porušování socialistické zákonnosti“ (nějaké ty popravy, mučení, věznění a vyhazovy z práce), ale celkem bylo všechno v pohodě.
Příznačné je to, že neustále naříkající komunisté mohou dnes volně vystupovat v médiích a vykládat různé lži a nehoráznosti, zatímco za jejich vlády nesměl nikdo s opačným názorem, než byl ten jejich, veřejně publikovat ani větu. Jak se vzdalujeme od roku 1989, komunistická drzost stále roste. Možná si soudruzi myslí, že nastala zase jejich doba. V tom se asi mýlí, máme tu ještě jiné kandidáty, ale je patrné, že se v jejich hlavách nezměnilo vůbec nic.
