Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, známý svou aktivitou v pohotovostním pluku v listopadu 1989 a proslavený svou pseudostátní návštěvou na separatisty ovládaném území ukrajinského Donbasu, pocítil negativní emoce vůči ministrovi zahraničí Tomáši Petříčkovi. Své přezdívce Obušek nechce zůstat nic dlužen, ačkoliv poslední dobou buší naštěstí jen ráznými slovy.
Na Facebook si Ondráček v neděli napsal:
Přátelé, po mnoha týdnech jsem se dnes podíval na část toho „objektivně vyváženého“ pořadu OVM 🙈. Probírali tam zahraniční politiku.
Vzhledem k tomu, že si mě ministr zahraničí Petříček zase vzal na paškál (normálně bych napsal do huby, ale prý se mám vyjadřovat kultivovaně 😀) tak mi nezbývá než se mu zase trochu pověnovat 😂. Hned v úterý mu odmítnu odpověď na poslední interpelaci a trochu si ve Sněmovně popovídáme. Myslím, že mu z toho zase bude cukat oko 😂. Vám všem přeji klidný zbytek neděle.
Jak je odvážný! Ministru Petříčkovi se nějak nezdálo, že si KSČM dělá svou vlastní zahraniční politiku a uvedl Ondráčka jako příklad. (Přítomná europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná v tu chvíli nasadila výraz mučené a nechápající ženy.)
Ondráček nějak nechápe, že jezdit na separatistická území a nechat si tam v přítomnosti nějakého místního náčelníka, který si říká prezident, hrát hymnu a rozvinovat červený koberec je poněkud zvláštní. Obskurní figurky občas potěší a zalichotí jim, když se několik vteřin cítí jako státníci, ale snad by si pro podobné infantilní nápady mohl najít nějakou jinou oblast, kde nás nebude zesměšňovat.
Není to ale nic nového, komunisté působí jako rozvratná síla od doby svého vzniku. Již za Gottwalda se chlubili, jak se jezdí do Moskvy učit zakroutit krkem svým spoluobčanům, a pak to, když se to naučili, také dělali. Když se „svět míru a socialismu“, a to včetně věčného Sovětského svazu rozložil a ani své dluhy nám nezaplatil, jsou komunisté tak trochu sirotci. Protože se jim po různých internacionálách stýská, druží se s tím, co zbylo. Ohánějí se zájmy země a mezinárodním právem, což jsou dvě věci, které u nich nikdy nehrály žádnou roli.
Ondráček by se místo svalnatých řečí mohl postarat, aby se u jeho jména pořád nepsalo, že je Ph.D., když se tohoto titulu domohl podfukem, neboť ve své disertaci opisoval.