Ve stínu mimořádné schůze k Čapímu hnízdu byla ve sněmovně schválena šikanózní novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Zcela v tichosti přitom prošel i návrh komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, který prosadil trestání firem i za pomluvu, což může tvrdě dopadnout především na některá média. Bude ohrožena svoboda slova?

[ctete]49110[/ctete]

Šance pro Agrotec a Metrostav

Vládní novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je problematická z řady důvodů. Na jedné straně dramaticky rozšiřuje možnost stíhat firmy o sedmdesát nových trestných činů, u kterých je často nejasné, jak by je firma mohla spáchat. Nově by měly být firmy trestně odpovědné například za neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku nebo za ohrožení pohlavní nemocí. Přitom platí možnost současně stíhat jejich zaměstnance, jejichž trestní odpovědnost se nemění.

Na druhé straně zákon umožňuje firmám vyhnout se trestnímu stíhání tehdy, pokud doloží, že mají natolik důkladné vnitřní mechanismy a etické kodexy, že se případnému nezákonnému jednání svých zaměstnanců snažily předejít. To nahrává především velkým společnostem se silnými týmy právníků, které dokážou své zaměstnavatele z trestního stíhání „vysekat“.

V praxi to může znamenat zastavení stíhání takových firem, jako je Babišův Agrotec, nebo Metrostav, který figuruje v kauze Davida Ratha. Metrostav mimochodem jako advokátka zastupovala poslankyně Marie Benešová (ČSSD), která toto „změkčení“ zákona prosadila.

Změny kritizovala i odborná veřejnost. Například vedoucí katedry trestního práva pražské Právnické fakulty profesor Jiří Jelínek označil návrh ministra spravedlnosti Roberta Pelikána za nesystémový, nevhodný, založený na chybné koncepci kriminalizace jednání právnických osob a neobsahující ani náležité odůvodnění enormního rozšíření trestů proti současnému stavu.

Legislativní paskvil

Zjevný legislativní paskvil završil návrh komunisty Ondráčka, který pro svůj návrh zařadit mezi trestné činy firem i pomluvu, získal většinovou podporu. Konečnou podobu zákona podpořily všechny parlamentní kluby s výjimkou TOP 09 a ODS.

Ondráčkovi se vůbec v poslední době úspěšně daří na sebe strhávat pozornost. Nedávno rozpoutal sérii útoků proti učitelce Petře Štěpánové, která si v televizním pořadu „Máte slovo“ dovolila poznamenat, že Evropu osvobodili i Američané.

Ačkoli to nikdo neříká nahlas, Ondráčkův paragraf lze označit za „náhubkový zákon“, cílící především na média. Za trestný čin pomluvy lze podle tohoto návrhu firmě zakázat činnost až na dvacet let a v některých případech ji dokonce zrušit.

Hrozí omezení svobody projevu

Sdružení pro internetový rozvoj varuje: „To povede k silné autocenzuře redaktorů a dalším opatřením vydavatelů. Hrozí tak, že zanikne svobodná žurnalistika prezentující osobní názory a stanoviska autorů. Cenzura je nepřípustná. Navíc není nezbytná, neboť stávající zákonná úprava garantuje dotčené osobě dostatečně široké spektrum nástrojů soukromého práva k ochraně svého práva, například omluvu a přiměřené finanční zadostiučinění,“ poukazuje sdružení na současné ukotvení mediální pomluvy v občanskoprávním sporu. „Hrozba drakonických trestů tak povede k obavám médií z otvírání kontroverzních témat a ve výsledku k významnému omezení svobody projevu, základního předpokladu práce médií.“

Proti Ondráčkově návrhu se postavila i Unie vydavatelů, podle které významně ohrozí svobodu tisku. „Pokud trestní odpovědnost právnických osob také zahrne čin pomluvy, znamenalo by to zásadní zásah do činnosti médií, která jsou ve většině provozována právnickými osobami.“ Vydavatelé se navíc obávají, že dojde k lavině udání a trestních sporů. Ty s sebou nesou obrovskou finanční zátěž, která může být například pro menší média likvidační. „Navíc by zákon mohl sloužit k vypořádání se s ‚neposlušnými médii‘,“ dodává Unie vydavatelů.

Za pomluvu lze označit cokoli

Nastává tak paradoxní situace. Média si donedávna velmi zakládala na své redakční nezávislosti, a na každý pokus omezit jejich působení reagovala s mimořádným odporem. Svoboda médií přitom byla zaměňována téměř za nedotknutelnost. Každý, kdo se vůči médiím postavil, byl označován za autoritáře, který narušuje základy demokracie.

Kritický pohled byl ovšem někdy zaměňován za právo používat metodu „účel světí prostředky“. Zaklínáním veřejného zájmu byly a dodnes jsou nelegálně zveřejňovány odposlechy a obsáhlé pasáže z policejních protokolů, které nejsou důkazně doložené, a někdy nevratně poškozují jejich aktéry ještě před rozhodnutím soudu. Tento přístup pomohl vynést k moci protestní hnutí ANO. A dnes má nad médii „za odměnu“ viset Damoklův meč. Nelze totiž předpokládat, že by Senát a prezident tuto novelu zákona potopili.

Dnes hrozí druhý extrém. Za pomluvu se totiž dá označit cokoli. Například i označení komunistického „fízla“ Ondráčka za „mlátičku z Národní třídy“. Toho Ondráčka, který se už kdysi proslavil svým televizním výstupem v listopadu 1989, kdy hájil policejní brutalitu „proti opozici“, která používá „kudly, řetězy i boxery“. „Tyhlety, jak se říká pánkáči, jsou nebezpeční. Bez zásahu pohotovostního pluku by se to neobešlo,“ objasnil tehdy příslušník VB.

Něco podobného si zřejmě myslí o opozici vůči komunistům dodnes. A vyhovovat to může i dalším, kteří si přejí „klid na práci“. Přibude totiž další nástroj, jak zastrašovat nepohodlné názory.

Bič na neposlušná média

Nelze si ovšem představit, že by někdo úspěšně usiloval o zákaz činnosti takových vydavatelství, jako je Mafra Andreje Babiše nebo Czech News Center Daniela Křetínského. Ale nabízí se možnost zmáčknout zejména nepohodlná menší opoziční média, která současné mocenské garnituře nastavují kritické zrcadlo.

Široká medializace kauzy Čapího hnízda, kterou ministr financí Babiš s premiérem Sobotkou úspěšně zametli pod koberec, přitom zatím znamenala jediné výraznější kritické vzepětí už tak krotkého mediálního mainstreamu. A v této situaci přichází bič na vydavatele.

Ti, kdo pro zákon hlasovali, se dušují, že „náhubkový zákon“ nebude proti vydavatelům zneužíván. Ale to skutečně ukáže až čas. V nových poměrech dochází k tak zásadním změnám, že důvody k pochybnostem jsou zcela namístě.

[ctete]52836[/ctete]