Příslušník Pohotovostního pluku VB Zdeněk Ondráček, který je znám i jinými pozoruhodnými kousky, na sebe opět upozornil. Je zřejmě jat závistí, že předseda Senátu Miloš Vystrčil byl přijat na Tchaj-wanu s poctami, které on nikdy mít nebude.

Ondráček se rozpomenul na svých druhých pět minut slávy. Ty první si užil, když jako mladý orgán vykládal v socialistické televizi, jak zakročoval proti nebezpečným výtržníkům, tedy proti demonstrantům. Podruhé byl vidět, když v separatistickém Doněcku vystupoval jako herec při potěmkinovském přijetí „delegace“ a kremelské loutky mu tam připravily kobereček a hraní hymny.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Teď tedy na Facebooku vyjevil svůj nový nápad:

„Přátelé, myslim, že bych se zase měl zaletět podívat do DNR a třeba si i projít po červeném koberci . Touto cestou nabízím účast kterémkoli novináři, který by chtěl (spíše mohl ) jet do Doněcku a udělat tam objektivní zpravodajství o situaci tam. Stačí se zaplatit letenku, vše ostatní zajistím já . Najde se takový hrdina? Můžete mi psát i do mailu [email protected] Hezkou neděli.“

Ondráček vyrazil v květnu 2019 na oslavy pátého výročí vyhlášení doněckého pseudostátního útvaru a vítal ho tam předák separatistů, který si říká prezident, Denis Pušilin. Ministr zahraničí Tomáš Petříček tehdy Ondráčkovo chování označil jako „ostudu“, což mu bývalý orgán VB nikdy neodpustil.

Komunisté hezky ukazují, jak je jim už celkem ukradený nějaký komunismus. V Rusku vládne primitivní oligarchický kapitalismus, v Číně brutální kapitalismus, který je řízen mafiánskou institucí, která si z nostalgie říká komunistická strana. Všechno je to jen fasáda pro rejdění různých miliardářů a udržení totalitního vládnutí. Našim komunistům je to ale jedno. Když mají pocit, že se jim to hodí, obracejí zraky k Moskvě, kde Vladimir Putin líbá ikony, a k Pekingu, kde se soudruzi dali do studia Konfucia. Všechno je jim jedno, hlavně že je tam nějaká mocenská klika, ke které se mohou lísat a doufat, že třeba jednou dostanou nějaké drobečky, které spadnou ze stolu pánů.

Soudruzi ale zaspali dobu. K úspěchu je třeba být bývalým komunistou, který odhodil zbytečnou vnější veteš a ponechá si naučené metody. Nepochybně se dá docela dobře existovat i v pozici herce, který hraje starý kus. Mávat rudou vlajkou, uctívat pohraničníky, ocenit přínos Klementa Gottwalda. Ještě existuje klientela, která na to slyší. Jenomže nemilosrdné zákony přírody, které kdysi komunisté také vzývali, už sahají do řad revolučního předvoje a tak hlasů ubývá. Ještě to stačí na to, aby komunisté mohli držet pod krkem vládu bývalého komunisty a podkuřovat na Hradě a v Lánech dalšímu bývalému komunistovi.

Ondráček je takový živý trilobit, který nám připomíná, co byla bolševická vláda zač. Ty senilní obličeje z ústředního výboru a brunátné ksichtíky všelijakých milicionářů a orgánů, kteří rádi vyrazili na povel bušit každého, kdo se brežněvovským loutkám znelíbil.

Virtuální realitu komunisté dobře znali dřív, než byl ten pojem populární. Jestli Zdeněk Ondráček chce, může si nějaký červený koberec koupit, možná nějaké méně plesnivé ještě leží někde ve skladech socialistických „domů kultury“. Doma ať si ho rozvine a chodí po něm sem a tam a pustí si k tomu hymnu. Několik hymen, podle toho, kde se zrovna jeho mysl bude toulat. Může si na sebe vzít i uniformu z mládí, ale ta už mu asi nebude. Tak aspoň ten obušek. To bylo takové žezlo někdejší moci a nositel doslova pádných argumentů.

Jen aby se soudruhem takový příval revolučních emocí nepraštil.