Od komunistů už jsme se v rámci pokroku dočkali různých pozoruhodných kousků. Jednou mladí komunisté na videu zpívají Karla Kryla, jindy nějaký komunistický funkcionář cituje George Orwella. Všechno je jim jedno. Ti vytáhnou i papeže, Ježíše, dalajlamu nebo Járu Cimrmana, když jim to poslouží. Teď došlo i na Jana Palacha.
V Haló novinách píše 13. ledna Jan Koros, místopředseda OV KSČM Česká Lípa: „‚Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety,‘ řekl Che Guevara. Každý ztracený život je tragédie. Proč se tedy mluví jen o Janu Palachovi? V roce 1965 se upálil Američan Norman Morrison, který chtěl tímto upozornit na zločiny, které se děly při válce ve Vietnamu. Konkrétně proti používání napalmu ve Vietnamu, který zahubil mnoho civilistů. Takové surové metody nepoužívali ani nacisté ve druhé světové válce! Jozef Aszmongyi se upálil, a to konkrétně proti rozdělení Československa v roce 1992, půl roku před samotným rozdělením. V roce 2003 se upálil Zdeněk Adamec kvůli nesouhlasu se současným systémem. Proč si na tyto ‚oběti‘ nevzpomeneme též? Proč se pořád mluví pouze o jedné osobě, a ostatní si nepřipomínáme?“
To má trochu popletené, když jde o krvavou historii komunismu, mluví se o poměrně více osobách. Soudruh Koros se pak ještě pokouší takzvaně vyvracet historické legendy: „O Janu Palachovi koluje hodně legend. Asi nejvýraznější je ta, že čin udělal sám od sebe. Podle dostupných dokumentů Palacha k sebevraždě burcoval jistý kněz. Dále je také prokázáno, že Jan Palach byl socialista a žádný antikomunista. Pouze antikomunisté Palacha stále předhazují komunistům jako oběť jejich systému. To je samozřejmě hloupost, Palach si přál socialismus, ale nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Bylo by fajn si tu historii připomínat celou, a nikoliv pouze úryvky.“
Tak nejdřív k tomu Che Guevarovi a dalším. Pokud jde o Che Guevaru, na fotce mu to sluší. Pokud jde ale o tu úctu k životu, je třeba připomenout, že velel popravčím četám v havanské pevnosti La Cabaña a proslul větou: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat.“ Tolik k jeho humanismu. Příště se těšíme na nějaký citát od Lavrentije Beriji. Norman Morrison se skutečně upálil na protest proti válce ve Vietnamu, ale není známo, že by jeho jméno bylo na desetiletí vymazáno vládnoucí mocí ze všech médií a nesmělo se o něm mluvit, jako to tady komunisté zařídili s Janem Palachem. Pokud se někdo upálil kvůli rozdělení Československa nebo „nesouhlasu se současným systémem“, bylo by pod úroveň to nějak komentovat.
Že byl Palach socialista, o tom se normálně mluví a píše. Ovšem až teď, protože za vlády KSČ se o něm nesmělo mluvit vůbec. Stejně jako Reportáž psaná na oprátce vyšla v kompletním znění až péčí kapitalistického nakladatelství TORST. Zvláštní je ta konstrukce, jak ho k činu „burcoval“ nějaký kněz. Tím „knězem“ je zřejmě míněn teolog a evangelický duchovní Jakub Trojan, který Palacha pohřbíval.
Jak to bylo s ním a Palachem, se můžeme dočíst na stránkách ct24.ceskatelevize.cz: „StB faráře měsíce sledovala a připravovala první výslech. Jakub Trojan o tom věděl, nebo to spíše tušil a čekal na chvíli, kdy pro něj příslušníci tajné bezpečnosti přijdou. Možná to byl záměr estébáků, možná to mělo jiné důvody, ale stalo se to až rok a tři čtvrtě po Palachově smrti, přesně 23. září 1970. ‚Pozvali mne k výslechu a byli tam na mne čtyři,‘ vzpomíná Jakub Trojan. ‚Zřejmě celou tu dobu připravovali materiály a chystali postup.‘
Výslech trval šest hodin a vyšetřovatelé na faráře udeřili hned od samého začátku. Tvrdili mu, že se s Janem Palachem před jeho smrtí třikrát sešel, že na to mají svědky. ‚A my teď stojíme před otázkou, která se nám jeví jako velmi pravděpodobná,‘ pokračovali s nátlakem na vyslýchaného. „Jestlipak vy jste toho Palacha na ten čin nepřipravoval?“ ptali se. ‚Třeba tím, že jste mu sliboval věčný život.‘
Jakub Trojan vzpomíná, že estébáci měli připravenou každou větu, přesný obsah otázek i jejich načasování a vzájemně se doplňovali. Čekali zřejmě, že ho vystraší a zmatou natolik, že se do svých výpovědí zaplete, že řekne něco, s čím by mohli dál pracovat.
Jenže Jakub Trojan se nedal. S Janem Palachem se před jeho smrtí setkal jenom jednou. Bylo to o Vánocích 1968, když spolu krátce hovořili po skončení bohoslužby v Libiši, kde měl Jakub Trojan svou farnost. Jan Palach byl z nedalekých Všetat, a tehdy se oba potkali poprvé a naposledy. „Žádal jsem vyšetřovatele, aby přivedli svědky, kteří uvedli, že jsem se s Palachem nejméně třikrát sešel. Oni to ale odmítli.‘
Výslech pokračoval a vyšetřovatelé přitvrdili v nátlaku. Dál se snažili Jakuba Trojana zmást, vystrašit a uvést v nejistotu. Byla to jedna z jejich metod. „Vy si všechno píšete, že si všechno zapisujete do svých zápisníků? Že je to tak?‘ ptali se, a když farář přikývl, pokračovali: „Tak se do těch zápisků podívejte, jen si je pořádně prohlédněte a uvidíte, že tam ty schůzky s Palachem máte.‘“
Trojan jim ale své zápisníky ukázal a oni ho na chvíli nechali. Pak ho ještě čtyři roky otravovali a nakonec mu sebrali státní souhlas k výkonu duchovní činnosti.
Tak tahle vypadá pojetí historie podle komunistů. No, jak myslí. Sami už budou za chvíli jen součást historie, a to dost temná.
