Německý a sovětský důstojník si na konci invaze do Polska podávají ruce. FOTO: wikimewdia.commons/Public Domain
FOTO: wikimewdia.commons/Public Domain
NÁZOR / Bývalý redaktor Rudého práva z dob normalizace Jaroslav Kojzar se rozhodl, že nám po vzoru současného Ruska vysvětlí, proč před 85 lety 23. srpna 1939 nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz uzavřely takzvaný pakt Ribbentrop-Molotov, tedy pakt o neútočení a spolupráci.
Kojzarova argumentace je v podstatě stejná, jaká dnes zaznívá z Moskvy. Opuštěnému Sovětskému svazu nic jiného nezbylo a potřeboval se připravit na válku, kterou v Kremlu tušili. Tím vším se ale nevysvětluje, proč si Adolf Hitler s Josifem Stalinem v tajném dodatku smlouvy rozparcelovali východní Evropu a proč Stalinův režim v již probíhající válce ekonomicky podporoval Německo.
„Ukázalo se, že na případnou válku v příštích několika letech není Sovětský svaz připraven. Začalo se teprve s přezbrojováním. Stalinské čistky zbavily Rudou armádu mnoha velmi vzdělaných důstojníků, vč. generálů, a ti, co přišli na jejich místa, nebyli ještě připraveni pro úkoly válečných velitelů. Byli popraveni Tuchačevskij, Jakir, Kirk, gen. Kameněv, maršál Bljucher, generál Gamarnik spáchal sebevraždu, stejně jako člen vedení KSSS Sergo Ordžonikidze,“ píše Kojzar na iportal.24.
Chápeme, že to pro Stalina představovalo jistý problém, když si povraždil nejvyšší důstojnictvo své armády. Jenom se pak nedokážeme dostatečně rozněžnit nad bezbranností jeho říše. Kojzar ale vysvětluje dál.
„SSSR potřeboval čas. Stalin si nedělal iluze. Věděl, že se schyluje k válce, chtěl jen, aby Svaz byl na všechno připraven. Nabídka Němců na podepsání paktu o neútočení byla ‚zázrakem přímo z nebes‘, tedy obrazně řečeno. Proto rozhodl, aby byl podepsán. Jenže každé pozitivum v sobě hromadí i negativa. Pakt znamenal až úzkostlivé dodržování jednotlivých bodů. Obava z toho, že by nacisté jeho případné obcházení, stejně jako to udělali v případě obdobné dohody s Polskem, mohli využít k jeho zrušení a tudíž k předčasné válce, byla až schizofrenní. Proto sovětská strana posílala Německu v požadovaném množství suroviny, obilí, a podle požadavků v některých případech vydávala nacistům i německé emigranty, včetně komunistů, kteří zde hledali útočiště. Těžko věřit zdůvodnění, že se mezi nimi skrývali také agenti nacistické špionážní služby,“ přiznává Kojzar.
Výraz „suroviny a obilí“ ovšem nevystihuje přesně, co všechno sovětské Rusko do nacistického Německa dokázalo nahrnout. Připomeňme si, že obchodování vesele probíhalo až do přepadení Sovětského svazu v roce 1941. Mezitím Velká Británie musela bojovat o přežití.
Německo a Sovětský svaz uzavřely 11. února 1940 obchodní pakt, který byl více než čtyřikrát rozsáhlejší než ten, který obě země podepsaly v srpnu 1939. Je to zajímavé čtení.
„Nový obchodní pakt pomohl Německu překonat britskou blokádu. V prvním roce obdrželo Německo milion tun obilovin, půl milionu tun pšenice, 900 000 tun ropy, 100 000 tun bavlny, 500 000 tun fosfátů a značné množství dalších životně důležitých surovin spolu s tranzitem jednoho milionu tun sójových bobů z Mandžuska. Tyto a další dodávky byly přepravovány přes sovětské a okupované polské území. Sověti měli obdržet námořní křižník, plány bitevní lodi Bismarck, těžká námořní děla, další námořní vybavení a 30 nejnovějších německých válečných letadel, včetně stíhaček Bf 109 a Bf 110 a bombardéru Ju 88. Sověti měli rovněž obdržet ropná a elektrická zařízení, lokomotivy, turbíny, generátory, dieselové motory, lodě, obráběcí stroje a vzorky německého dělostřelectva, tanků, výbušnin, chemicko-válečného vybavení a dalších předmětů.“
Co se dělo potom, je už poměrně známé. Sovětský svaz si zabral Lotyšsko, Litvu a Estonsko a v září 1939 vpadl do Polska z druhé strany, obsadil část jeho území, vyvraždil příslušníky polské elity v Katyni, a při tom všem ještě Wehrmacht a Rudá armáda stačily v polském Brestu 22. září 1939 uspořádat společnou přehlídku.
Když potom v létě roku 1941 došlo k přepadení Sovětského svazu Němci, nezdálo se, že by to Stalin zrovna čekal. Dost dlouho o něm nebylo slyšet, načež nakonec pronesl svůj známý projev, kde občany oslovil bratři a sestry. Takhle se chová člověk, kterému takzvaně teče do bot. Tím, kdo Sovětskému svazu pomohl, byly především Spojené státy americké svými dodávkami, bez kterých by na tom byl Stalin skutečně špatně.
To všechno dnes ale kremelská propaganda velkoryse přehlíží, naopak Vladimir Putin opakovaně tvrdí že na Sovětský svaz tehdy zaútočil Západ. Jak je vidět, komunisté mají poněkud selektivní paměť, a pokud něco nezamlčují, tak to zdeformují. Tak to s nimi vždycky bylo, je – a nemáme důvod si myslet, že tomu někdy bude jinak.
