NÁZOR / Komunista Miroslav Kavij se na rudém webu iportal24.cz rozepsal a fráze z něj létaly jak střely z kalašnikova. Soudruh Kavij zmínil „poselství pravičáků Miloše Vystrčila a Petra Fialy o prosperitě a blahobytu České republiky“ a „novoroční pohádku“ z úst „agenta Pávka“. Když pomineme, že Petr Pavel agentem nebyl, zaráží nás, proč by to komunista považoval za nějak stigmatizující. Vždyť to přece byly jejich instituce a žilo se tu skvěle, ne?
Před třídním hněvem autora se neskryl nikdo, svou dávku dostali i tři bývalí prezidenti.
„Skutečná realita vypadá poněkud jinak a nic na tom nezmění již 35 let ohlupování národa planými sliby, které započal zaprodanec, popřevratový prezident Havel, a ve kterém pokračovali další prezidenti a premiéři v jedné osobě, Klaus se Zemanem,“ píše Kavij.
Co bylo podnětem jeho rozhořčení? Zpráva, že v Plzni žije 400 bezdomovců. Naštěstí má autor po ruce řešení.
„Nejpozději za deset měsíců definitivně skončí první čtyřleté období Fialova hnusu. Společně máme možnost současné asociální Fialově vládě vystavit stopku definitivní! Zvolit si v podzimních parlamentních volbách vládu, která se nebude svým voličům vysmívat, dále je okrádat a přivádět do stále zhoršující se sociálně-ekonomické situace. Svým volebním hlasem říci STAČILO! dalšímu rozkrádání zbytku republiky, dalšímu rozhazování veřejných financí ve prospěch vojenskoprůmyslového komplexu, dalšímu zhoršování životní situace našich občanů, dalšímu upřednostňování Ukrajiny na úkor vlastních občanů,“ deklamuje roboticky Miroslav Kavij.
Jsou to klasické bludy. Na obranu dáváme méně, než by bylo třeba, pomoc Ukrajině na naši životní úroveň nemá žádný vliv, díru ve státním rozpočtu ať si komunisté vyříkají s Andrejem Babišem, kterého drželi u moci. Zaprodancem nebyl Václav Havel, ale loutka Kremlu Gustáv Husák.
Pokud jde o samotné téma, soudruzi se za starých a oplakávaných časů drželi toho, že co oko nevidí, propagandu nepálí. Bezdomovectví existovalo i za komunistického režimu v Československu, i když v menší míře než v současnosti. Režim oficiálně tvrdil, že bezdomovectví jako takové neexistuje, protože stát měl zajistit právo na bydlení pro všechny občany. Nicméně realita byla odlišná.
Mnoho lidí, kteří neměli vlastní bydlení, vegetovalo v podivných podmínkách u příbuzných, přátel nebo v provizorních přístřešcích. Oficiálně jako bezdomovci nebyli evidováni, protože nesměli existovat. Ještě bude dost pamětníků, kteří si vzpomenou na různé pověstné „domy hrůzy“ v českých a slovenských městech. Stát sice poskytoval byty za nízké nájemné, jenže se nedostalo na všechny, čekalo se roky, předbíhat ve frontě se dalo díky politické loajalitě, určité profesi nebo členství v komunistické straně. Na takzvané „asociální živly“ se pořádal hon, takže kvůli alkoholismu, kriminalitě nebo nesouhlasu s režimem mohli lidé skončit v ústavech nebo za mřížemi snáze než dnes.
Bezdomovectví je samozřejmě problém, stejně jako třeba zoufale vysoké číslo lidí v exekucích. Politici se obecně moc nepřetrhnou, aby to řešili, protože postižení nemají ve společnosti žádný silný hlas a u voleb je nejspíš stejně nikdo neuvidí. Představovat si ale, že by jejich potíže vyřešil slepenec salónní soudružky Kateřiny Konečné, je naivní. Komunisté dokázali o potírání chudoby krásně mluvit, a zatím jim pod rukama celá země chátrala.
Bezdomovectví je složitý jev a nedá se svést jen na nějakou vládu, jakoukoli. Ztráta zaměstnání, nízké mzdy a dluhy mohou lidi připravit o bydlení, stejně jako rozvody, domácí násilí a konflikty v rodině. K tomu můžeme přidat fyzické a duševní nemoci, závislosti a příslušnost k nějaké skupině vytlačené na okraj společnosti. Vlády většinou lidi nevyhánějí na ulici, pokud to nejsou diktatury, které se mstí svým odpůrcům. Vyčítat se jim dá nejspíš to, že neřeší následky, než že by byly samotnou příčinou.
Pokud by se dnešní komunisté podíleli na nějakém vládnutí, byla by to špatná zpráva pro všechny, pro chudé a bezdomovce ovšem zvláště mizerná. Při svém potěmkinovském řízení by se nejspíš snažili nepříjemné „elementy“ odstranit z dohledu, a kdyby se to nepovedlo, na někoho by to svedli. Dělali to tak vždycky a nic jiného neumí.