Komunista Zdeněk Ondráček odpovídal na otázky Krajských listů. Tam nehrozilo, že by dostal nějaké nepříjemné dotazy. I z toho, co napovídal, jsme se o něm a o komunistech dozvěděli dost. I když nic, co bychom už dávno nevěděli.
Ondráček je lídrem kandidátky KSČM v Královéhradeckém kraji a prý kandidátem na hejtmana. Proto se ho ptali, s kým by komunisté spolupracovali v případné krajské koalici v Hradci Králové. Ondráček: „U nás je na prvním místě občan. Proto jsem vždy připraven jednat s každým.“
Pak následují další myšlenky: „Evropská unie by měla poskytovat dotace pouze státům a nechat na nich, jaké projekty se z toho budou realizovat.“ Dotace by neměly být podmiňovány dodržováním právního státu.
„A je správné, jakým způsobem je to nyní prováděno proti Polsku a Maďarsku?“ napovídají otázkou Krajské listy.
Ondráček: „Ze strany EU je to v podstatě vydírání nebo útisk. Buď budete poslouchat, nebo… Prostřednictvím krajů si tak vytváří politickou páku na vládu. Za mě je to špinavá politika velkých zemí EU, jako je Německo a Francie. V tomto se mi zamlouvá politika Maďarska, které si diktovat nedá a nenechá bruselské byrokraty kafrat do oblastí, do kterých jim z národní podstaty státu nic není. To se u nás, bohužel, neděje.“
Pak ještě o tom, jak by rád zrušil Senát: „Jsem trvalým kritikem potřebnosti Senátu. Bez Senátu jsme byli několik let po vzniku ČR a také to šlo. Pro mě je to jen odkladiště veřejně známých osob. Senátoři sami sebe označují za vítěze voleb. Ano, to mají pravdu, ve volebním systému, v němž jsou voleni, jsou opravdu vítězové, ale už nedodávají, že to vítězství má pachuť jen několika jednotek tisíců hlasů oproti těm desetitisícům, kteří považují Senát za nepotřebný a tak k volbám ani nešli.“
Prostě představy o politice podle příslušníka Pohotovostního pluku VB a ideového agitátora čety z roku 1989, který nasadil síly pro udržení senilní kliky KSČ u moci a bušil lidi. Tam jsme mohli vidět, jak je pro něj „na prvním místě občan“. Možná občan Husák a občan Jakeš. Že je mu blízké autoritářské řízení, které se nemusí na nic ohlížet, je pochopitelné. Senát nemůže mít rád, protože tam jsou extremisté eliminováni. Jeho sympatie patří spíše separatistické Doněcké lidové republice, kde se nechal vítat červeným kobercem a státní hymnou, jako by byl nějaký představitel České republiky. V posledních dnech se postavil na stranu zdiskreditovaného režimu běloruského diktátora Lukašenka.
Ale je hezké, že vidíme, jak se nám komunisté „demokratizovali“.