Je to stejné, jako když odvalíte kámen, pod kterým je mraveniště, a pozorujete hemžení zmatených mravenců. Velmi podobné je i počínání představitelů parlamentní levice s blížícími se volbami do poslanecké sněmovny a s přibývajícími průzkumy, které jim nevěstí nic dobrého. Objevují se různá blábolivá prohlášení, která se snaží popsat a zachytit, v čem je problém, případně zmatené pokusy vybízející k té či oné akci. Ty ale nikam nevedou a zůstávají pouhým mlácením prázdné slámy. Týká se to sociálních demokratů i komunistů.

„Levice je opravdu ve složité situaci. Vidím velký problém v uvědomění si samotných činovníků levice skutečnou situaci levicového hnutí. Střední ani starší generace nevidí reálný důvod ji volit. Ostatně politické hnutí a politické strany nabízejí přibližně stejné programové věci. Lze zaujmout dlouhodobými programovými body, ale je třeba přehodnotit strategii a taktiku jejich dosahování. Levičáckými výkřiky obarvenými ekologickými pozlátky toho dlouhodobě dosáhnout nelze. To neznamená, že ekologie nemá být jedním z hlavních témat levice, vedle obhajoby lidské práce a důstojné odměny za ni,“ píše v Haló novinách poslanec a místopředseda KSČM Stanislav Grospič (citace z článku ponecháváme bez jazykových úprav).

Komunistický politik se v nastalé situaci bezradně plácá a zjevně neví, čeho se chopit. Nejde o to, že by si činovníci levice neuvědomovali skutečnou situaci levicového hnutí, ani o to, že by si nechali vyfouknout svůj program jinými stranami a hnutími a měli chybnou strategii a taktiku.

A už vůbec není problém v levičáckých výkřicích obarvených ekologickými pozlátky. On snad někdo z poslanců a poslankyň za komunistickou stranu či ČSSD vykřikuje něco takového? Komunisté halekají něco jiného, mají plnou pusu boje s kapitalisty a miliardáři, a pak jednoho z nich drží u moci a spolu s ním hlasují pro daňový balíček rušící superhrubou mzdu.

A sociální demokraté se neustále zaklínají tím, jak myslí na lidi, co dělají všechno správně, ale neměli štěstí na vysoký plat, a jak kvůli nim šli do vlády, přitom si však užívají poslední možnost mít vládní funkce a další posty. A na Andreje Babiše sice sem tam dělají ramena, ovšem ustoupí mu vždycky, když jde do tuhého, nebo se nechají obejít a nevadí jim, že s nimi zachází jako s onucí, protože součástí jeho kabinetu zkrátka chtějí být.

Komunisté na straně národního kapitálu

A v tom to právě vězí: Jak mají voliči důvěřovat a vážit si sociálních demokratů a komunistů, když si oni sami sebe neváží a nechali se vysát a využít hnutím ANO a jeho předsedou? Pokud vládu podporují nebo v ní rovnou figurují a není nic, co by je přimělo svůj postoj změnit – a raději mu vše obětují, jak jim mají občané věřit, že skutečně existují nějaké hodnoty a ideály, pro které by byli ochotni zapomenout na své zájmy?

Stanislav Grospič místo toho vypráví zkazky a pohádky: „Pro levici je tu však ještě moment zcela lstivé, celou Evropou, včetně Evropské unie, jejích orgánů Evropské komise, Evropského parlamentu, se táhnoucí a stupňující se vlny nenávistného antikomunismu a především rozdělování společnosti. Mocné vládnoucí elity a nadnárodní kapitál zvolily strategii, v době covidové pandemie nanejvýš pro ně sebezáchovnou, rozdělit společnost, a tak ji ovládat a řídit. Národní stát, buržoazní parlamentarismus je dávno mrtvý,“ zdůrazňuje místopředseda komunistů.

Podle něho by se činovníkům levice měla dnešní doba jevit zcela zřetelně jako mocenský souboj kapitálových skupin. Tak proč se komunisté v tomto boji nechávají zneužívat miliardářem Babišem? Protože jsou to prostě jen řeči, na kterých nezáleží a které ani sami komunističtí funkcionáři nemyslí vážně. Tak proč by je měl brát vážně někdo jiný?

Zmínky o „mocné vládnoucí elitě“, „nadnárodním kapitálu“ či „mrtvém buržoarzním parlamentarismu“ jsou jen automaticky používanými floskulemi, které recitují jako básničku. Možná se u toho jsou schopni dostat i do toho správného transu a rozhořčení, ale nic to nemění na tom, že jsou výměnné obchůdky, handly a dohody, které jim stojí za to uzavřít spojenectví s představitelem „mocné vládnoucí elity“ a národního, tedy nikoli „nadnárodního kapitálu“.

Nedůstojná role sociální demokracie

Sociální demokraté jsou na tom ještě hůř. Hejtman Pardubického kraje a bývalý místopředseda ČSSD Martin Netolický v pátek na své facebookové stránce v souvislosti se schválením daňového balíčku a zrušením superhrubé mzdy napsal, že pohár přetekl a že sociální demokracie musí odejít z vlády, která v noci na pátek přestala fungovat, jinak bude všem pro smích.

Dále čtěte

Bývalý europoslanec za ČSSD se mýlí. Pokud bude vláda po volbách vytvořena bez ANO, naplní se vůle většiny voličů

Česká politika je v pohybu. Stačí se podívat na poslední dva volební průzkumy agentury Kantar CZ. Ten aktuální přisoudil hnutí…

Pohár samozřejmě přetekl už dávno a Česká strana sociálně demokratická je pro smích minimálně od doby, co si nebyla schopna prosadit na ministra zahraničních věcí svého kandidáta Miroslava Pocheho, případně později na ministra kultury svého místopředsedu Michala Šmardu. Myslet si, že bude pro smích až teď, je velký omyl.

„Je to super. Probudil jsem se do rána, kdy se dozvím, že daně klesnou o 10 %. Výborná zpráva. Je to závěr čtyřletého populistického snažení Babiše, které skončí nejen krizí společenskou, ale také ekonomickou. Za koronavirus nemůže, ale za mimořádné dluhy a nedržení dohod již ano (po včerejším dni přemýšlím, jestli vůbec v jazyce českém mohu toto slovo vyjadřující souhlas vůbec používat),“ zdůraznil Netolický.

A dodal: „Nedůstojná role ČSSD by měla rychle skončit. Ať si dovládne, s kým chce. Nebudu možná populární, ale cítím elementární zodpovědnost vůči nám všem. České republice, krajům, obcím, tedy všemu, co jsme za třicet let vybudovali, schválili. Nejde ani o to, že obce a kraje mohou rezignovat na jakékoliv investice včetně evropských, ale jde o principy, zásady a zdravý selský rozum. Blahopřeji ke snížení daní, nyní musí zeštíhlet veřejný sektor. Asi chce vláda méně krajů, méně obcí, méně veřejných služeb. Dobře.“

Nedůstojná role sociální demokracie bohužel, zdá se, nekončí. Předseda partaje Jan Hamáček z vlády odejít nechce a tento názor převážně sdílejí i krajští představitelé sociálních demokratů. Netolického snaha je sice dobře míněná a je více než pochopitelná, jedná se však o pouhé plácnutí, které zřejmě k ničemu nepovede.

Levice je skutečně ve složité situaci a bude to jen horší. Její představitelé hledají dno, které stále ne a ne najít. S nadcházejícími sněmovními volbami se však neúprosně přibližuje. Po nich s velkou pravděpodobností dnešní parlamentní levicové partaje už budou zajímat jen málokoho.