Deník FORUM 24 již upozornil na skutečnost, že na oficiálních stránkách Komunistické strany Čech a Moravy, která je součástí aktuální parlamentní většiny podporující vládu Andreje Babiše, visí text k výročí zavraždění Milady Horákové. Toto stanovisko je nadepsáno: „Diskutovat můžeme o trestu, nikoli o vině.“

Jinými slovy: Komunisté by Miladu Horákovou postavili před soud znovu. Jejich moderní a demokratický image spočívá v tom, že tentokrát by ji možná nezabili. Ale ani to není jisté. Autor textu Tomáš Kaláb, kandidát do zastupitelstva Olomouckého kraje, by o trestu smrti rád debatoval, takže možná by ho zopakoval. Ale možná by Horákovou „jenom“ zavřel do kriminálu. 

Zastavme se u vysvětlení, proč bylo správné, že Horáková stanula před soudem. Je to pozoruhodný průhled do rudé hlavy. Pan Kaláb píše:

„… nelze divit, že se ocitla před soudem. Její kontakty s bývalými spolustraníky Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou, kteří v exilu navázali spolupráci s cizími zpravodajskými službami, musely být logicky vyhodnoceny jako nepřátelské vůči tehdejšímu československému státu.“

Podle komunistů je dodnes zločin „udržování kontaktů“. V právním státě žádný takový trestný čin samozřejmě neexistuje. A konstrukce, že spolustraníci navázali spolupráci s cizími zpravodajskými službami, jednak vůbec nesouvisí s konkrétními činy Milady Horákové a jednak je směšná. Komunisté také navázali „kontakty s cizí zpravodajskou službou“, konkrétně se zločineckou sovětskou, a té sloužili jako skuteční vlastizrádci. Služby demokratických zemí pro občany našeho tehdejšího státu nebezpečné nebyly. Byly nebezpečné jenom pro komunisty, kteří si násilně uzurpovali moc a nebyli tudíž legitimní vládnoucí stranou.

Absurdní lží je následující vysvětlení dobového mezinárodního kontextu:

„Už od konce druhé světové války bylo zřejmé, že se Američané se svými západními spojenci připravovali na vojenskou konfrontaci se Sovětským svazem. S tímto harašením zbraněmi kalkulovali ti, kteří svůj mocenský boj v únoru roku 1948 prohráli svými diletantskými a naprosto nepřipravenými politickými kroky. Je zřejmé, že československý lid, tehdy ještě ve valné většině spontánně podporující nastoupenou cestu k socialismu, se nechtěl nechat vtáhnout do dalšího osudového válečného konfliktu. Právě proto byli Horáková a další souzeni.“

Pomiňme, že podle komunisty Kalába jsou viníky puče v únoru 1948 nikoli gangsteři, kteří násilně a protiprávně převzali moc, nýbrž diletanti, kteří to svými chybami oněm gangsterům umožnili. To dobře ukazuje komunistický pohled na právo.

Podstatné pro současnou situaci totiž je Kalábovo zaměření na údajné západní harašení zbraněmi, s kterým nesouhlasil československý lid. Pravda je taková, že měl Západ na přelomu 40. a 50. let ze Sovětského svazu hrůzu, protože právě procitl z falešného snu o spojenectví se Stalinem. Sovětský svaz se projevil jako agresivní dobyvatel a národy střední a východní Evropy se ocitly nedobrovolně v jeho rozšířeném totalitním panství. Opticky to u nás bohužel provázely průvody nadšených pracujících, ale komunisté si dali v roce 1948 velký pozor, aby svoji skutečnou vůli již voliči projevit u svobodných voleb nemohli.

Je naprosto skandální, že na webových stránkách strany, která je klíčovým pilířem současné Babišovy vlády, visí toto zločinecké stanovisko. Ukazuje, že KSČM není ani náhodou demokratická strana. Naopak. Komunisté by neváhali znovu posílat lidi do kriminálů za politické názory. Jen kdyby mohli.

V hnutí ANO je ještě pořád pár lidí, kteří dbají na svůj image solidních lidí a svoje lumpárny provádějí tak, aby nebyly tak okaté. Je to třeba pan poslanec Kolovratník, pan Nacher nebo Vondráček. Trápí je, když z nich někdo dělá netvory, a snaží se proto vehementně předstírat, že jsou normální lidé. Tak tady mají příležitost ukázat, jak to s nimi je. Pro žádnou demokratickou stranu nemůže být přijatelné, aby ji držela u moci taková zvrácená parta, jakou je KSČM. Jenže pro ANO to přijatelné je.