Komunisté propadli návalu legislativní tvořivosti a napadlo je, že by příživnictví mělo být trestné. Navrhují tedy doplnit zákon a další paragraf. Zní to takto: § 228a. Příživnictví. „Kdo se bez vážné příčiny soustavně vyhýbá poctivé práci, či možnosti opatřit si prostředky jinak zákonným způsobem a žije na úkor jiného či jiných a opakovaně odmítá práci, která je mu nabízena, bude potrestán trestem obecně prospěšných prací, propadnutím majetku, peněžitým trestem, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákazem činnosti, zákazem pobytu, zákazem vstupu na sportovní nebo kulturní a jiné společenské akce, odnětím řidičského průkazu, ztrátou čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátou vojenské hodnosti, vyhoštěním nebo trestem odnětí svobody na 6 měsíců.“

Nemá to být údajně nic, co by mělo něco společného s postihem za tzv. příživnictví v minulém režimu. Pamětníci vědí, o co šlo. Režim se chlubil, že každý má právo na práci. V praxi to znamenalo, že každý musel mít v občance razítko, že je zaměstnán. Rozumějme, nikoli, že pracuje, ale že je zaměstnán. Jednou jsem jako šestnáctiletý neměl v občance razítko, že jsem student, a ve vlaku na mě křičel příslušník železniční policie, že jsem pro něj obyčejný příživník. Ještě že jen obyčejný.

Chtělo by se říci, že pokud je někdo příživníkem, jsou to především činovníci komunistické strany, protože jejich přínos společnosti je nulový (spíše záporný) a pobírají za to peníze z kapes daňových poplatníků. Pokud se ale budeme držet jen samotného návrhu, nabízí se několik otázek. Co je „vážná příčina“, co je „soustavně se vyhýbá“, co je to „poctivá práce“ a tak dále.

Poctivé práci se vyhýbají především poslanci za KSČM, a to už asi 27 let. Možná by neměli s návrhy změn v zákonu tolik riskovat.