Kostěj Nesmrtelný komunistické žurnalistiky Jaroslav Kojzar se v Haló novinách rozhořčil nad tím, že o levicové akci pořádané na Klárově televize nereferovala. O všem ostatních ano.
Píše: „Z pohledu ‚kavárny‘ v akcích, které byly předem organizovány a jistě nikoli za málo peněz, šlo o strašení diktaturami, nesvobodou, komunismem (aniž kdokoli z těch mladých věděl, co vlastně je ten komunismus), prezidentem Zemanem, jenž nás prý vede místo na Západ, kam patříme, na Východ do područí Ruska. Dozvěděli jsme se leccos.“
To pravé se ovšem lidé měli dozvědět na Klárově.
„Na Letné se sešli ti, jimž vyhovuje prezident Zeman, dole v podhradí, na zmíněném Klárově, další, kteří stejně jako spisovatelka Procházková, lékař David, sociální demokrat Foldyna, lékař-voják Obrtel, komunista Skála, a další řečníci jsou jednotni v odporu proti válce, proti snaze o americké ovládnutí světa a myšlení a také straní Zemanově nezávislosti.“
Předně je půvabné, když si normalizační komunista, proslulý štvavým psaním proti Václavu Havlovi v 70. letech najednou stěžuje, že o jejich nepříliš navštívené akci nic nevysílala televize.
Nejde o jednoho zlostného komunistického staříka, jehož doba už minula a on to pořád není schopen zkousnout. Kojzar je příznakem toho, že komunisté nejsou normální politická strana. Je to extremistická skupina, která parazituje na demokracii. Její funkcionáři si užívají života více, než by to bylo možné za dob oplakávaného husákovského socialismu. Proto jim také mladí stalinisté vyčítají zburžoaznění a mají pocit, že komunistická strana ztratila svou revolučnost. To ztratila už dávno, nejpozději po únoru 1948.
Za Kojzarových dob nesměl nikdo z opozice v tehdejších novinách dostat ani řádek, v televizi ani vteřinu. Ani jména takových lidí se nesměla většinou objevit. V knihovnách se knihy nevyřazovaly podle závadného obsahu, ale podle závadných jmen autorů, ať už by napsali cokoli. Dnes se komunisté promenádují v televizních pořadech, jsou v parlamentu, mají své noviny, pořádají si svoje akce. Když byla jakákoli opozice umlčena, Kojzar samozřejmě mlčel a na pronásledování se sám podílel.
Nemá ani cenu to rozebírat. Jen je třeba mít na paměti, že komunisté jsou pořád stejní a v řízení státu nemají co pohledávat.
