KSČM je sice poměrně dost rozdělená, téměř s jistotou však dnes víme, že její poslanci podpoří vládu miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Nad tímto propojením se čas od času u některých lidí objevuje údiv – jenomže zbytečně. Komunisté mají s Babišem mnoho společného: Přes minuost až po vřelý vztah k centralizaci majetku a moci.
Komunistický režim před rokem 1989 fungoval poměrně jednoduše: Všechna moc byla v rukou strany, strana byla stát a stát byl strana. Soukromé vlastnictví a zejména jakékoli soukromé podnikání bylo zlikvidováno. Dnes to v České republice funguje podobně, jen je moc i kapitál za pomoci státní správy (vzpomeňme si například na likvidace podnikatelů prostřednictvím zajišťovacích příkazů) kumulován do holdingu Agrofert. A Agrofert je Babiš a Babiš je taky premiér. Co by tedy na věci mělo komunistům vadit?
Dalším znakem režimu, který v Československu fungoval až do roku 1989, bylo znesvobodnění médií. Komunisté dovolili zveřejňovat jen to, co se jim hodilu. Ostatně – kolikrát jste v poslední době otevřeli Mf DNES nebo Lidové noviny? Už jste taky četli o smrtících komárech, autolékárničkách, mizerné úrodě meruněk nebo nějaký ten vhodný únik z vyšetřovacího spisu? Ano, Babišova média – a můžeme si být jisti, že ta, která mu nepatří, upřímně nenávidí – fungují s velkou dávkou cenzury, kterou z historie dobře známe. A abychom nezapomněli- televize bývala státní a to by se líbilo jak Babišovi, tak komunistům. Je to přece zkorumpovaná pakáž.
Ti, kdo zažili komunistick vlády, často vzpomínají na to, kolik v nich sedělo hlupáků, polovzdělanců a buranů. Když se podíváme na záběry ze sjezdů ÚV KSČ, vždycky vidíme ty samé osoby. Poznáte je na první pohled. A člověk nemusí být kdovíjaký znalec politiky, aby viděl ty oddané Babišovy ženy (v čele s Alenou Schillerovou), aby nedočkavě čekal, až se zase k něčemu vyjádří Taťána Malá, nebo aby ho nezaráželo, kde vzal kvalifikaci pro ministerstvo Adam Vojtěch. Takže také úroveň „odborníků“ je někde v roce 1980.
I kdyby ale člověk o Babišově konání v posledních letech mnoho nevěděl, jedna věc je jasná: Byl to člen KSČ, představitel komunistické nomenklatury, který pracoval v zahraničním obchodě, a hlavně agent Státní bezpečnosti. I kdybychom se o něm nedozvěděli už vůbec nic jiného, nemůžeme být překvapeni. Mají společnou minulost, chystají i společnou budoucnost. Vědí, co od sebe čekat: Nic. Vědí, v čem si mohou věřit: V ničem. A vědí také, co chtějí. Všechno.
Agent Bureš si podal ruku s agentem Falmerem. A díky sociálním demokratům nám budou vládnout společně.
