Někdo by řekl, že když zemře tak významná postava československého a českého komunismu, věnují mu komunisté nějaké zamyšlení, reflexi, přehled jeho života a díla. A ono nic. Jak mohlo dojít k tak zvláštnímu opomenutí?

Zpráva se objevila pozdě večer, tak chápeme, že papírové Haló noviny to třeba nestihly. Žijeme ale v době internetu. To je sice americký vynález provozovaný na amerických počítačích, ale komunisté ho také používají, byť ne moc ohromujícím způsobem. Když se ale před polednem podíváme na stránky Halonoviny.cz, nenajdeme tam o odchodu bývalého generálního tajemníka nic.

Na internetové stránce Kscm.cz je jedna věta: „Ve věku 97 let zemřel Miloš Jakeš. KSČM vyjadřuje hlubokou soustrast pozůstalé rodině.“ Tak nevíme, jestli je to pocta. Prostě se řekne „Miloš Jakeš“ – možná je to míněno jako pojem, ke kterému není třeba nic dodávat. To je pochopitelně pravda. Jenže k tomu jménu se toho dost dodává ze všech stran a také od doby, kdy byl Jakeš ve funkci, přišla celá jedna generace, tak by to třeba za nějakou připomínku stálo. Ale nestálo. Komunistům.

Třeba tím dávají komunisté najevo, že s ním nemají nic společného, vždyť KSČM jsou přece jiná strana než KSČ a nemají žádnou minulost, historii, nikdo je nemůže spojovat s tím, co bylo, a tedy jim ani nic vyčítat. Pak je ale otázka, proč chodí zvyšovat svou politickou uvědomělost k hrobu Klementa Gottwalda. Ten přece taky vedl jinou stranu, když to budeme brát takhle. Jestli ale soudí, že komunista je prostě komunista a na straně tak nezáleží, je na tom Jakeš stejně jako oni. Kromě toho naprostou většinu členů KSČM tvoří členové bývalé KSČ, včetně současného předsedy Vojtěcha Filipa. Měli by vzpomenout na někoho, kdo s nimi prošel takový kus budovatelské cesty. A Marta Semelová se s Jakešem na 1. máje objímala a on na tyto oslavy rád každoročně chodil.

Dnešním komunistům, jak lze snadno doložit z jejich výroků, nedělá těžkou hlavu proces s Miladou Horákovou, neradi slyší o popravě generálního tajemníka KSČ Slánského, invazi v roce 1968 musíme podle nich vidět tak nějak v širších mezinárodních souvislostech, za normalizace byla práce a organizovaly se odborové rekreace a bylo víc krav a prasat. Tak proč by v tom všem marasmu vadil Jakeš?

Možná tu jedno vysvětlení je. Jakeš byl totiž kdysi nejen mocný, ale protože se účastnil úpadku moci a velký myslitel to nebyl, byl směšný. Vlastní zločiny komunistům nevadí. Když se to vezme kolem a kolem, zločiny přece mohou být i velkolepé a ty jejich skutečně byly. Lidé měli strach a to jim přišlo v pořádku a dodnes zřejmě cítí vůči svým obětem pohrdání. Jenže směšnost je něco jiného. Komunista je zvyklý, že je nenáviděn, ani se tomu nemůže moc divit, ale to nejhorší je, když se z něj stane legrační kašpárek. To není revolučně úderné, to není diktatura proletariátu, to je fraška.

Takže nakonec ani žádný Pochod padlých revolucionářů. Zůstalo jen ono staré: „Prach jsi a v prach se obrátíš.“