Chronická ztráta paměti nebo drzost. Jen tak se dá nazvat to, co napsala v komunistických Haló novinách (6. 2.) s. Monika Hoření. Vyšla z toho, že naši zemi navštívil čínský umělec, mimo jiné tvůrce pekingského olympijského stadionu a kritik tamního režimu Aj Wej-wej. Jako umělce ho pochválila, ale pak ho za jeho názory na komunisty pokárala.
Píše: „Tento týden jsem zaznamenala v krátkém televizním šotu Aj Wej-wejovo vyjádření o komunistech. Nechce-li se veřejně znemožnit, nemůže svá slova mínit vážně. Řekl totiž, že ‚přirozeností komunistů je příliš se nestarat o kulturu. Zničit starý svět a vytvořit nový‘ Mínil tím zřejmě čínské komunisty.
Komunisté usilují o nové, spravedlivější uspořádání světa, to ano, ale nemá to nic společného s neúctou ke kultuře. Aj ve svých úvahách zamrzl v dávné minulosti. Kladu si otázku, proč jezdí davy turistů do Číny. Cestovatelé z celého světa touží zachytit současnou dynamiku této miliardové země, ale také se chtějí kochat starobylými památkami tisícileté říše, o které pečuje současná čínská společnost. Byla jsem osobně na Velké čínské zdi, navštívila areál císařského paláce Zakázané město, zhlédla expozici v muzeu miauského nemateriálního dědictví Miaomei, jež uchovává památky na kulturu jedné z menšin žijících v Číně. Jiní viděli na vlastní oči, jak Čína opečovává historický areál Terakotové armády atd. atd. Proto nemohu Ajova slova přijmout.“
Těžko říct, co myslí ohledně historie s. Hoření slovem „dávná“.
Zpráva odborníků čínského Státního úřadu pro kulturní dědictví (SACH).říká, že čínský ekonomický rozvoj zničil v uplynulých třech desetiletích až desítky tisíc historicky cenných oblastí po celé Číně. Už v roce 2009 o tom psal britský Guardian, u nás Deník referendum.
Citujeme: „V některých případech byly na místech zbořených památek postaveny jejich náhražky. Stalo se tak například v několik staletí staré obchodní ulici Qianmen v Pekingu. V jiných případech zmizely kulturní památky úplně. Minulý měsíc zničila nezákonná těžba ve vnitřním Mongolsku část Velké čínské zdi. Podle Šan Jixianga, ředitele SACH, dosud (2009) odborníci prozkoumali více než 775 tisíc památek. Průzkum by měli dokončit do roku 2011. Podobné průzkumy proběhly i v letech 1956 a 1982, ale nebyly dokončeny. Podle oficiálních údajů bylo zničeno skoro jednatřicet tisíc památek ze seznamu v roce 1982.“
Takže žádná dávná minulost, ve které Aj Wej-wej údajně zamrzl. Na vině ničení památek je bezohlednost, kterou doprovází budování zavlažovacích kanálů a sítí vysokého napětí. Úřady se někde snažily památky zachránit, to je pravda, ale často se to nepovedlo.
He Shuzong z Pekingského centra pro ochranu památek řekl tehdy Guardianu: „Posledních 20 let se kvůli rychlému rozvoji dařilo ochraně kulturního dědictví velmi špatně. Situace je dokonce ještě horší než při kulturní revoluci, tehdy byla většina škody spáchána pouze na menších věcech, ale nebyly ničeny starověké kobky, budovy nebo historická města. (…) Peking má asi 25 chráněných oblastí a já si myslím, že jen polovina z nich je skutečně chráněna.“
Ani u nás bychom nemuseli chodit moc daleko. Komunistický režim sice některé hlavní památky udržoval kvůli turistickému ruchu, ale zničil například starobylé město Most. Nechal taky spadnout nesčetně venkovských zámečků a kostelů, které by ještě mohly stát, kdyby tu komunisté čtyřicet let nevládli a tak dále.
Když už někdo nemá historickou paměť, udivuje aspoň to, že čeští komunisté pořád tak lnou k současnému komunistickému režimu v Číně, na kterém je komunistický jen název. Jinak se jedná o asociální nedemokratický kapitalismus. To ale komunistům nevadí, oni mají rádi mocné protějšky, ke kterým se mohou lísat a doufat, že se třeba na nějakých výhodách moci jednou přiživí.