Do redakčního e-mailu mi přistála nevyžádaná pošta přímo ze samého centra „jediné skutečně protivládní alternativy“, jak se KSČM na svých webových stránkách tituluje. A je to pošta aktuální, neboť se týká problematiky společnosti ČEZ, které poté, co tato společnost oznámila své hospodářské výsledky, rozumí v opozici i mimo parlament úplně každý. Komunisté rozhodně nejsou první.
Jakou váhu má požadavek strany, která není v parlamentu, a jak to tak zaplaťpánbůh vypadá, už se do něj nevrátí? Pokud odpovíte, že žádnou, případně to přirovnáte k řevu mravence, máte pravdu. Ale přesto cosi, co je označeno jako tisková zpráva, praví: „KSČM dlouhodobě požaduje stoprocentní majetkové převzetí ČEZ státem za účelem kontroly výroby elektřiny i její distribuce a v neposlední řadě i pro nutnou dostavbu jaderných elektráren, kde ČEZ musí sehrát zásadní roli.“
To však není, jak by řekl guru teleshoppingu Horst Fuchs, všechno. Komunisté se nic nového nenaučili, ale nic starého nezapomněli. A tak na povrch opět vyhřezne nenávistná zášť, byť na oko maskovaná jako péče o blaho všech. „Zisk společnosti ČEZ za minulý rok přesáhl rekordních 80 mld. Kč. Na dividendách pak vyplatí letos asi 64 mld. Kč. Z toho sice 44 mld. státu jako majoritnímu akcionáři, ale zbylých 20 mld. Kč drobným akcionářům. Ti rovněž brání tomu, aby ČEZ všem zákazníkům zlevnil cenu elektřiny pod vládou stanovený strop,“ píše se ve zprávě, kterou poslal a zřejmě tedy i stvořil mediální zástupce KSČM Roman Roun.
Pijavice nenažrané z řad malých akcionářů je třeba zašlapat, rozkulačit, pozavírat. Jako by ozvěna z dálky přinášela hysterický řev: „Nechť na ně rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování. Nechť je ohněm, který do kořene vypálí tuto hanebnou hlízu zrady. Nechť je zvonem volajícím po celé naší krásné vlasti k novým vítězstvím na pochodu k slunci socialismu.“ To už jsem někde slyšel. A nedopadlo to vůbec dobře.
Podle milovníků rudé barvy a všech demonstrací na Václavském náměstí je Fialova vláda zcela nečinná a přesouvá dopady krize na občany. „Nejsou peníze na dorovnání mezd a důchodů o inflaci. Na zvýšení státního příspěvku církvím, valorizaci platů poslanců nebo na nákup zbraní se ale zdroje najdou vždy.“ Jsme zpátky u polívčičky uvařené z malosti, neschopnosti a závisti, navíc okořeněné špetkou antiklerikalismu a hojně zahuštěné proruskou mantrou o financích na nákup zbraní.
Inu, myšlenky, které svojí hloubkou závodí s Mariánským příkopem.