Nová studie popisuje kontrolu porodnosti v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang: povinnou antikoncepci, násilné sterilizace a nucené potraty. Tak vypadá v praxi ona vychvalovaná stabilizace čínské společnosti.

Badatel Adrian Zenz se dlouhodobě věnuje pekingské politice vůči „problematickým regionům“ ČLR, tedy Tibetu a Sin-ťiangu. Významně se podílí na odhalování probíhající kulturní genocidy v obou oblastech. Poté, co pro nadaci Jamestown zpracoval novou zprávu, v níž upozorňuje na šokující skutečnosti v „kontrole porodnosti“ mezi ujgurským obyvatelstvem čínského Východního Turkestánu, oznámila čínská státní média, že na něj podají žalobu pro urážku na cti.

Podle jeho slov se vyhrůžka ve stranickém plátku Global Times, který je de facto orgánem vnější propagandy Komunistické strany Číny, objevila poté, co Washington Post v souladu se Zenzovými zjištěními otevřeně označil čínskou politiku v Sin-ťiangu za genocidu a vyzval k bojkotu zimních Olympijských her, které se mají konat v Pekingu v roce 2022.

O den později (9. července večer) žalobu nepřímo potvrdilo i čínské Ministerstvo zahraničních věcí ústy nechvalně proslulého zastánce „vlčí diplomacie“, mluvčího Čao Li-ťiena.  Z jeho vyjádření není jisté, o jakou žalobu by se mělo jednat, nicméně čínská vláda dala jasně najevo ambice zasahovat do občanských svobod nejen vlastních, ale i cizích občanů, jak ukazuje nedávno přijatý hongkongský „zákon o státní bezpečnosti“. Ten podle analýzy webu Axios umožňuje trestně stíhat každého, kdo se proti zákonu proviní, kdekoliv ve světě.

Společně se Zenzem chce Peking také zažalovat Australský institut strategické politiky (ASPI), který pravidelně zveřejňuje informace týkající se čínského vlivu v zahraničí a působení Jednotné fronty v Austrálii, ale i jinde po světě.

KS Číny žaluje zahraniční vědce

Zenz byl jedním z prvních badatelů, kteří veřejně upozornili na represe vůči Ujgurům a dalším turkickým etnikům v Sin-ťiangu. Vloni na podzim Zenz rovněž svědčil na půdě amerického Kongresu v případu zneužívání nucené práce Ujgurů internovaných v „převýchovných střediscích“. Letos na jaře publikoval podrobnou analýzu uniklých oficiálních dokumentů čínské komunistické strany ohledně převýchovy Ujgurů v koncentračních táborech v okrese Karakaš, tzv. Karakašského seznamu.

Ve svém novém výzkumu na základě analýzy oficiálních čínských dokumentů se Zenz zaměřuje na drastická opatření, jež mají vést k redukci ujgurské populace v Sin-ťiangu a zvýšení procenta etnicky čínského obyvatelstva ve strategicky důležitém regionu. Ten díky své poloze ve středu Asie hraje klíčovou roli v Si Ťin-pchingově iniciativě Pás a cesta (BRI), resp. projektu tzv. Nové Hedvábné stezky. Omezení porodnosti Ujgurů, smíšené svazky a stěhování chanského obyvatelstva do Sin-ťiangu má napomoci rychlejší asimilaci a „sinizaci“ muslimských etnik s kulturou, která je od čínské velmi vzdálené, zato je však blízce spřízněná s kulturou dalších středoasijských národů, jako jsou Uzbeci, Kyrgyzové či Kazaši. Cílem čínské politiky v Sin-ťiangu je „harmonizace“ a „stabilizace“ společnosti, tj. odstranění (nebo spíše potlačení) společenských rozporů a frustrací, jež v minulosti vedly v extrémních případech i k násilným protestům či terorismu. Je zřejmé, že čínská národnostní politika v Sin-ťiangu, stejně jako v Tibetu, dlouhodobě a opakovaně, čínská vláda však reaguje stupňující se kontrolou a stále tvrdšími represemi.

Svou novou studií Zenz jasně dokládá, že politika čínské vlády v Sin-ťiangu je založena na závažném porušování základních lidských práv a naplňuje podle něj dokonce kritéria genocidy, definované Úmluvou o zabránění a trestání zločinu genocidia, schválenou Valným shromážděním OSN v prosinci 1948.

Zenzova zpráva hovoří o konkrétních případech nucené antikoncepce, sterilizace a separace v ujgurských rodinách počínaje rokem 2016, kdy byla zahájena drastická „protiextremistická“ a „stabilizační“ politika v Sin-ťiangu. Čínská vláda v tomto ohledu navazuje na zkušenosti získané během čtyř dekád „politiky plánované porodnosti“ (ťi-chua šeng-jü 计划生育), jež byla uplatňována po celé ČLR a byla v zahraničí známá jako „politika jednoho dítěte“. Zpráva se opírá o přímá svědectví, jež se v minulých letech nárazově objevovala v médiích. Jejím hlavním přínosem je však pečlivá analýza oficiálních dokumentů, dat a statistik.

„Stabilizace“ porodnosti sterilizací

Z analýzy vyplývá, že růst ujgurské populace v ČLR v posledních letech drasticky poklesl – v některých oblastech téměř na nulu. Dokumenty dále odhalují vládní projekty masové sterilizace v chudých zemědělských oblastech jižní části Sin-ťiangu (zejména v prefekturách Aksu, Kašgar, Chotan a Bajangol). Soudě podle objemu alokovaných zdrojů, sterilizace mohly být provedeny statisícům ujgurských žen s dvěma a více dětmi. Zenz ukazuje, že, zatímco zhruba 860 tisíc Chanů trvale žijících v Sin-ťiangu se z oblasti v letech 2015-18 odstěhovalo (zřejmě kvůli narůstajícímu tlaku vyvolanému etnickými nepokoji a následným zaváděním bezpečnostních a represivních opatření), dva miliony obyvatel z řad etnických Číňanů se naopak nově přistěhovaly do sinťiangských měst a osad, kde již Chanové tvoří většinu. Podobně jako v Tibetu, i v Sin-ťiangu vláda nešetří pobídkami, jimiž láká chanské obyvatelstvo k migraci, ať už je to nabídka nadstandardně ohodnocených pracovních míst, sociální a zdravotní péče či různé benefity jako např. zajištění luxusního bydlení apod.

V první části studie Zenz ukazuje, jak ČLR od svého založení v roce 1949 do současnosti podporovala zvyšování poměru chanského obyvatelstva v populaci Sin-ťiangu, přičemž důležitou roli hrála státem a armádou zaštiťovaná kolonizace prostřednictvím budování zemědělských osad, tzv. Xinjiang Production and Construction Corps (čínský známé jako „ťien-še ping-tchuan“ 建设兵团, tedy „budovatelské jednotky“ – polovojenské oddíly založené v 50. letech). Od 90. let 20. století migraci Chanů do oblasti znovu podpořil rozvoj průmyslu, infrastruktury a měst umožněný masivním financováním z vládního programu „rozvoje západu“ (si-pu fa-čan 西部发展). Tento program měl pomoci vyrovnat rozdíly mezi rozvinutými a bohatými oblastmi na východním pobřeží ČLR a zaostalými a chudými západními oblastmi, jež kromě Sin-ťiangu a Tibetu zahrnují také provincie Čching-chaj a Kan-su s velkým procentem nechanského obyvatelstva či Chuejskou autonomní oblast Ning-sia.

Poměr Chanů v regionu se konstantně zvyšoval až do velkých nepokojů v roce 2009, poté začali etničtí Číňané Sin-ťiang masově opouštět, navíc došlo k obecnému poklesu přirozené porodnosti mezi chanskou populací. Od roku 2010 začala naopak rychle růst populace ujgurská. Mnohé okresy v Sin-ťiangu se umístily na předních příčkách žebříčku porodnosti v rámci celé ČLR. Ve skutečnosti však chanská populace rostla i nadále – přibývalo totiž migrantů, kteří sice neměli v Sin-ťiangu „registraci k pobytu“ (chu-kchou 户口), ale pobývali tam dlouhodobě. K nárůstu migrujícího obyvatelstva došlo výhradně v oblastech s vysokým podílem etnických Číňanů, tj. v hlavním městě Ürümči a v čínských zemědělských osadách. Zenz uvádí zdroj, podle něhož i nyní dochází k masivním rekrutování zaměstnanců, primárně mladých rodin s dětmi, do Sin-ťiangu s příslibem benefitů, o nichž se většině mladých Číňanů může jen zdát. (Pozn.: Podobné pobídky fungují dlouhodobě také v Tibetské autonomní oblasti, kde však tato politika naráží na příliš drsné přírodní podmínky – etničtí Číňané nejsou geneticky uzpůsobeni životu ve vysoké nadmořské výšce, jež jim tak způsobuje chronické zdravotní komplikace.)

Sociální inženýrství

Zenz cituje práce čínských akademiků, kteří v posledních letech poukazovali na „nezdravý růst“ ujgurské populace v Sin-ťiangu, jenž je podle nich spojený s „náboženským extremismem“ a nově narůstajícím ujgurským nacionalismem. Ředitel Institutu sociologie Sinťiangské akademie věd Li Siao-sia navíc tvrdí, že „nadměrný populační růst“ má negativní dopady na rozložení zdrojů a příjmů, což má za následek „nenaplněné materiální touhy“, jež dávají vzniknout „náboženskému extremismu a snahám o odtržení“ (fen-lie ču-i 分裂主义, splittism). Proto čínští sociologové přišli s plánem sociálního inženýrství, který by měl pomoci vznikající situaci vyřešit. Podle zveřejněných statistik je zřejmé, že od roku 2015 nastává drastický zvrat v původním trendu a nárůst porodnosti v ujgurských okresech se téměř zastavuje. Patrné je to přitom zejména ve venkovských oblastech s naprostou většinou ujgurské populace.

Druhá část studie se podrobněji zaměřuje na prostředky, jakými vláda tak drastického snížení populačního růstu menšin v Sin-ťiangu dosáhla. Od června 2017 se v oficiálních dokumentech začal objevovat výraz „tvrdě postihovat nelegální porodnost“. Na začátku roku 2018 pak bylo zveřejněno „Oznámení výboru autonomní oblasti pro zdravotní péči a plánování porodnosti ohledně pokračování a prohlubování implementace kampaně na odhalování porušování plánované porodnosti“. Po celém Sin-ťiangu byly odhaleny tisíce případů takového porušení, které byly trestány astronomickými pokutami ve výši násobků ročního platu, ale v mnoha případech rovnou internací v převýchovném středisku spojeném s nedobrovolnou aplikací nitroděložního tělíska nebo přímo sterilizací. Pro tato kontraceptivní opatření je v oficiálních materiálech používán eufemismus „dlouhodobě účinný prostředek ke snížení porodnosti“. Zenz ve své zprávě analyzuje desítky oficiálních dokumentů místních úřadů, které odhalují rozsah opatření a prostředky, jež jsou v rámci „kontroly porodnosti“ Ujgurů a dalších turkických menšin v Sin-ťiangu uplatňovány. To potvrzuje řadu závěrů, které vyplývají již z uniklého Karakašského seznamu, v němž bylo coby nejčastější důvod internace v převýchovném táboře uvedeno právě porušení politiky plánované porodnosti.

Do převýchovného tábora za porod

Na základě oficiálních zpráv zveřejněných začátkem loňského roku Sinťiangskou zdravotní komisí se Zenz domnívá, že až 80 procent venkovských žen ujgurské národnosti mělo být nuceno k používání kontracepčních prostředků (nitroděložních tělísek) nebo sterilizováno. Tak vysokého stupně „úspěšnosti“ mohlo být dosaženo díky systematickém sběru osobních dat o každém jednotlivém obyvateli, což se mimo jiné dělo prostřednictvím „grid managementu“, sektorového policejního dohledu prostřednictvím sítě kontrolních stanovišť napojených na systém „propojených domácností“. Tento „sociální management“ se již osvědčil předtím v Tibetu. Jen za minulý rok 2019 měla podle zveřejněných zpráv Sinťiangská zdravotní komise k dispozici rozpočet ve výši 16,7 mil. amerických dolarů určený na „operace související s plánovanou porodností“ – tedy primárně aplikaci nitroděložních tělísek, potraty a sterilizace.

Vše nasvědčuje tomu, že „projekt“ pokračuje i v tomto roce. Analýza lokálních dokumentů naznačuje, že sterilizace jsou prováděny zejména (avšak nikoli výhradně) u žen, které mají tři a více dětí. Podle statistik má však tři a více dětí až 30 procent venkovské ujgurské populace v Sin-ťiangu.  Z některých lokálních statistik je rovněž zřejmé, že od roku 2017 nepřirozeně vzrostl počet žen mezi 25 a 49 roky, které jsou vdovy nebo jsou neplodné (v menopauze). Na základě již dříve zveřejněných svědectví Ujgurů, kteří prošli převýchovnými zařízeními, se tato čísla zdají být potvrzením zvěstí o lidech, kteří v táborech zemřeli na následky špatného zacházení, i o nuceně sterilizovaných ženách.

Paradoxem celé situace je, že Čína v roce 2016 po čtyřech dekádách zrušila „politiku jednoho dítěte“ a vláda naopak začala aktivně prosazovat děti dvě, protože již teď dělají demografům těžkou hlavu problémy spojené se stárnutím populace a disproporcí mezi pohlavími. Ta vznikla upřednostňováním chlapců při možnosti mít jen jedno dítě. Nárůst porodnosti se však zatím u etnických Číňanů nekoná – naopak, mnozí mladí lidé volí „single život“ nebo život sice v páru, ale bez dětí. Více dětí tak mají pouze nejchudší vrstvy nebo právě menšinové národnosti. Zenz svou studii uzavírá: „Režim kontroly populace ustavený představiteli komunistické strany v Sin-ťiangu má za cíl potlačení populačního růstu menšin, a naopak nastartování růstu populace etnických Číňanů snahami o zvýšení porodnosti nebo skrze migraci. Drakonické prostředky, jaké představují výše uvedené chirurgické metody, umožňují státu zvyšovat či snižovat populační růst menšinových národností dle libosti […]. Oblastní úřady navíc aktivně podporují smíšené sňatky s cílem rozředit ujgurskou kulturní identitu a propagovat asimilaci.“

Převzato z webu Sinopsis.cz.