V pondělních „Událostech komentářích“ na ČT 24 se v souvislosti se zrušením vízové povinnosti pro Ukrajince probírala mimo jiné i situace v jejich zemi. Jak se už ale stalo ustáleným zvykem, téměř žádný diskusní pořad na téma Ukrajina se ve veřejnoprávní televizi bůhvíproč neobejde bez účasti komunistů, a tak nás jeden z nich přišel oblažovat svými moudry i tentokrát. Kovaný soudruh Kováčik.

Od patnácti let pionýrský vedoucí, dnes předseda poslaneckého klubu KSČM. Do KSČ vstoupil Pavel Kováčik jako vysokoškolský student v době, kdy jiní zakládali a sepisovali Chartu 77. Vystudoval neblaze proslulý VUML čili Večerní univerzitu marxismu-leninismu a jako řádně prověřený se poté stal profesionálním školitelem KSČ. Mnozí si možná pamatují, jak v roce 2007 silou zvyku oslovil poslance dolní komory parlamentu „soudruzi“.

Tento člověk tedy přišel divákům přednést obvyklé žvásty, v jakých si nejrůznější soudruzi tak libují a kterým dokonce možná i věří – například, že Ukrajina je fašistická nebo že Majdan byl vyvolán zlovolnými silami prohnilého Západu. To už jsme slyšeli mnohokrát, takže to ani přes očividnou stupiditu takových prohlášení nepřekvapí. Tentokrát se ale soudruh Kováčik vybičoval k ještě většímu výkonu.

Během debaty o NATO se dal slyšet, že rozhodnutí o vstupu naší republiky do Severoatlantické aliance „zas tak úplně svobodné nebylo“. A to prý proto, že neproběhlo referendum. Karel Schwarzenberg, předseda zahraničního výboru za TOP 09, oponent v debatě, obratem smečoval upozorněním, že u nás máme zastupitelskou demokracii, takže o vstupu – jak už to v parlamentních demokraciích chodí – svobodně rozhodli svobodně zvolení zástupci.

Jak Schwarzenberg, tak moderátor ale nechali bez povšimnutí nehoráznost daleko obludnější, a sice sám fakt, že komunista s drzým čelem kritizuje údajnou nesvobodu a dožaduje se referenda. O svobodě si dovoluje mluvit člověk, který byl v rudé partaji v roce, kdy ve vězení podlehl komunistickému teroru poslední „vězeň svědomí“ Pavel Wonka. Člověk, který byl členem KSČ už v době, kdy totalitní komunistický režim násilně dusil veškeré zbytky svobody a ty, kteří se ze zadrátovaného „ráje“ pokusili za svobodou utéct, bez milosti střílel na hranicích, muže, ženy, děti… A kdy se o volbách vyprávěl tenhle smutný vtip:

Víte, jaký je rozdíl mezi volbami na Západě a u nás? Žádný, tam i tady se můžete zcela svobodně rozhodnout. Na Západě, koho budete volit, a u nás, jestli v pátek nebo v sobotu.

A dnes si představitel odpudivé strany plné stalinistů a předlistopadových soudruhů, těch nejhorších nepřátel všeho svobodného, dovolí údajný nedostatek svobody vytýkat. Referendum o připojení Krymu k Rusku, které proběhlo pod hlavněmi samopalů a jehož platnost civilizované státy neuznaly, ovšem – jak jinak – soudruh Kováčik za svobodné pokládá.

Drzost komunistů zkrátka nezná mezí a stále roste. Otázkou ale je, proč jim to dovolujeme a tváříme se, jako by byli normální slušnou stranou, která má v demokracii své místo. Je přece poměrně absurdní, že náš trestní zákoník sice obsahuje paragraf č. 405 (zákona č. 40, 2009 sb.), o trestném činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování komunistických zločinů, ale náš parlament, stejně jako orgány státní správy na všech úrovních, současně stále obsahují komunisty. A to přímo komunisty z dob, kdy se ony zločiny páchaly.

Komunisté do slušné společnosti nepatří.