Když se v Haló novinách píše o Karlu Marxovi, je to velká věc. Zvlášť pokud se mu věnuje kandidát Komunistické strany Čech a Moravy do Senátu v letošních říjnových volbách. Václav Šenkýř, který se uchází o post senátora ve volebním obvodu Děčín, je tak dobrou ukázkou toho, co si dnešní komunisté z Marxe berou a vůbec toho, jak přistupují ke kapitalismu, který německý teoretik podrobil neúprosné kritice. Děčínský soudruh je především fascinován strategickým plánováním a ruční prací.
Předseda kontrolního výboru města Děčína Václav Šenkýř na úvod svého článku popisuje hospodářské potíže, kterým aktuálně čelíme, a hned vzápětí vykládá, co za nimi stojí: „Světový automobilový průmysl pláče, že je v krizi, slzy roní i mezinárodní letecká doprava, stejně jako třeba oděvní průmysl, obuvnický průmysl, služby, restaurace, hospody atd. atd. Divíte se? Není čemu. Všeho je totiž obrovská nadprodukce, výroba připomíná neřízenou střelu. Tvrdý byznys vládne světu. Automobilky chrlí na trh jedno auto za druhým, leteckých spojů je tolik, že je nelze spočítat, obchody jsou narvané hadry k prasknutí a kadeřnictví, masážní salony a hospody na náš číhají na každém rohu.“
Kandidát komunistů do horní komory Parlamentu má jasno. Za všechno může nadprodukce. To by člověka nenapadlo. Kdeže pandemie koronaviru, která zmrazila některá ekonomická odvětví a v mnoha případech i výrobu a tím pádem také nadvýrobu a nadprodukci. Opak je podle Šenkýře pravdou. Problém není v tom, že se továrny zastavily, ale že vyrábí až moc, a nejde jen o fabriky. Hlavně je příliš mnoho kadeřnictví, masážních salonů, hospod a tak nějak asi všeho.
Hlava nad tím zůstává stát. Není těžké odhadnout, jaké řešení děčínský komunista navrhuje. Jistě, to dá rozum, samozřejmě: nemůže to být nic jiného než plánování, se kterým bychom dnes na tom údajně byli lépe, ačkoli vůbec není zřejmé, proč by tomu tak mělo být.
„Jakákoli zmínka o plánování či řízení, neřku-li plánování strategickém s nějakou vizí na roky dopředu, je zesměšňována a ponižována jako přežitek socialistického řízení národního hospodářství. Omlouvám se za pejorativní výraz, ale toto uvažování nelze nazvat jinak než primitivní tupostí. Teď se nám to vymstilo,“ píše Šenkýř.
Jak si to asi představuje? Bude rozdělovat kadeřnictvím licence vláda na počet obyvatel v jednotlivých sídlech – v malých dá jednu, ve větších třeba víc? Nebo si každé město, respektive jeho vedení stanoví, kolik kadeřnictví je podle nich optimální a ostatní mají smůlu? A jak to souvisí se současnou ekonomickou situací a koronavirem?
Bezpracné zisky a živnostníci
Ve skutečnosti má kandidát do Senátu za KSČM problém s drtivou většinou podnikatelů. Asi mu vadí, že jsou příliš svobodní a vymykají se jeho vizím o strategickém plánování. Zkrátka nezapadají mu do jeho ideologického vidění světa, které vykresluje ve svém článku s názvem „O Marxově odcizení rodové podstaty člověka“.
Václav Šenkýř popisuje, co se v České republice odehrálo za posledních 30 let: „Mnozí (netvrdím, že všichni, ti poctiví jsou však v menšině) se vrhli do podnikání s vidinou rychlých a bezpracných zisků, ruční práce ustoupila do pozadí jako něco fujtablového, určeného pro neschopné blbce, kteří nejsou schopni vydělávat jinak. To JINAK… značí jednodušeji = bez práce. ‚Vole, seš magor, přece nebudeš makat rukama…‘ to určitě znáte. Omyl. Dnešek ukazuje, že tragický. Co je poctivé, má pevný základ, je založeno na potřebnosti a na práci, má přece mnohem větší naději ustát zlé časy.“
Nedává to žádný smysl. Stačilo by se jen podívat na to, kolik malých podnikatelů u nás maká rukama. Oni snad živnostníci, kteří provozují hospodu či kadeřnictví, rukama nepracují, a co ti mnozí další? Předseda kontrolního výboru města Děčína si zřejmě ztotožňuje podnikatele s velkokapitalisty.
Skromnost, pokora a askeze
Podnikání bylo ve většině případů vždycky spojeno s dřinou a práce rukama tam vůbec nebyla výjimkou, jak se snaží vsugerovat Šenkýř, který se tváří, jako by snad podnikatelé nepracovali. Představa, že by motivací k rozjezdu vlastního podnikání bylo právě to, aby dotyční „nemakali rukama“, je rovněž scestná. Mnohem spíše jde o to být svým pánem a nepodléhat cizím plánům.
Komunistickému uchazeči o senátorské křeslo z toho pak vychází dost zvláštní obrázek světa. Ten je prý „bezprecedentně rozežraný, líný, a ze všeho nejvíce postrádá skromnost, pokoru a askezi“. Kdo konkrétně je však rozežraný? Kapitalisté? Společnost jako celek? Nižší střední třída?
Šenkýř si jede svou – ekonomice neublížil koronavirus, ale „chamtivost a nenažranost finančních magnátů, chamtivost kapitálu“. Těžko říct, co vlastně chce. Možná by si přál, aby celá společnost zchudla, a přitom si to vykládala jako ctnost – musela by totiž přijmout onu skromnost, pokoru a askezi. Chce to ovšem společnost? Chtějí to obyvatelé Děčína? Pokud tohle má být program komunistů, mohou se jejich odpůrci radovat, protože s takovým je nikdo volit nebude.
V závěru svého textu se pak soudruh konečně dostává i k samotnému Marxovi. Odmítá, že bychom dnes zažívali pokrok: „Co žijeme nyní, nemá s pokrokem nic společného, byť se to tak snaží tvářit. Proč? Odpověď lze nalézt už v Ekonomicko-filosofických rukopisech Karla Marxe (1844)… žijeme totiž v době, kdy došlo… teď cituji Marxe: ‚k odcizení rodové podstaty člověka‘. Dnešní člověk totiž nikam nepatří, přišel (namnoze se dobrovolně vzdal) o svoji rodovou podstatu. Z toho ovšem nelze vinit COVID-19.“
Strategické plánování na úrovni kadeřnictví, masážních salonů a hospod samozřejmě žádným pokrokem není a stejně tak ani skromnost, pokora a askeze, pokud má být vnucená komunisty a jejich kandidátem do horní komory parlamentu. V každém případě Václavu Šenkýřovi nikdo nebrání, aby pracoval rukama (v minulosti působil jako děkan pedagogické fakulty v Ústí nad Labem a také jako náměstek ministra školství), a přitom žil jako asketa. Je to jeho volba.
